Odvážný útěk přes státní hranici – V.

Na koních přes čáru – 10.leden 1966 .

Rozhodl jsem se opět pokračovat dalším příběhem ze série o úspěšném útěku na Západ přes zelenou hranici,kdy narušitelé nepoužili zbraně ani rukojmí,ale pouze díky vlastní inteligenci,lsti a snad i souhře náhod byli ve své snaze úspěšní.

Tento příběh se odehrál v šedesátých let, kdy se dva Češi pokusili překonat střeženou hranici na koních, což se jim nakonec podařilo a oba členové jezdeckého oddílu přejeli ve vojenských uniformách pohraničníkům takřka přímo před očima.

Byla to směs odvahy, drzosti, zoufalství i vtipu: 10. ledna 1966 procválali dva jezdci na koních přes tzv.železnou oponu na Západ. Na sobě měli oblečení připomínající uniformy Pohraniční stráže. Lest se podařila. Než se pohraničníci vzpamatovali, byli oba uprchlíci v západním Německu.
Jindřich Říhánek z Plzně měl koně rád odmalička. Byla to láska, která se mu jednou hodně vyplatí. "Když mi bylo devět let, domluvil se můj otec s kapitánem na Borech, jestli by mne nevzali na vojenskou jízdárnu. Vždyť kdybych neměl koně, to by byl asi konec," vzpomíná Říhánek na své mládí. Jezdil pořád, až přišlo předvolání na vojnu. Bylo to v tvrdých padesátých letech, a tak byl mladý milovník koní zvědav, kam ho pošlou. Koně tehdy měli dělostřelci až v Košicích a... pohraničníci.

Druhá možnost vypadala přitažlivěji. Jenže to mělo háček. Říhánkův otec měl kdysi továrnu, jeho syn tak v očích komunistických vládců nesplňoval podmínku důvěryhodnosti. Nebyl dělník. Tehdy se tomu odborně říkalo "třídní původ". K pohraničníkům by tedy správně jít vůbec neměl.
Nicméně všechno dopadlo jinak. U odvodu byl jeho strýc a ten zamhouřil oči. Netušil, že služba u pohraničního vojska nabídne Říhánkovi cennou zkušenost, kterou o deset let později dokonale využije. Vlastně mohl vojenské základní služby u pohraničníků využít k útěku už tehdy, dostal se při službě až za dráty, k hraničním mezníkům.



"Neutekl jsem. Nechtěl jsem ublížit příbuzným a rodičům. A také jsem si myslel, že vývoj v zemi půjde k lepšímu," říká. Jenže se spletl. Vývoj nešel k lepšímu, naopak bylo hůř. Viděl, jak jeden špičkový jezdec, který chtěl jet na olympiádu do Říma, nedostal povolení. "A on brečel. My ho viděli brečet. Tehdy se ve mně něco zlomilo," vzpomíná Říhánek. Ale aspoň se mohl stále věnovat svému koníčku. Přesídlil do Prahy, kde v Hostivaři spoluzaložil jezdecký klub. Chodili tam lidé jako on: ti, kteří milovali koně. Jedním z nadšenců byl mladý student ČVUT Jiří Bodlák, s kterým se spřátelil. Jednou šli spolu do hospody. Byli zamyšlení, možná i unavení.

"Na co myslíš?" říká Říhánek. "Nejraději bych utekl," odpovídá Bodlák. "Ty bys chtěl ze školy?" "Ne, za kopečky." "A já v té chvíli myslel na to stejné," vypráví Říhánek. Ale myslel si nejdřív, že ho Bodlák provokuje. Byl opatrný. Řekl mu, že je blázen, a na oplátku se dozvěděl, že to Bodlák už jednou zkoušel. Neúspěšně. A tak chtěl, aby útěk vymyslel někdo jiný. "Teď nic neřeknu. Nech mi tři týdny," odpověděl Říhánek. "Ale jestli utečeme, bude to jedině na koních!" dodal.

