Systém ochrany státní hranice u 4.bPS Znojmo.
Organizační vývoj v létech 1951 – 1955
Velitelstvím praporů bylo podřízeno 20 pohraničních rot, přičemž počátečním vkladem bylo vtělení pohraničníků dosavadních 23 čet znojemského praporu staré sestavy do praporů nového oddílu, neboť délka úseku chráněného praporem staré sestavy a oddílem nové sestavy se shodovala.
Kontinuita velitelského stanoviště útvaru staré a nové sestavy PS platila i v případě dalších oddílů na rakouské hranici. Stejným způsobem vznikly sousední útvary PS, 2. oddíl České Budějovice a 4. oddíl PS Bratislava, jenž střežil státní hranici od soutoku Moravy s Dyjí po Šamorín.
První schéma ctilo homogenitu: každá z rot měla plánováno po 41 pohraničnících a vždy po pěti byly podřízeny jednomu ze čtyř praporů, které byly rovněž plánovány na shodný počet 94 osob. Tento systemizovaný počet zahrnoval jak vlastní velitelství praporu (36), tak jednotky přímo podřízené, tj. záložní (40) a spojovací četu (18). Velitelství oddílu mělo předepsáno 211 míst, z toho vlastní velitelství (tzv. užší velitelství, štáb, politické oddělení, týl a finanční oddělení, přechodně velitelství kasáren) čítalo v ideálním případě 106, zbytek (105) jednotky velitelství oddílu přímo podřízené. K nim patřila velitelská četa (29) se třemi družstvy, ženijní (24), dopravní (29) a spojovací četa (23) s radiodružstvem a telefonním a telegrafním družstvem.
Celkové počty oddílu dané součtem míst plánovaných v jednotlivých úrovních struktury oddílu, tj. 820 pohraničníků na rotách, 376 ve čtyřech praporech a 211 z velitelství oddílu měly dosáhnout 1 407 osob. Nastíněné schéma oddílu, jako prostředek k zamezení nedovolených přechodů státních hranic, mělo dvě základní nevýhody: jednak nebyly v okamžiku zaujetí sestavy oddílu všechny jeho součásti do všech důsledků konstituovány, jednak to byl záměr prozatím bez zpětné vazby.
Proto také nerozebíráme úvodní organizační strukturu podrobně, poukážeme jen na určité peripetie konstituování oddílu. Znojemský oddíl, jehož název byl stanoven rozkazem ministra národní bezpečnosti č. 9 z 19.3.1951 na 4. znojemský pohraniční oddíl MNB, na rozdíl od brigád PS na hranici s NSR, působil na tzv. vedlejším směru. Byl tudíž méně početně dotován, jak vysvítá ze srovnání s 5. brigádou PS Cheb. Jak jsme ukázali v předešlé kapitole, při 124,3 km státní hranice střežené chebskou brigádou a při 204 km státní hranice znojemského oddílu připadlo ve znojemském případě tedy v pohraničních rotách na kilometr 4,02 pohraničníků, zatímco v chebském bylo plánováno 12,27 pohraničníků na jeden kilometr; tedy více než třikrát. A to nebereme v potaz větší vybavenost (či příslib vybavenosti) chebské brigády vojenskou technikou a zabezpečovacími jednotkami. K tomu ještě věc na pohled organizačně okrajová, ovšem rovněž vypovídající o preferenci západní hranice: nová sestava PS byla zaujata, alespoň dle hlášení, na jihu koncem ledna 1951, na západě ovšem již počátkem ledna.
Při zařazování příslušníků oddílu na konkrétní místa se stávalo, jak vysvítá ze statistických výkazů, že zařazované osoby byly mnohdy bez odborných znalostí, že důstojnická místa byla obsazována nezřídka poddůstojníky z povolání, a místa těchto zase vojáky základní služby. Neobsazeny zůstávaly funkce dočasně "postradatelné", jako byli různí zástupci (zástupci oddělení, na rotách zástupci pro věci politické,...), písaři, knihovník, skladníci, dílenské profese, ale též důležitější jako byl chemický náčelník, zubní lékař, telegrafisté a motocyklisté spojovacích čet praporů i velitelství oddílu,... a skoro třetina míst řidičů, i některá místa zdravotnického personálu.
Pravděpodobných příčin neobsazenosti je několik: podílel se na tom nedostatek osob s patřičným vzděláním a nedostatek techniky, a dále celkově nízké kmenové stavy vůči tabulkovým. Přitom stejně jako tabulkových dotací i v personálním ohledu byla zřetelná jednoznačná preference námi srovnávané chebské brigády, když doplňování podstatné části znojemského oddílu probíhalo ještě po zaujetí sestavy. Např. skutečné počty k 1.4.1951 činily 1 175, tedy rozdíl 232 oproti předepsaným 1 407 pohraničníkům. Kmenové počty se dále snižovaly odvelením k jiným útvarům do kurzů, poddůstojnických škol, ale též výpomocí jiným brigádám a převelením vojáků instruktorského a zabezpečovacího personálu do výcvikového střediska Jaroslavice v souvislosti s nástupem nováčků do tohoto střediska 23.7.1951. Při souběhu s nižšími počty, působil i nedostatek služebních psů, že na pohraničních rotách nebyla postavena družstva psovodů – existovala jen 4 družstva psovodů na všech pohraničních rotách.
O tom, jak iluzorní bylo v prvním roce očekávat naplněnost sestavy prvosledových rot, která by se blížila tabulkovým hodnotám, vypovídá několik čísel: na rotách mělo být dle tabulek celkem 820 pohraničníků, kmenově však chybělo k 1.1.1952 do tohoto počtu 100 osob, po odpočítání odvelených pak skutečný počet poklesl o dalších více než 100. Podobně nízké byly i skutečné počty velitelství praporů s podřízenými jednotkami. Je pravda, že již během prvního roku došlo k určitým korekturám organizačního schématu, ovšem týkaly se především velitelství oddílu (zařazení šifrovacího oddělení, chemického náčelníka) a stanovené počty měnily jen minimálně. Jednotky přímo podřízené velitelství oddílu jsou během roku doloženy jen ve formě pomocné roty. Důvodem je bezpochyby pozvolná výstavba těchto jednotek a jejich pomalejší kmenové naplňování ve srovnání s pohraničními rotami. Situace oddílu se mohla zlepšit po ukončení základního výcviku nováčků. Je však otázka, zda všichni pohraničníci, zařazení jako motocyklisté, traktoristé a řidiči, byli přiděleni ke konkrétní technice, zda jí oddíl disponoval. Tytéž pochybnosti se vnucují při zařazení radistů a telegrafistů. Nicméně pro řidiče a spojaře byl uspořádán kurs ve výcvikovém středisku. Rok 1952 byl pro novou sestavu PS rokem určité reflexe dosavadního počínání.
Pro 4. znojemský pohraniční oddíl je po polovině ledna užíváno v názvu slova brigáda a mělo-li užití tohoto slova asociovat navýšení stavů útvaru, bylo toto očekávání splněno: stav útvaru je zvýšen z dosavadních 1 404 na 1 510 při současných změnách v organizační struktuře. Přehled organizace velitelství brigády a praporu přináší tabulka č. 14 na s. 98. Na velitelství brigády, které roste z 211 na 222 míst, zaujmou změny ve štábu (43), z nichž některé fixují změny z průběhu roku 1951: místo chemického náčelníka a zřízení šifrovacího oddělení vedle dosavadního spojovacího. Ženijní náčelník přestal, též v důsledku důležitosti rozběhnutých ženijních prací, být pouhým referentem operačního oddělení; je osamostatněn a přímo podřízen náčelníku štábu. Proto se také operační oddělení zmenšuje o jedno místo (5). O jedno místo je naopak navýšen počet zpravodajského oddělení (14), tentokrát o tlumočníka na obranném referátu, a referenta, když je zrušena funkce zástupce oddělení, a kádrového (nově organizačně doplňovacího) oddělení. Stejný přírůstek sebou nese vyčlenění dvou šifrantů ze spojovacího oddělení (5), když vzniká samostatné šifrovací oddělení (3). Ruší se naopak dvě místa referentů ve školním oddělení (5) a místo pobočníka náčelníka štábu. Štáb také v roce 1952 roste začleněním kanceláře (4), dosud stojící při užším velitelství brigády.
Lze tedy říci, že změny učiněné ve struktuře štábu v počátku roku 1952 jsou v podstatě kompenzačního a administrativního charakteru, neboť reálně roste štáb o 1 místo, když prostor pro nová místa byl vytvořen snížením míst školského oddělení a rušením míst zástupců náčelníků oddělení. Politickému oddělení je ponechán z části početní zisk z průběhu roku (z 9 na 11). V sektoru týlu se projevil větší počet změn, které odrážely dosavadní problémy se zabezpečením jednotek brigády. Řada funkcí (písařů, referentů) v jeho odděleních byla nahrazena jinými: jsou zřizovány funkce referentů-účtovatelů materiálu, skladníků, stejně jako ve štábu rušena místa zástupců náčelníků oddělení. Ruší se některá příliš specializovaná místa, jako místo vulkanizéra v automobilním oddělení, z proviantního oddělení jsou dva kuchaři převedeni do hospodářské roty. V týlu přibývají řemeslnická místa plánovaná pro vojáky základní služby. Ve výstrojním oddělení přibylo místo dalšího obuvníka, v ubytovacím oddělení vedle správce budov najdeme nově místa elektrikáře, zámečníka, truhláře, instalatéra. Ve výstrojním oddělení jsou také plánována místa pro 3 civilní pracovnice-pradleny: z hlediska dalšího vývoje jsou tato civilní místa vůbec prvním dokladem využití civilních pracovníků u brigády – v příštích letech tato tendence pokračuje. Beze zbytku je také využita úspora na zdravotním oddělení (z 13 na 8).
Řidičská místa vedená tu a tam u některých oddělení nejsou předána do dopravní jednotky přímo podřízené velitelství brigády, ale nahrazena jinými místy. Pokud skutečně nastal přebytek řidičů, mohli doplnit dopravní jednotky na praporech. Celkově má týl 44 míst (o 1 více než v minulém roce) a také 3 místa civilních pracovníků. Pro úplnost dodejme, že zaniká velitelství kasáren (5) a o 2 místa účtárny na 5 je navýšeno finanční oddělení. Pouze pro tento rok se objevují tři místa vojenských prodejen. Celkově tak má velitelství brigády systemizováno 110 a 3 civilní oproti výchozím 106. Stejně jako u velitelství brigády, tak i jednotky přímo podřízené velitelství brigády nemění své počty nijak výrazně (ze 105 na 112). Setkáme se opět s velitelskou četou (28 – je zrušena funkce zástupce velitele čety), ženijní četou (23, v souladu s trendem zrušeno místo řidiče) a s dopravní četou (29 – početně beze změny, funkční změny nejsou podstatné). Spojovací četa (původně 23, nyní 24) se vyznačuje proměnou funkčních míst. Stejně jako v jiných případech, kdy jsme upozornili na rušení míst řidičů, i zde jsou zrušena 2 místa motocyklistů. Těchto míst, společně se snížením počtu mechaniků, telegrafistů a telefonistů vždy o jednoho, je využito především k vytvoření stavebního družstva, což je markantní znak reflexe zkušeností prvního roku; tito stavěči jsou totiž použitelní jak pro výstavbu spojovacích linek, tak pro vytváření pracovních skupin se ženisty s určením k výstavbě drátěných zátarasů. Fakt, že poněkud roste systemizovaný počet jednotek přímo podřízených velitelství brigády, jde spíše na vrub hospodářské roty (8), která je zde novým prvkem. Sem byla přesunuta místa kuchařů, vyjmutá z proviantního oddělení.
Lze tedy říci, že důležitější než početní nárůst (na hranici 5 %) velitelství brigády z 211 na 222 a 3 občanské zaměstnance jsou strukturální trendy. Zatímco velitelství brigády při restrukturalizaci své počty oproti stádiu oddílovému lehce navýšilo, velitelství praporů své počty mírně snižuje z dosavadních 94 na 92. Redukce totiž nastala na úrovni velitelství praporu (z 36 na 27), když redukován je zejména týl z 15 na 10, štáb z 13 jen na 12. Co se charakteru redukovaných míst týče, postrádáme místa řidičů (2 z užšího velitelství, 1 ze štábu, 3 z týlu), písaře z politické skupiny a u týlu už nejsou vedena dvě místa kuchařů. Na základě dosavadních zkušeností je vymezen okruh práce referentů štábu, když se jeden stává vedoucím kanceláře, další zástupcem NŠ pro výcvik a zbylí 4 zpravodajskými. Jednotky přímo podřízené velitelství praporu jsou nově organizovány ve velitelskou rotu (65), v jejímž rámci působí již dříve zmiňovaná spojovací četa na nezměněných počtech (18); dosavadní 2 motocyklisté se stávají současně i stavěči, vzniká stavební družstvo (6) analogicky s brigádou z původních míst telefonistů, telegrafistů a radisty. Dříve existující velitelská četa se stává základem velitelství roty (3), pěší čety (31) a dopravního družstva (10), jehož vznik může vysvětlit přesuny míst řidičů, neboť lze předpokládat, že je naplněno nejen z bývalé záložní čety (3), ale též z velitelství praporu (6). Rovněž nově konstituované hospodářské družstvo (3) bylo dotováno přesunem míst z velitelství, z týlových počtů (kuchaři).
V podstatě tedy lze říci, že zeštíhlení velitelství praporu jde na vrub přesunu řidičů a kuchařů do jednotek přímo podřízených a z praporu jako celku byla ušetřena 2 místa.
Jestliže od února je zvýšen stav brigády přibližně o sto pohraničníků, podílejí se na tom především dotace počtů na pohraničních rotách ze 41 na 46, na nichž je tak plánováno již 920 osob. V pohraniční rotě dochází k posílení tří pěších družstev z dosavadních 25 na 32 pohraničníků (11, 11, 10), což bylo umožněno jednak zmíněnou dotací 5 pohraničníků na rotu, jednak sloučením dosavadního velitelského (6) a hospodářského (3) družstva do nového velitelského družstva (7) vedeného staršinou roty, což ve svém důsledku uspořilo další dva příslušníky pro pěší družstvo. Na stejných počtech zůstalo družstvo služebních psů; velitel a tři psovodi, jeden pátrací a tři obranní psi. Během roku 1952 nedoznaly velitelské články brigády podstatných změn. Od počátku března narostl dle některých výkazů počet velitelství brigády o 15 osob, když z 28 na 43 je zvýšena velitelská četa brigády z důvodu střežení rozsáhlých objektů velitelství. Jelikož zvýšení je na úkor tabulek pohraničních rot (což výkazy počtů nerespektují) je proto správná hodnota stavu i nadále 1 510 pohraničníků. Stav v podstatě nemění ani nové tabulky schválené TR MNB č. 66/1952 z 1.5.1952, které jsou spíše vyvolány vznikem Vnitřní stráže.