Zatímco Říhánek přemýšlel o dírách v železné oponě, jeho přítel Bodlák spěchal. Byl podzim 1965, Bodlák chtěl uprchnout ještě před Mikulášem. Potom na Vánoce. "Na Vánoce budou určitě zdvojené hlídky," řekl mu Říhánek. Tady se mu hodila zkušenost z vojny. Věděl, že řada uprchlíků utíká o svátcích, protože si myslí, že hranice budou méně střeženy. Opak byl pravda. Vánoce byly nejhorší dobou k útěku. "Tak kolem 10. ledna už budou utahaný. To bude dobrý čas pro nás," řekl. Nespletl se.
Mezitím začali cvičit. V noci. Kvůli opatrnosti. Koně vyváděli potajmu a opatrně přes silnici, aby nebyla slyšet klapající kopyta. A přemýšleli, jak je dostat k hranicím. Nakonec je napadlo, že budou předstírat filmování. Jezdce si totiž občas brali filmaři na komparz, a tak si domluvili odvoz vozem na objednávku klubu až ke hranicím. "Klukům ale nic neříkejte. Jde o filmování a oni by nám to záviděli," řekli šoférovi.
Ale předtím museli sehnat sedla. Vojenská. Věděli, že je mají v kasárnách v Praze na Pohořelci, a tak si tam pro ně jednou v noci vlezli dírou v plotě. Sedla pasovala dobře. To už se blížila doba útěku.



Nespali už několik nocí a nebude to lepší. Aby je nikdo neviděl, odjížděli nad ránem směr Plzeň. Jeden v kabině, druhý s koňmi vzadu v autě. Počasí bylo příšerné – pořád hustě sněžilo. Což bylo vlastně dobře. Přijeli k rekreačnímu středisku Babylon za Domažlicemi. "Jirko, jdi tam na tu louku s koňmi," říká kolegovi Říhánek. Řidič byl pořád přesvědčen, že se jede filmovat. Byl den, a tak se s koňmi museli ztratit. U rybníka byly převlékací kabiny, část jich tam zůstala dodnes. Některé byly sice dost velké na převlékání, ale příliš malé na koně. Nakonec se tam koně vešli a tak přečkali den. Jedna kabina, jeden kůň. Počasí se zlepšilo.

Odpočívali a dávali pozor, aby je někdo neobjevil. Ale koně měli osedlané celý den. Pro jistotu. Večer se vydají na cestu. "Bylo 18:30. Objevil se vítr, mraky. A začal povívat sníh. To bylo dobře." V jedenáct večer vyrazili. Jeli po silnici, ta byla prázdná, u hranic stejně nikdo nejezdil. Ale najednou se za nimi objevil vojenský vůz, takzvaný gazík – terénní auto sovětské výroby, které užívala československá armáda. Samozřejmě, že v něm byli pohraničníci. Uviděli je. Zpomalili. Bylo vidět lidi uvnitř: šoféra a dva důstojníky. Oba uprchlíci reagovali rychle: zvedli ruce k pozdravu. "Zasalutovali jsme. Viděl jsem, že šofér taky salutuje, a také jsem viděl, že něco říkal dozadu," popisuje Říhánek. Nevěděl, že je zachránilo to, co měli na hlavách, tedy ušanky. Auto sice zpomalilo, ale odjelo. První setkání se strážci hranic dopadlo dobře. "Necítil jsem srdce," dodává Říhánek.

Ale to byl jen začátek. Ze silnice se dostali na železniční trať, která vede na Západ, a v místě, kde prochází oponou, byla "díra". Ale před ní bylo hned několik hlídek. Projeli kolem nich, pohraničníci je nechali. Pak ji uviděli. Signální stěna a na ní elektrické izolátory. A něco dalšího: silueta vojáka se samopalem. "Stůj! Heslo!" zavolal ten pohraničník. Říhánek zareagoval: "Soudruhu, kde máte kolegu?" "Bylo vám řečeno, že kapitán Jakoubek jede na kontrolu?" A jeli opatrně dál. Voják byl evidentně zmaten. Jméno kapitána Jakoubka nebylo vymyšlené, ale voják ho neznal. V hlášení se pak objeví jméno jiné. A než se pohraničníci vzpamatují, je pozdě. Hlídka PS neměla svou šťastnou hvězdu.



"Jeli jsme dál a zahnuli doleva, do Německa. Museli ovšem z železničního náspu. Čekal je hluboký sníh, potok a svah. Ke všemu se objevil Měsíc. "Ten potok, to bylo jako malá řeka. Jenom jsme slyšeli, jak to šplouchá. A pak bylo třeba překonat svah. To už bylo Německo, ale zezadu se ozvala střelba. "Kůň zahrabal, nemohl se dostat do svahu. Skoro se zastavil. Popohnal jsem ho a na poslední chvíli zabral. Překonal jsem svah. Měl jsem obrovskou radost," vypráví Říhánek. Spěchali dál. Byli sice za hranicí, ale potřebovali pryč od opony. Za nimi bylo slyšet vybuchující světlice a bouřlivý ohňostroj poskytl jejich útěku podivuhodnou parádu.