Změny jsou formálního rázu: na velitelství brigády jsou zrušena dosavadní římská označení sektorů (I., II., III., IV.), ani arabsky nejsou číslována oddělení štábu a týlu; jejich počty zůstávají stejné. Poměrně výrazně se proměnila během roku 1952 prvosledová sestava rot. O navýšení již zmínka byla, prostorovou reflexi dosavadních pokusů o nedovolený přechod státních hranic, tj. vznik detašované čety a změnu stanoviště roty, tabulky z roku 1952 nezobrazovaly.
Na počátku roku 1952 se sestava rot 1. a 4. praporu se nemění, ovšem v sestavě 2. praporu přibývá u roty Čížov odloučená četa Kratochvílova hájenka a u 3. praporu jsou stanovištěm 13. roty Hrabětice místo Šanova. Určitým problémem může být okamžik zřízení odloučené čety, neboť návrh postavit tuto četu a dát ji do prostoru Kratochvílovy hájenky pochází nejpozději z konce prosince 1951,přičemž ještě 4.2.1952 v hájence bydleli původní obyvatelé, byť již každým dnem očekávající stěhování. O zřízení čety pak hovořila zpráva o činnosti brigády za první čtvrtletí z počátku dubna.
V přehledu krycích znaků útvarů, jenž měl platit od 10.2.1952, je mezi útvary znojemské brigády detašovaná četa 6. roty již uvedena. Tato úvodní změna, i ty, které ještě měly v roce 1952 proběhnout, měly jednoho společného jmenovatele: hlídky PS strávily spoustu času pochodem na přikázaná stanoviště, kde se pak mohly zdržet úměrně kratší dobu. Tzv. narušitel mohl počkat, až hlídka přešla, a cestu měl volnou. Rezultátem tedy bylo upravit úseky rot tak, aby byl umožněn co nejdelší pobyt hlídek na vymezeném stanovišti. (Zde je vidět, že v případě Znojma se výkon služby v nové sestavě příliš nelišil od starého.)
V průběhu roku 1951 se tudíž navrhovalo zřízení nových rot ve Vratěníně, Vranově, Březí, Dyjákovicích a v Poštorné. Vznik odloučené čety Kratochvílova hájenka u osady Podmyče, která leží mezi Šafovem a Čížovem, lze tedy vysvětlit, v duchu předešlého odstavce, snahou pokrýt rozhraní mezi 5. a 6. rotou, které bylo současně i rozhraním mezi 1. a 2. praporem. Dosažení tohoto rozhraní bylo pro hlídky z čížovské roty časově velmi náročné, vzhledem k nutnosti přechodu řeky Dyje pouze po vzdáleném mostě ve Vranově. Snaha přiblížit se státní hranici byla případem přesunu roty ze Šanova do sousedních Hrabětic. Umístění odloučené čety v Kratochvílově hájence mělo za následek další přesuny v rámci prvního praporu: přinejmenším od května je v Uherčicích dislokována 4. rota z Podhradí a následně pak minimálně od července je 5. rota přemístěna ze Šafova do Stálek, tj. blíže k Uherčicím. Mezi Kratochvílovou hájenkou a Šafovem je totiž relativně přehledný terén, proto mohla tedy být umístěna šafovská rota do Stálek, aby si zkrátila úsek k uherčické rotě, neboť mezi nimi stál lesní úsek s řekou Dyjí. Poznamenejme ještě, že přesun roty z Podhradí do Uherčic mohl mít za úkol přiblížit rotu ke státní hranici a koneckonců i 3. rotě Rancířov. Zhruba ve stejné době, kdy dochází k přesunu 5. roty do Stálek, přibývá u 8. roty odloučená četa Šatov. Motivace jejího zřízení je celkem průhledná: v místě je železniční přechod do Rakouska.
Jako další snahu zhustit sestavu rot na exponovaných místech pokusů o přechod státních hranic lze hodnotit fakt, že od začátku července přibývají do sestavy dvě další roty, pravda v létě se zatím pouze budují, nicméně systemizované počty s nimi již počítají, a to rota Březí u 3. praporu, která je vložena mezi rotu Novosedly a rotu Mikulov, a rota Poštorná u 4. praporu, která je vložena mezi rotu Boří Dvůr a rotu Lány. Obě měly zaujmout sestavu k2.7.1952. Bez zajímavosti není ani to, že měly být pokryty zrušením některých funkcí a zkrácením počtů některých tabulkových položek jak z Hlavní správy Pohraniční a Vnitřní stráže (HS PVS), tak z pohraničních brigád. Impuls k výstavbě těchto rot dalo vybudování tzv. ženijně technického zajištění na bavorské hranici – podle mínění velení PS zapříčinilo přesměrování pokusů o přechod na hranici s Rakouskem, nehledě již na i tak velké procento úspěšnosti přechodů u znojemské brigády. I když následně zářijová inspekce HS PVS u brigády navrhovala zřídit na místě detašovaných čet samostatné roty a mezi 11. rotou Jaroslavice a 12. rotou Hevlín samostatnou rotu jižně od osady Dyjákovice, do začátku roku již žádné změny v prvosledových sestavách nenastaly.
Změny roku 1952 v prvosledové sestavě rot naplnily, až na Dyjákovice, návrhy znojemského oddílu z roku 1951 na úpravu úseků pohraničních rot, byť v případě 1. praporu k tomu došlo s využitím přesunu stanovišť do vhodnějších míst, a zvýšily systemizované stavy brigády na 1 603 a 13 civilních osob. Ve snaze zvýšit do přijetí nových organizačních tabulek skutečné počty pohraničníků na rotách pokusilo se velitelství brigády v lednu 1953 posílit se souhlasem velitele PS roty 2. praporu převedením 19 pohraničníků záložní jednotky tohoto praporu k rotám. Prapor totiž sídlil stejně jako velitelství brigády ve Znojmě a představa byla, že brigáda pomůže v případě potřeby praporu svou záložní jednotkou. Opatření však bylo v polovině února odvoláno, neboť velitelství brigády plně využívalo svou záložní jednotku ke střežení svých vlastních objektů.
Ustavení nové sestavy Pohraniční stráže na úseku státní hranice s Rakouskem bylo provázeno i nastavením součinnostních pravidel ve směru k útvarům čs. armády. V říjnu 1951 byly nařízením náčelníka generálního štábu vydány Směrnice pro součinnost jednotek čs. armády a Pohraniční stráže.Zdůrazňovaly: "Cílem činnosti Pohraniční stráže a armády, jakožto mocenských nástrojů dělnické třídy, je zabezpečit za všech okolností ochranu, celistvost a nedotknutelnost státního území lidově-demokratické Československé republiky." Pro naplnění tohoto společného úkolu měla armáda kromě informací zpravodajského charakteru poskytovat Pohraniční stráži nevyhnutelnou pomoc "při pronikání nepřátelských skupin a ozbrojených oddílů na území ČSR a jejich ničení v pohraničním pásmu" podle vypracovaných plánů. Pro tento účel měla armáda v příhraničních svazcích a útvarech vyčlenit jednotky o síle roty nebo praporu, zesílené dělostřelectvem a tanky (samohybnými děly). O poskytnutí vojenské výpomoci rozhodoval velitel divize na základě žádosti velitele oddílu (brigády) Pohraniční stráže. V případě oddílu PS (brigády) Znojmo se jednalo o velitelství 6. pěší divize v Kroměříži.