Přijeli do pohraničního městečka Furth im Wald. Vzbudili policistu, který dostal šok. Němec, zřejmě veterán z války, si myslel, že jsou ruští kozáci a třetí světová válka právě začala. Ale vše se vysvětlilo a s úsměvem.





Příběh se měl podle dostupných informací odehrát u 15.rPS Všeruby (9. bPS Domažlice).
http://www.vojensko.cz/15-rps-vseruby

© Zdroj k článku: http://www.jafa.webz.cz/filmy/dokument/seznam.html

Komentáře

K informaci (Josef Říha - Mail - WWW)
Bývá dobrým zvykem napsat pod převzaté články zdroj. V tomto případě to je text L.Navary, publikovaný na webové stránce http://zpravy.idnes.cz...domaci_ton

Příběh se neodehrál u všerubské 15.roty, která leží na druhou stranu až za Maxovem, ale u tehdejší 15.roty Spálenec. V důsledku tohoto "beztrestného narušení hranic" byla rota Spálenec zrušena a její posádka byla rozdělena na sousední roty Maxov a Folmava. Vyplývá to i z diskuse u roty Maxov, kde se o události zmiňují tehdejší dva tehdejší pamětníci - p.Miroslav Vraňan (vranan@tiscali.cz) a p.Vlastimil Váňa (dedavana@seznam.cz), který mi odpověděl na můj dotaz - cituji: "Na stránce jafa jsem si osvěžil některé detaily té události, mohl bych asi dost přesně popsat sled událostí přímo na místě, činnost hlídek + velitele, což se prolíná s tím, co vypovídá jezdec. Nutno dodat, že jezdci měli velké štěstí, z pěti lidí přítomných na piketu právě sloužili dva nováčci, jeden z nich čerstvý velitel hlídky. Oba byli řádně odměněni prokurátorem, poddůstojník velitel piketu byl degradován na vojína. V případě, že by tam sloužil někdo jiný, dopadlo by to asi jinak. Nebyl jsem prominent tehdejšího režimu, jen jsem byl na rotě starší řidič a při častém kontaktu s VR občas nějaká informace přišla, hlavně u piva. Dokonce jsem byl na Folmavě v okamžiku, když přivedli koně uprchlíků. Ještě bych chtěl dodat, že EZOH byl v té době už bez proudu.
Re: K informaci (Josef Říha). (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Pane Řího,
kdyby jste se lépe podíval,všiml by jste si,že pod článkem uvádím dokonce ČERVENÝM zvýrazněním ZDROJ.
Takže pro vás ještě jednou http://www.jafa.webz.cz...meno.html

A jinak,děkuji Vám za doplňující informace v úseku které rPS se událost odehrála,včetně následných represí ze strany vojenské justice.

Zda jste byl či nebyl prominentem minulého režimu, myslím, nikoho z nás nezajímá,zde nejste na kádrovém pohovoru u personálního managera :-) Není třeba se tedy omlouvat.
Polojasno (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
Možná, že mi něco uniklo, ale cituji...
...v místě, kde prochází oponou, byla "díra". Ale před ní bylo hned několik hlídek. Projeli kolem nich, pohraničníci je nechali. Pak ji uviděli. Signální stěna a na ní elektrické izolátory. A něco dalšího: silueta vojáka se samopalem....To znamená, že projeli mezerou v drátech, kudy jezdíval vlak a pak uviděli signální stěnu, nebo vypnutý EZOH, který nebyli nuceni překonat? Nebo se ohlédli (potom, co projeli "dírou") a ostnaté dráty viděli za sebou? Sám jsem sloužil dlouho po zrušení EZOHU, ale podle toho, co vyprávějí pamětníci, tak existovala signálka i EZOH dohromady. Som z teho volaký zmätený, vysvětlí mi to někdo?
Re: Polojasno (Zdeněk N.) (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Já jsem z toho také nebyl moudrý...
Pochopil jsem to tak,že v místech,kde vedla železniční trať byla "díra" - jako,že vrata v SiS byla otevřená.
Ale,pokud vím,vrata na kolejích se zavírala,když nebyl hlášený vlak.