Znojemské brigádě byly při organizační změně v březnu 1953 zvýšeny počty na 1 907 vojenských a 30 civilních osob. Ačkoli strukturální změny oproti roku 1952 nejsou již pochopitelně tak velké jako mezi výchozím stavem organizační struktury a změnou počátkem roku 1952, přesto je to výrazná organizační změna, jejíž hlavní charakteristikou je doposud nejvyšší meziroční početní nárůst plánovaných stavů útvaru. Na nárůstu počtů se velkou měrou podílelo velitelství brigády, jež narůstá ze 111 a 13 civilních míst na 121 a 30 civilních. Není až tak podstatné, že náčelník štábu je nyní veden u tzv. užšího velitelství, zatímco v předešlých tabulkách byl uváděn u "svého" štábu. Důležitější je, že k podstatnému zvýšení došlo u oddělení operačního (8), o kresliče a dva referenty, což lze interpretovat jako důraz na posílení řízení služby k ochraně státní hranice. O jedno místo referenta se posiluje zpravodajské oddělení (15). Spojovací oddělení (10) zahrnuje nyní i pracovníky bývalého šifrovacího oddělení – a zde jsou přidána místa jednoho šifranta, písaře a určitým způsobem překvalifikována některá další místa.
Díky těmto dotacím tak štáb posiluje o 5 (na 48) tabulkových míst. Je dotováno politické oddělení brigády z 12 na 15 (a 3 civilní). Větší změnu opět vykázal týl, v tomto případě ze 44 na 48 a 23 civilních pracovníků. Plánování koní na pohraniční roty a další jednotky brigády vedle toho, že také můžeme předpokládat zvyšování skutečného počtu služebních psů, vede ke konstituování, o rok později oproti chebské brigádě, veterinárního oddělení (3) a vytvoření místa sedláře ve výstrojním oddělení (10 a 4 pradleny). Z automobilního oddělení se vyděluje agenda PHM (2). Organizační změna přinesla též dosud nebývalé zapojení civilních pracovníků do týlových oddělení. Týká se to nejen zmíněných pradlen na výstrojním oddělení, ale též automobilního a ubytovacího oddělení, kde vedle míst osmi uklízeček jsou převedena na civilní místa řemeslníků a údržbářů. Převod měl svůj původ v nesnadném obsazování těchto profesí vhodnými vojáky základní služby, včetně z toho plynoucí nutnosti hledat za ně po určité době náhradu. Organizační tabulky potvrdily i některé marginální změny, jako převod 3 míst vojenské prodejny od brigády uskutečněný závěrem minulého roku, civilních pracovníků přibývá i jinde – ve struktuře velitelství se objevuje závodní kuchyně (4).
Jednotky přímo podřízené velitelství brigády narůstají podstatně. Je zohledněna situace, kdy velitelství brigády muselo v roce 1952 stáhnout z rot prvního sledu 15 vojáků, aby mohla velitelská četa ustrážit objekty velitelství brigády. Velitelská četa vzrostla z 28 na 39, nejen posílením pěších družstev, ale i začleněním sedmičlenného družstva tarasnic, spojovací četa z 24 na 30 především zvýšením počtů v družstvu stavěčů. Dopravní četa se stává rotou (nárůst z 29 na 31 o zástupce velitele roty – politického a technického). Další početní nárůst vykázala ženijní četa z 23 na 34, mimo zvýšení počtů v ženijních družstvech tu je místo velitele čety, kterým již není ženijní náčelník brigády. Hospodářské rotě je přidán vozka. Celkem narůstají jednotky přímo podřízené velitelství brigády ze 112 na 143, tedy o více než čtvrtinu. Svědčí to o pokračující výstavbě útvaru, o důrazu na zřizovací a udržovací ženijní a spojovací práce. Společně s jednotkami přímo podřízenými brigádě má velitelství 264 a 30 civilních osob oproti dříve plánovaným 223 a 13. Celkově posiluje velitelství brigády o 31 vojenských míst. Prapor znojemské brigády na rozdíl od brigádního velitelství mírně klesá z plánovaného počtu 92 vojenských osob na 91. Ve vlastním velitelství vidíme, že štáb je početně stejný, nahrazení písaře ženijním instruktorem zapadá do výše naznačených změn, i politická skupina.
Změny nastávají v sektoru týlu (nyní 4), když je z něj vyčleněna administrativně skupina zdravotní (2). Nově pak přibyla, analogicky s nadřízeným stupněm, skupina veterinární (veterinární zdravotník a podkovář). Jelikož vlastní velitelství klesá na 25 z 27 a navíc přibývá ještě veterinární skupina, je očividné, že krácen byl sektor týlu: jsou stažena místa krejčího a obuvníka a pak místa vedoucích proviantního a intendančního zásobování. V týlu zbylo místo jen pro zbrojíře, výstrojního skladníka, skladníka proviantu a jeho pomocníka. Důvodem zrušení míst krejčího a obuvníka bylo budování týlových zařízení HS PVS a soustřeďování týlové agendy na velitelství brigády.[254] U přímo podřízených jednotek velitelství praporu – velitelské roty (66) – zůstávají nominálně na stávajících počtech jak pěší četa (31), tak spojovací četa (18). Z dopravního družstva se stala dopravní četa o stejném počtu. Rovněž velitelství roty je početně i funkčně stejné. Jedině v hospodářskému družstvu přibyl, stejně jako u brigády, vozka (4). Vnitřní změna pak proběhla pouze v pěší četě, kde byla pěší družstva krácena v důsledku zařazení, analogicky s velitelstvím brigády, sedmičlenného tarasnicového družstva. Když jsme v předešlé části věnované roku 1952 u brigády konstatovali narušení pravidelné struktury praporů se stejným počtem rot, vznik detašovaných čet a některé přesuny velitelských stanovišť rot na výhodnější místa, pak organizační změna v březnu 1953 zasáhla tuto sestavu rot.
Druhým strukturním prvkem, o nějž se opíral početní nárůst organizační změny roku 1953, byly pohraniční roty. Na úrovni pohraničních rot přinesla změna roku 1953 rozbití jejich typové homogenity, přičemž znojemské brigádě je nyní plánováno 25 rot s 1 279 místy. Z toho je 5 rot typu 61, 9 rot typu 52 a 11 typu 46. Stávající typ 46 v sestavě tedy převažuje, ovšem rot typu 52 není také zrovna málo. Všechny tři typy jejích rot mají mít nyní 6 jezdeckých a dva tažné koně (mimochodem ve velitelském družstvu každé roty jsou plánováni tři jezdci) a dva početnější typy (61 a 52) také družstvo těžkého kulometu. Ptáme-li se na zdroje, pak zjišťujeme, že posílení se děje na úkor rot z bavorské hranice. Že to není na úkor chebského úseku je jen shoda náhod, neboť, jak jsme ukázali v předešlé kapitole, zde dochází k začlenění nové roty, jejíž systemizovaný stav úbytky na zbývajících rotách kompenzuje. Ostatní brigády z bavorské hranice se však na tomto podílely.
Znojemská brigáda byla tedy na úrovni pohraničních rot dotována daleko více, než by to odpovídalo prostému nárůstu o tři roty typu 46 jako dosud, neboť po zkušenostech z loňska se totiž očekával zvýšený nápor na hranici v jarních a letních měsících. Oproti stavu z prvních dvou měsíců roku 1953 je to počínaje březnem nárůst o 267 míst a její sestava již obsahuje stejné typy rot, jaké byly v té době na západní hranici. Pamatováno bylo i na to, kdyby tyto změny nebyly dostatečné: náměstek ministra byl zmocněn provádět dočasné operativní změny organizačních tabulek.
Naplnění tabulkového kánonu ovšem nastalo postupně. V první fázi se v dubnu z dosavadních odloučených čet stávají roty; 23. Kratochvílova hájenka a 24. Šatov, když byly v souladu s direktivou 1. dubna zrušeny některé pohraniční roty na bavorské hranici a rotám na méně aktivních úsecích sníženy počty. V polovině července se jako 25. rota objevují mezi dosavadní 11. a 12. rotou Dyjákovice, čímž byl naplněn předpoklad organizačních tabulek. Protože až v září jsou nové roty zařazeny do číselné řady dle lokality úseku zleva doprava, drží se tak vlastně až do léta 1953 původní číslování rot se zařazováním nových rot na konec číselné řady a do jisté míry tak potud stále mohla platit šifra skrytá v systému krycích čísel rot.
Na těchto tabulkových typech, které zohledňovaly délku a zatížení jednotlivých úseků, vydržely všechny roty do konce roku, i když koncem září brigáda chtěla zvýšit stav roty Boří Dvůr směnou typu se Sedlcem. Na brigádní úrovni je vyústěním změn, které jsme rozebírali výše, skok z 1 603 na 1 910 (resp. do června 1 907), celkem o 307 vojáků, tj. o 19 %. Příčinou růstu tabulkových počtů znojemské brigády byl vzestup počtu tzv. narušitelů na hranici s Rakouskem, proti nimž jižní roty i přes vybudované drátěné zátarasy nebyly schopny v šíři svých úseků zasahovat s požadovanou účinností. Proto "bylo třeba" brigády proti Rakousku (také vůči NDR) posílit, avšak neoslabit ochranu hranice s Bavorskem. Jelikož PS musela tuto změnu provést přeskupením z vlastních zdrojů, byl zdroj posílení nalezen u západních brigád ve snížení dosavadních rot typu 61 na nižší stav, diferencovaně podle počtů pokusů o ilegální přechod hranice. V určitém smyslu lze v tomto spatřovat opačný tok, neboť v prvním roce své existence musel oddíl posílat své příslušníky na západ a přijímat za ně nespolehlivé nebo indisponované od těchto brigád, nyní tedy západní roty dotují jižní, ovšem jednostranně, bez výměny.
Trend posilovat ochranu státní hranice s Rakouskem pokračoval u 4.znojemské brigády i v následujícím roce, organizační změnou z 10.2.1954 a znamenal růst počtů brigády z dosavadních 1 910 a 30 civilních na 2 184 a 28 civilních. Jsou posilovány všechny dosud analyzované celky (pohraniční roty, velitelství praporů se zabezpečovacími jednotkami) s výjimkou velitelství brigády, u něhož došlo k poklesu ze 121 a 30 civilních na 111 a 28 civilních pracovníků. Na velitelství brigády jsou hledány úspory ve štábu, jenž snížil své stavy ze 48 na 44 míst a jedno civilní místo, ovšem nekrátí se žádné z referentských míst v důležitých oddělením (operačním, zpravodajském, bojové přípravy). Konkrétně je na oddělení zpravodajském zrušeno místo jednoho z písařů, ve spojovacím mj. jedno místo ubylo v důsledku sloučení funkcí v šifrovací skupině a v pomocné kanceláři bylo ovšem místo nahrazeno civilním pracovníkem.
Také politické oddělení kopíruje tendenci k úsporám, i přesto, že jsou v něm nově plánována místa předsedy útvarové organizace KSČ a předsedy útvarové skupiny ČSM. Poklesu ze 48 vojenských míst na 45 se nevyhnul ani sektor týlu a ačkoli počet civilních míst zůstal nominálně zachován, dochází v nich ke změnám, když nahrazují některá z vojenských míst. Civilním sekretářem je nahrazeno místo vedoucího kanceláře týlu, do zdravotního oddělení je zařazena vrchní sestra, ke změně došlo mezi civilními pracovníky v automobilním oddělení a civilní je i místo účetního na finančním oddělení. Proto jsou zrušena dvě místa pradlen a čtyři místa pracovníků kuchyně. Ruší se např. ve výstrojním oddělení místa jednoho ze dvou obuvníků a krejčích, ke snížení míst, a tudíž k přehodnocení profesí dochází v automobilní službě (nyní 5 a 3 civilní) Velitelství tedy ušetřilo se 10 vojenských míst, z kterých je řada nahrazena civilními pracovníky.
Brigáda jako celek má nyní úhrnem o dva civilní pracovníky v tabulkách méně, ale to jen díky tomu, že byla zrušena 4 civilní místa v závodní kuchyni.[270] Naproti tomu jednotky přímo podřízené velitelství brigády narůstají o 25 % ze 143 na 179, čímž zůstává zachováno tempo růstu z loňska. Stejně jako loni se na růstu těchto jednotek podílí dosavadní velitelská četa, když se z ní stává záložní rota (61), ženijní četa se na rozdíl od loňské změny početně nemění (34), zrovna tak hospodářská rota. Ovšem roste, stejně jako před rokem, spojovací četa (34). Podstatně narůstá automobilní rota (41) z dosavadních 31. Ve spojovací četě je posíleno o 4 družstvo stavěčů a autorota o 7 řidičů. Všemu ovšem vévodí posílení záložní roty o 22 míst; tato rota je posílena ve své struktuře o velitelské družstvo a družstvo služebních psů. Velitelství jsou tak zvýšeny jeho zdroje pro případné pohraniční operace.
Velitelství praporu s přímo podřízenými jednotkami na rozdíl od loňska roste z 91 na 110, Z toho velitelství roste z 25 na 30, neboť politická skupina má nyní 4 místa (analogicky s velitelstvím brigády jsou zřízena dvě místa placených funkcionářů KSČ a ČSM). Roste též počet funkcionářů štábu praporu (instruktor psovod); formálně ovšem ne, neboť při zvýšení počtu zpravodajských referentů (na 5) z nich byl vytvořen zpravodajský referát a vyčleněn ze štábu (9). Dosavadní rámec jednotek přímo podřízených velitelství praporu, velitelská rota, se nyní ruší. Určitou logiku tato změna má, neboť jednotky jsou takto podřízeny funkcionářům, kteří za danou sféru u praporu odpovídají (spojovací, ženijní náčelník, autoreferent), bez formálního podřízení veliteli velitelské roty. Dosavadní pěší četa je nyní dotována na záložní rotu (46), když k dosavadním třem pěším družstvům a družstvu tarasnic je přidáno velitelství roty, velitelské družstvo (9) a tříčlenné družstvo psovodů. Spojovací četa má nyní plánováno 17 osob, když jejím velitelem je ze štábu praporu náčelník pro spojení. Dopravní četa roste na 11 zařazením vozky. Nový prvek ženijní družstvo (6), bere, podle našeho názoru, ohled na ženijní opatření – jejich stavbu a údržbu. Jeho velitelem je dosavadní ženijní náčelník praporu, dříve plánovaný u štábu. Mizí hospodářské družstvo, jehož členové až na vozku jsou nyní plánováni ve velitelském družstvu záložní roty.