Nicméně,pokud je opravdu autorem příběhu spisovatel šestákových agitek o vrazích z hranic(L.Navara),tak mě tyhle "polojasné detaily" vůbec nepřekvapují.
příběhy (stenlly - Mail - WWW)
Jsem vkladatelem několika příběhů, které se odehrály na hranicích. Domnívám se že podstatou každého příběhu je to jestli se skutečněl stal či nikoliv!! Jestli svítilo sluníčko nebo padal déšť , jestli mezi tam či onam přesně existovala signální stěna je sporné. Vím ,že na několika místech v ČSSR až do roku 1978 kde vedla železniční trať přes SH byla SiS vynechána - technicky bylo velmi náročné tyto mezery přehradit kvůli projíždějícím vlakům ,zabezpečení těchto mezer měli na starosti pohraniční hlídky.A tento případ z roku 1966 se stal .
vrata (Folfran - Mail - WWW)
Já sloužil 71-73 v Devínském Jazeru, přes nás vedla trať Dev. Nová Ves - Marchegg. SIS byla vynechána.Dělali jsme si různá udělátka, jako natažené dráty mezi kolejema, na nich konzervy atd.
to příběhy (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
Je rozdíl mezi příběhy oprásknutými z kronik PS a těmi, které jsou napsány zpaměti nebo z doslechu nebo jsou zbeletrizovány na kostře příběhu, který by sám o sobě nebyl až tak zajímavý. Už jen v tom, kolik práce si s nimi autor dá. Ptát se na podrobnosti vidím ovšem jako naprosto přirozený smysl diskuze.
Příběh. (Bubák - Mail - WWW)
Vítám příběhy o tom jak se útěky podařily. Přečetl jsem si i ty ostatní. O vlaku jsem slyšel. Ale o útěku po vedení vysokého napětí ne.
SIS vynechána (Veterán 64 - Mail - WWW)
Nedovedu si představit na
frekventovaném železničním přechodu
bránu. Ženijně technický zátaras (výkolejka)se nacházela poblíž průchodu v SIS a průchod byl střežen hlídkou z roty. Hlídky OPK prováděly doprovod vlaků, nebo strežili prostor mezi nádražím k SIS. Popisuji žel. hraniční přechody Horní Dvořiště a České Velenice léta 1965 - 67
SiS (kakov - Mail - WWW)
v roce 1966 už byla SiS?
měl jsem zato, že jen vypnutý EZOH, pokud je to tak, tak nejspíš viděli vypnutý EZOH, který někdo označil jako SiS
Na koních přes čáru (Veterán 64 - Mail - WWW)
Není mi známo že by na rotách v roce 1966 byli koně (jezdecké), mimo ty, co měl vozka. Proto se mi nezdá že by si je peesáci v autě ale i hlídka u SIS mohla splést s hlídkou na koni.
SiS (Veterán 64 - Mail - WWW)
V článku je více nepřesností, to ale neznamená že se to přibližně tak nemohlo stát. Záleží na uhlu pohledu + latina.
EZOH se vypínal koncem rohu 1965. Již tehdy jsme měli SiS nataženou po obou stranách kolejí až k výkolejce. Tak proč by neměla být na rotách? V roce 1967 jsme i SiS kolem kolejí demontovali a byla nahrazena obyčejným pletivem, Zdůvodnění: nehumánní opatření, cestující ve vlaku nepoznali rozdíl SiS a EZOH (vše byla železná opona) a v obou byl el.proud.
Ještě k těmto příběhům, bylo by zajímavé prohrabat se někde v archívu v starých číslech "Stráže Vlasti" tam byli všechny mimořádky slušně popsany.
pro ADMINa: Asi jsem se špatně vyjádřil. (Josef Říha - Mail - WWW)
Nebyl jsem členem PS. Pokud byste pozorně četl, viděl byste, že ve svém předchozím příspěvku cituji slova p.Váni, jehož jsem oslovil přes jeho emailovou adresu, uvedenou v diskusi na stránce vojensko.cz u roty Maxov. Pánové Váňa a Vraňan sloužili v daném roce 1966 na rotě Spálenec, zažili tam útěk dvou jezdců na koních a po zrušení této roty byli převeleni do Maxova. Všiml jsem si, že ADMIN na stránce roty Všeruby hledá svědky útěku, takže jsem uvedl kontakt na ně.

Pan Váňa ve svém mejlu ještě uvedl, že od místa proryvu směrem do vnitrozemí byla po obou stranách trati SIS až na hranici HP a tam sloužily hlídky vysílané z OPK Česká Kubice.

Nevím, co už dokáže přesvědčit zdejší nevěřící Tomáše. Tento příběh se evidentně stal a na jeho průběhu se shodují jak uprchlíci, tak přímí účastníci.
Příběh (Solitér - Mail - WWW)
Příběh se stal, to, že selhala OSH je pravda a na druhou stranu nemá cenu zlehčovat činnost obou jezdců. A jestli bylo něco vpravo nebo mírně vpravo, popřípadě za zádama je vedlejší.
K EZOH a SiS- na mnohých rotách byl EZOH po vypnutí a nahrazení SiS použit jako záchytná stěna, bez proudu.
Re: Příběh. (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Ale jo,příběh je to dobrý,hlavně v tom,že se zde nestřílelo,nikdo nebyl zraněný,nebo nedej Bože mrtvý.
Já nechci být šťoura,ale napadlo mě: oni se fakt v roce 1966 u PS ještě použivali koně k jízdním hlídkám? Někdo už zde psal,že pouze k tahání povozů.

Nechci to zase úplně vyloučit a to z toho důvdu,že jsem se dozvěděl,že v době,kdy už například v sestavě PS byly používána terénní vozidla UAZ 469http://cs.wikipedia.org...i/UAZ-469 , na mnohých rotách stále jezdily staré Gazíky (GAZ 69). http://www.gaz69.estranky.cz/
Tím se vkrádá myšlenka,zda u jezdeckých koní to nemohlo být obdobné.
kůň v PS (stenlly - Mail - WWW)
..U nás přežívala jízda v armádě do poloviny 50. let, u "Pohraniční stráže" zhruba do poloviny 60. let. Potom koně, na rozdíl do psů, téměř na tři desetiletí mizí a teprve v současné době se objevují opět u dnešní moderní policie. Momentálně jsou jízdní oddělení miniaturní a místně omezené ( Oddělení jízdní policie Správy hl. m. Prahy, Městské ředitelství Brno a Okresní ředitelství Zlín). Protože nelze vyloučit i jejich další postupné rozšiřování, je vhodné se zamyslet nad jejich smyslem. POTUD CITACE ODBORNÝCH PUBLIKACÍ...A
Je tady možné že rok 1966 a datum 10.ledna mohl v řadách pohraničníků vykonavající tehdy službu vést ještě k tragickému omylu ... vzhledem k příspěvku o následném zrušení této roty je to pravděpodobné..
Odvážný kousek. (BK - Mail - WWW)
Zdravím všechny diskutující.
Tento příběh mi nepřipadá jako nemožný.
Myslím si, že ani tak nemusí být důležité to, zda jízdní koně v té době u pohraniční stráže ještě byli, nebo už ne. Ono spíš záleží na nápadu a odvaze ("drzosti") aktérů jej uskutečnit a také na situaci, která přitom vznikne. Velkou roli hraje i moment překvapení.
Tento příběh mi připomenul jiný, kdy si pilot malého sportovního letadla, Němec Mathias Rust, udělal výlet do SSSR. Z Finska přelétl až do Moskvy, aniž by ho cestou kdokoliv "otravoval" a přistál na Rudém Náměstí.
Přeji pěkný den.
Koně u PS (Petr 5.bPS - Mail - WWW)
Jízdní hlídky u PS byly zrušeny v druhé půli 50. let. Pak opravdu jen koně coby hospodářská zvířata. Ovšem leckde koně mohl mít třeba VR jako svůj osobní dopravní prostředek (tuto skutečnost mám přímo potvrzenou z let 61-63 u jedné z rot 5.bPS), takže přestože jinak na mě ten příběh působí taky dost zmateně (samotnou událost ale nezpochybňuji), tak je možné že nováčci věděli že někde nějací důstojníci mají koně a to je zmátlo...
On kůň (Sawyerik - Mail - WWW)
by byl zřejmě velice efektivní i později. Hlavně v 80-tých letech, po zrušení piketů za SiS. Pokud by jezdec znal terén (a lesáci nebo jinde zemědělci ho znali) a nejel tam kde byly ŽTZ (brunoválce, nízkoklopytné překážky atd.) nebylo by mnoho šancí jak ho zastavit. Jen rychle přesříhat SiSku a uhánět. Všechny časoprostorové tabulky by v tu chvíli byly k ničemu. Počítaly s pěším postupem.