Při této organizační změně poprvé od začátku brigádní sestavy PS plánované počty jižního praporu převýšily počty západního. Rota zůstává ve stejné struktuře jako doposud. Pro všechny 3 typy platí, že na úkor pěších družstev se zvyšuje stav družstva služebních psů ze 4 na 5 a analogicky i počet obranných psů o 1 na 4 (1 pátrací pes zůstává). Úhrnem je na pohraničních rotách počítáno se 1 454 pohraničníky oproti předešlým 1 279. Odečteme-li z tohoto množství novou rotu Šafov (46), zjistíme, že zbývajících 25 rot bylo početně posíleno o 129 míst, což je svědectvím změny v typové struktuře rot, a to ve prospěch typu 61. Např. břeclavský prapor má 5 ze 6 rot typu 61. Roty typu 46 se stávají oproti situaci z března předešlého roku vymírajícím druhem: celá brigáda jich má jen 4, zatímco rot typu 52 osm a rot typu 61 dokonce 14.
Celkem dostala 4.brigáda přidáno na tabulkových stavech 274 (na 2 184), když zdroje jejího dotování tkví v obecném záměru HS PVS, který vedle snížení počtů HS PVS o 15 % mělo naplnit i snížení velitelství brigád o 6 %. Toto snížení, jak dokazuje znojemský případ, se patrně uskutečnilo na všech brigádách, tedy i na těch, jejichž ostatní články byly jinak posilovány. Dále přispívají brigádám na vedlejším směru, tedy i znojemské, brigády na bavorské hranici tím, že se každé krátí automobilní a spojovací jednotky o 4 stavěče a 4 řidiče.
Na rozdíl od loňské organizační změny, která byla pouze ze zdrojů PS, je v tomto roce čerpáno k doplnění i ze stavů Vnitřní stráže. Pro 4. brigádu to je 250 vojáků základní služby. Zařazení příslušníků Vnitřní stráže k brigádám PS proběhlo a zajištění správného zavedení těchto příslušníků do pohraniční služby patřilo vzápětí po odchodu 2. ročníku do zálohy koncem ledna k hlavním úkolům brigády. Na druhé straně znojemský útvar nebyl jen příjemcem posil, nýbrž i poskytovatelem. Z jeho počtů mělo 78 zkušenějších vojáků základní služby (velitelů pohraničních hlídek, velitelů pěších družstev) výměnou posílit děčínskou brigádu jako náhrada za poddůstojníky z povolání, kteří přecházeli k útvarům Vnitřní stráže.
Stejně jako v minulých letech je i v roce 1955 nařízena v předjaří další z organizačních změn. Tato změna přisuzuje brigádě celkem 2 354 míst a 28 míst občanských zaměstnanců. Na velitelství 4. brigády dochází po loňském poklesu k mírnému nárůstu vojenských tabulkových míst ze 111 na 117. Počet míst plánovaných pro civilní zaměstnance se v rámci velitelství nemění, mizí jen plánované místo v pomocné kanceláři štábu a nové se objevuje v týlu. Zmiňované civilní místo bylo ovšem zrušeno ještě dříve, než tabulky vstoupily v platnost. Na zvýšení ze 44 na 47 ve štábu se podílela oddělení organizačně doplňovací místem kádrového referenta (ze 4 na 5), oddělení bojové přípravy (z 5 na 6) a místo správce a účtovatele ženijního materiálu. Ze spojovacího oddělení je vyčleněno opět oddělení šifrovací, ovšem počty obou se tímto nemění. Politické oddělení je redukováno z 13 na 12, jeho civilní místa se nemění. Týl ovšem roste ze 45 na 49, a to v oddělení proviantním ze 7 na 11 (o tři kuchaře a správce materiálu).
Jednotky přímo podřízené velitelství brigády v souhrnném čísle (179 míst) ve srovnání s minulým rokem nevykazují změnu, neboť změny v počtech a složení těchto útvarů mají tendenci se navzájem kompenzovat. Především jsou sníženy počty záložní roty z dosavadních 61 na 57, zejm. o družstvo těžkého kulometu (5) a družstvo tarasnic (7). Místa z obou družstev částečně navyšují počty v dosavadních třech pěších družstvech této roty z 35 na 44 pohraničníků. Naproti tomu jsou zvýšeny počty autoroty ze 41 na 50, o některé řidičské profese. Nemění se složení ani počty spojovací a ženijní čety. To, že počet míst jednotek přímo podřízených zůstává stejný, je dáno snížením počtů dosavadní hospodářské roty. Z ní se stává hospodářská četa (velitel čety, staršina, písař, vozka), zbylá místa jsou převedena do proviantního oddělení. Jak uvidíme také dále u jednotek přímo podřízených velitelství praporu, může se zdát, že velitel 4. brigády uspěl se svým návrhem zrušit družstva tarasnic a uvolněné pohraničníky začlenit do pěších družstev. Celkem tedy má mít velitelství brigády i s jednotkami přímo podřízenými 296 vojenských osob. Nově je systemizována poddůstojnická škola, umístěná v Jaroslavicích. Ve struktuře brigády se sice objevuje již v listopadu 1954, ovšem jen v kmenových počtech (pro 85 žáků a 20--22 velitelských míst). Je systemizována na 116 míst, z čehož má být 85 žáků ve čtyřech pěších četách. Do celkového stavu brigády vnáší její systemizace prvek určité nejistoty, neboť v praxi nedošlo k tomu, aby byly naplněny jak její počty, tak počty vojáků na rotách a v dalších útvarech brigády; místa ve škole jsou naplňována odvelováním z útvarů a dále zvyšují rozdíl mezi plánovaným a kmenovým stavem. Znojemský prapor celkově ve svých počtech stagnuje. Jeho velitelství je zvýšeno z 30 na 31 (o místo písaře v týlu), naopak jednotky mu podřízené jsou sníženy na 79, takže vnějškově se změny na úrovni velitelství praporů neprojevují. Jediná změna proběhla v záložní rotě: zde je analogicky s velitelstvím brigády zrušeno družstvo tarasnic (7), z čehož je 6 pohraničníků dáno do pěších družstev této roty.
Sestava pohraničních rot je dotčena novou organizační změnou rovněž, nemění se však dosavadní podřízenost rot praporům. Ke stávajícím 26 rotám přibývají další dvě, 2. rota Slavětín (typ 51) a 11. rota Podmolí (typ 51) mezi rotu Lukov a Devět Mlýnů, pro další změny prozatím prostor vytvořen nebyl. Dosavadní roty, které měly jeden ze tří tabulkových počtů 61, 52 nebo 46, jsou "přetypovány" na nové klony 58, 51 a 45, když každá z dosavadních rot přešla na nejblíže nižší typ. Na místo dosavadních 1 454 pohraničníků ve 26 rotách je od března 1955 systemizováno 1 502 ve 28 rotách. Jestliže odečteme obě nové roty, 2. a 11. (po 51), zjistíme, že dosavadní roty mají úhrnem 1 400 pohraničníků. Z toho plyne, že počty nových rot jsou více než z poloviny dotovány z pohraničních rot vlastní brigády díky zmíněné drobné redukci o 1 nebo 3 pohraničníky na každé rotě. Důsledkem snižování počtů jsou také strukturální změny rot. Z rot dvou početnějších typů mizí družstva těžkých kulometů (5) (velitelské družstvo (10) a družstvo služebních psů zůstávají beze změn (5)) a rozšiřují se pěší družstva: dle typu má rota buď 4 pěší družstva (po 10) nebo 3 (po 11, resp. po 9). Stejně jako u záložních rot velitelství brigády a velitelství praporů se tímto i na rotách projevila tendence snížit vázanost pohraničníků na nepříliš často využívanou výzbroj ve prospěch služby k ochraně státní hranice. Svým způsobem se vracíme ke stavu v letech 1951 a 1952, kdy existovaly roty bez obsluh těžkého kulometu. Tato strukturální změna posiluje články velení, a to nepříliš podstatně. Oproti dřívějšku se však nekoná ani masivní posilování zabezpečovacích jednotek nebo jednotek prvního sledu: jedna z nových rot je postavena díky snížení počtů ostatních. Rozmnožením počtu rot šlo spíše o to, aby sestava rot na daném úseku hranice byla operativnější, schopná rychlejšího zásahu, zejména v nepřehledném terénu. Závažné zvýšení tedy dává do počtů brigády (2 354 pohraničníků) poddůstojnická škola, což je zároveň i dílčím dokladem přizpůsobování organizace západních a jižních brigád.
Od 1.3.1955 jsou do materiální péče k brigádě připojeny také skupiny a oddělení pohraničních kontrol;[282] konkrétně oddělení v Břeclavi (49, včetně střelecké čety 28 vojáků), skupiny v Hatích, Šatově a Mikulově (po třech), tedy 58. Ty však zůstávají mimo tabulkové počty brigády, stejně jako VKR. Zatím. Změnu na prvním sledu, kterou jsme zde rozebrali vzhledem k ostatním částem brigády, můžeme také charakterizovat jako nejvíce "počtářskou" změnu od roku 1952. Sahá totiž na jiné roty brigády, aby mohla postavit ony zmiňované dvě roty; z tohoto pohledu jde spíše o přeskupení sil, než o posílení prvního sledu, na jaké jsme byli u znojemské brigády dosud zvyklí. Proto, dle našeho soudu, neuškodí zastavit se u některých bodů této změny ještě v době jejího schvalovacího řízení. Návrhy na zesílení úseku střeženého znojemskou brigádou jsou vypracovávány již s podzimem 1954, tedy od skončení hlavního období pokusů tzv. narušitelů překonat skrytě státní hranice. Návrh znojemské brigády zaslaný hlavní správě krátce před 21. zářím se vyslovuje pro zřízení dvou nových rot, mezi dosavadními 1. a 2. rotou a 9. a 10. rotou, a nového velitelství praporu ve Vranově nad Dyjí.
V jiné podobě pak o měsíc později, 20.10.1954, velitel 4. brigády, resp. její operační oddělení, navrhuje hlavní správě další změny v dislokaci: opět zmiňuje nutnost postavit velitelství praporu ve Vranově, dále zhustit sestavu rot poblíž Mikulova vytvořením nové roty v prostoru bývalého celního úřadu Valtice a zlepšit zajištění soutoku Dyje a Moravy novou rotou Doubravka mezi dosavadní poslední a předposlední rotou brigády. Dříve zmíněné jiné dvě roty nejsou v tomto návrhu přítomny. Navíc se navrhuje ještě přemístit dvě roty, 18. Novosedly a 20. Mikulov, na stanoviště s lepší možností kontrolovat svěřený úsek. K těmto návrhům zaujímá stanovisko náčelník operačního odboru hlavní správy F. Okrouhlík. Ten se zprvu klonil jen ke zřízení praporu Vranov (ve stanovisku k čj. PS-001310/11-OS-54), když konstatoval, že dosavadní 1. prapor Jemnice nemá možnost účinně zasáhnout zálohou na svém levém křídle. Navíc "ilegální přechody v tomto místě si už vynutily" organizování 6. roty Šafov a 7. roty Kratochvílova hájenka. K výstavbě roty Slavětín mezi Slavonicemi a Písečnou a roty Podmolí mezi Lukovem a Devíti Mlýny se stavěl zamítavě. Později, koncem října je stanovisko náčelníka operačního odboru HS PS k oběma rotám kladné, když jako hlavní důvody hovořící pro jejich zřízení označuje rozsáhlost úseků rot v dané oblasti a zalesněný, skalnatý obtížně přístupný terén. Vyslovuje se i pro redislokaci dle návrhu znojemského velitele. Jak je tedy zřejmé, neakceptoval "jen" zřízení rot Valtice-celní úřad a Doubravka. Toto stanovisko narazilo na nesouhlas náměstka MV O. Jeleně. O důvodech jeho zamítavého stanoviska ke zřízení nového praporu neznáme dosud nic bližšího, je však pravděpodobné, že jedním z důvodů mohly být potíže s naplněním nových útvarů; Okrouhlík totiž předpokládal naplnění jednotek z vnějšku, nikoli z počtů brigády.
Následně se tedy počítá na organizačním odboru hlavní správy již jen se zřízením dvou nových rot, jejichž počty by byly kryty ze snížení počtů rot prvního sledu a záložních jednotek.[288] Toto se, jak již bylo řečeno výše, prosadilo do nové organizační změny na počátku března 1955. Tím, že se brigáda "skládá" na své nové jednotky z velké části z jiných svých pohraničních rot, signalizuje omezenost dalších zdrojů pro posilování pohraničních jednotek, a tím i stabilizaci systému střežení.
Předestřený návrh by se tedy neprosadil ve svém celku, kdyby po provedení organizační změny v březnu 1955 nedošlo k něčemu, co odlišilo organizační situaci PS na jižní hranici oproti minulým létům. Tímto impulsem bylo uzavření státní smlouvy velmocí s Rakouskem v květnu. Smlouva zřizovala neutrální statut země a stanovila nejzazší termín ke stažení vojsk válečných vítězů, v němž pro ochranu čs.-rakouské hranice vyvstal konec období, kdy bylo tu a tam možné spoléhat se ve věci zadržení a předání uprchlíka na spolupráci se sovětskými vojsky v Rakousku.
V polovině roku na velitelství brigády posiluje celkem výrazně štáb z 47 na 54. Posílena jsou ta oddělení, která zajišťují primární roli PS – operačnímu oddělení se zvyšuje počet referentů o 2 (10), o 3 na 17 je zvýšeno zpravodajské oddělení (navýšen je počet referentů ve výzvědné skupině) a z 6 na 8 je zvýšen počet míst na oddělení bojové přípravy. Ostatní strukturální změny velitelství brigády nepokládáme za podstatné: celkem jde o nárůst na 124 a 28 civilních. Zatímco jednotky přímo podřízené velitelství brigády zachovávají svůj počet i strukturu z března (179), plánované počty poddůstojnické školy jsou sníženy ze 116 na 101; místo 85 je plánováno 70 žáků. Změna srovnatelného významu se zvýšením na odděleních štábu brigády nastala na úrovni praporů.