Koně (Petr 5.bPS - Mail - WWW)
S tím souhlasím. Ostatně v dobách rušení vojskové OSH se s koňmi někde experimentovalo.
Železniční trať (luboš - Mail - WWW)
z Chebu do Schirndingu za mé ZVS na rPS Pomezí n.O. v letech 1965-66 v místě signálky vedla v zářezu. Takže signálka na obou stranách končila cca 5 metrů od horní hrany svahu zářezu. EZOH rovněž, od konce r.1965 byl nefunkční. Volný prostor střežila nepřetržitě hlídka, za denního světla dvoučlenná, v noci tříčlená a svahy zářezu i kolej byly osvětleny.
Dost mne zaráží popisovaný detail "Ale před ní bylo hned několik hlídek. Projeli kolem nich, pohraničníci je nechali". To asi museli být všichni členové hlídek buď opilí nebo nesvéprávní. Kdyby jedna hlídka, ale několik ? Připadá mi to spíš jako výmysl autora.
Zase ty koně (Jan - Mail - WWW)
Tenhle příběh jsem už četl v různých obměnách několikrát a vždycky mně to dost pobaví. Nelze však vyloučit, že základem je pravdivá událost, kdy k útěku za hranice bylo použito jízdních koní. Za určitých okolností a v určitém příhodném místě to mohlo být i docela efektivní, zejména s přihlédnutím k možnosti vytvoření určitého momentu překvapení a rychlého překonání nějakého otevřeného místa v bezprostřední blízkosti SH.
Celý příběh je však koncipován tak, že útěk za hranice byl připraven a dotyčnými osobami uskutečněn v podstatě v "převleku" za jízdní hlídku PS. Zejména v případě toho Říhánka, tedy bývalého příslušníka PS, by mi to připadalo jako celkem reálný pokus o sebevraždu. V roce 1956 byl velením PS proveden rozbor účinnosti jízdních hlídek a tato forma ochrany SH byla vyhodnocena jako absolutně neefektivní, přesto, že v roce 1955 bylo u celé PS ještě ve službě více než 900 jízdních koní. Následně v roce 1957 bylo používání jízdních hlídek u celé PS zrušeno úplně , včetně výcvikového střediska jízdy PS ve slovenském Šamoríně. V roce 1959 již u PS žádní jízdní koně nebyli, až na výjimky kdy někteří velitelé rot si takového koně z nostalgie ponechali a vedli jej více, či méně načerno jako tažné zvíře. Divil bych, že by o této skutečnosti ten Říhánek, jako bývalý příslušník PS nevěděl, nebo to ignoroval, zejména pokud se tímto způsobem připravoval na útěk do zahraničí. Stejně tak mi připadá dost "ujetá" ta nutnost krádeže sedel z kasáren v Praze na Pohořelci, navíc tedy nevím jaký je rozdíl mezi vojenským a civilním sedlem a domnívám se, že to v letech 1965/66 nevěděl nikdo ani u PS.
To setkání s tím GAZikem to je taky pěkná fraška. Já jsem na tomhle autě odsloužil celou vojnu a vím, že pokud je "zaplachtované", tak i z bezprostřední blízkosti jde jen těžko určit kolik v něm sedí osob, vyjma řidiče a spolujezdce na předním sedadle. Navíc vůbec nevím o tom, že jako řidič bych měl někomu salutovat za jízdy a neumím si to ani představit. Je možné, že nějaký GAZík potkali, ale zřejmě ještě daleko v týlu a nebylo to tak dramatické, jak je tady popisováno.
Vidím to tak, že ti dva na těch koních skutečně zdrhli, při čemž jim ti koně posloužili jako vhodný dopravní prostředek. Prostě tam někde profrčeli a než se ty hlídky vzpamatovaly, byli pryč. Prostě moment překvapení a nic víc bych v tom nehledal, ale odvaha se jim musí přiznat, pokud se to stalo.
(Franta - Mail - WWW)
náhodou frajeřina,jestli žě nikdo nikomu neublížil,tak proč ne.