K dosavadním čtyřem velitelstvím přibylo páté, umístěné do Vranova nad Dyjí. Tabulkově mají tyto prapory po 106 místech. Snížení počtů proti dřívějším 110 se netýká vlastních velitelství – ta zůstávají na 31 tabulkových místech a v dosavadním složení.
Šetří se na přímo podřízených jednotkách (75, dosud 79 míst). Přebudována je struktura záložní roty (ze 45 na 42). Je do ní opět vloženo družstvo tarasnic (7) a nově též těžkého kulometu (5), pročež musela být zkrácena pěší družstva (z 30 na 23), zrušeno družstvo psovodů a z velitelského družstva, které se takto ruší, mj. místa 3 jezdců a motocyklisty.[291] Beze změn zůstaly spojovací četa (17) i ženijní družstvo (6) a nebýt převedení vozky k záložní rotě, dalo by se to říci i o dopravní četě (10).[292] Vedle podstatných změn na úrovni praporů je v krátké době změněna podruhé i pohraniční rota. Z dosavadních 3 typů jsou náhle dva, typ 56 a 47. Všechny roty vedle tříčlenného velitelství mají velitelské družstvo (10), 3 pěší družstva po 11 (po 8), družstvo těžkého kulometu (5) a družstvo psovodů (5).[293] Tímto je na rotách bývalých typů 58 a 51, které všechny přešly do typu 56, negována dřívější změna, která jim družstva těžkého kulometu odebrala. U slabšího typu (47) se zařazení družstva těžkého kulometu projevilo krácením počtů pohraničníků v pěších družstvech. Na rotách je plánováno 1 635 pohraničníků, tedy o 133 více, přičemž 30 pohraničníků posiluje "staré" roty, zbytek navýšení připadá na dvě nové roty. Dohromady s prapory (530) a velitelstvím a včetně poddůstojnické školy činí počty pohraničníků v brigádě 2 569. Mimo strukturu zůstává 58 osob z OPK, které byly nejen pouze po stránce materiálního zabezpečení jako v březnu, ale též po stránce kázeňské, organizační, kádrové, bojové a politické přípravy podřízeny veliteli brigády.
Posílení brigády bylo tedy přípravou na opuštění rakouského území sovětskou armádou, po němž se předpokládalo další zvýšení tlaku na jižní hranici. Zesílit se měl její úsek (stejně jako úsek českobudějovické brigády) novými pohraničníky z těch útvarů západní hranice, kde nebyl podle operační situace zaznamenáván zvýšený počet pokusů o přechod státních hranic. Konkrétně bylo zrušeno velitelství praporu Pivoň 9. brigády Domažlice a praporu Kunžvart (Strážný) 10. brigády Volary a rovněž 4. rota volarské brigády. Dalšími dotačními zdroji byli pohraničníci zařazení na druhosledových jednotkách západních brigád: ze zrušených minometných čet brigád a stavěči spojovacích čet.
Ke znojemské brigádě bylo dnem 4.6.1955 přemístěno 49 pohraničníků – vojáků základní služby od 5., 9. a 12. pohraniční brigády, jejichž úkolem byla výstavba spojení v souvislosti s výstavbou nových útvarů. Dnem 23.6.1955 měly být jejich pracovní skupiny rozpuštěny a vojáci zařazeni k rotám.Nové praporní velitelství ve Vranově nad Dyjí bylo organizováno ze zrušeného praporu Pivoň. Nová rota byla umístěna ve Valticích do prostoru celnice a druhá v lokalitě Doubravka (Dúbravka). Výkon služby na nových jednotkách měl započít k 1.7.1955, tento termín se týkal i dříve zřízených rot Slavětín a Podmolí. Kromě ustanovení pohraničníků do funkcí na těchto čtyřech rotách koncem června, dokládá započetí služby i na dříve zřízených rotách i to, že jako kmenově obsazené jsou 2. a 11. rota teprve uvedeny až ve výkazu počtů k 1.7.1955. Ovšem v červenci se na výstavbě nově zřízených jednotek ještě čile pracuje. (Je pravděpodobné, že v tomto případě jde spíše o Doubravku a druhou valtickou rotu.) Když 19.9.1955 zcela opustila sovětská armáda území Rakouska, můžeme se domnívat, že na nově zřízených rotách se sloužilo. Až do konce roku se struktura brigády nemění, i když návrh na zřízení nové roty mezi dosavadní mikulovskou a sedleckou byl svědectvím, že brigádní velitelství (operační oddělení štábu) znovu vyhodnocovalo období zvýšených pokusů po přechod státní hranice.
Při hodnocení letní organizační změny roku 1955 je třeba říci, že brigáda dosáhla prakticky všeho, co si před počátkem roku 1955 předsevzala a co jí nedala organizační změna z počátku března 1955, neboť do sestavy se dostaly čtyři nové roty i nové velitelství praporu ve Vranově. Na vrub očekávání zvýšeného náporu tzv. narušitelů proběhly i změny ve štábu velitelství brigády – posílení tří exponovaných oddělení: operačního, zpravodajského a oddělení bojové přípravy. V posilování pohraničních rot se více než při předešlé změně uplatnily dotace ze západních brigád. První sled se zvyšuje o téměř 9 %, díky zřízení dvou rot a sloučení dvou silnějších typu rot do jednoho (typ 56). Změna však, v důsledku očekávání náporu na jižní hranici, nepotvrdila vyvázání pohraničníků z vazby na těžší výzbroj – tarasnice a těžké kulomety. Znamená to opětné odčerpávání pohraničníků na výcvik s těmito zbraněmi v neprospěch služby na hranici. Částečným zmírněním této skutečnosti je to, že obsluhy kulometu může brigáda cvičit ve "své" poddůstojnické škole. V podstatě však mohlo být velitelství brigády s rokem 1955 spokojeno, neboť mu nové 4 pohraniční roty umožnily "dokonalejší přehrazení přechodových kanálů" a poddůstojnická škola se stala i dostatečnou zálohou pro případ akce na státní hranici.
Početní nárůst brigády, srovnáme-li počátek a konec zkoumaného období, je více než 80 % a zrcadlí se v něm postupné doceňování ochrany státních hranic s Rakouskem v rámci celého systému střežení státních hranic PS, což svědčilo o ochotě uvolňovat z jiných částí systému potřebné vojáky.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
© ZDROJ: http://www.muni.cz/
Jednotky 4.bPS Znojmo: http://www.vojensko.cz/pohranicni-roty-4-bps
Komentáře
Historie PS. (Pavel Vysloužilec - Mail - WWW)Zajímám se o historii PS, díky za články o Chebu,Znojmu a Č.Budějovicích. Uvítám případně i další brigády PS,včetně těch z bývalé hranice s NDR.
NDR (jazykovedec - Mail - WWW)
Je mozne tez nekde vyhledat jake zmeny respektive zmirneni nastaly pri ostraze hranice s NDR po uzavreni hranic v Berline v roce 1961? Dekuji.
Chlaba (Dalibor - Mail - WWW)
V texte sa uvádza že Bratislavský od.strážil hranicu po Šamorín.Ja som nastúpil na br.Bratislava v r.1952 a viem že hranica sa strážila až po obec Chlaba
kde sa Dunaj vlieva do Maďarska.
Žádné komentáře:
Okomentovat