M Ů J V E L I T E L .
Prostřednictvím těchto řádků bych chtěl vzpomenout na svého velitele, který již bohužel není mezi námi. I když se to možná zpočátku nebude zdát, tak na tohoto velitele nikdy nezapomenu. Byl původem Slovák a jak říkám já – Slovák jako poleno. Pocházel z Nových Zámků. Náročný, vznětlivý, náladový, temperamentní, ale jednal vždy na rovinu a držel slovo. Jeho heslem bylo: Pokud budu velet této rotě já, ponesu za ni odpovědnost pouze já a nikdo jiný. Toto heslo se pro něj nakonec stalo osudným. Dovolte mi, abych se s vámi podělil o několik vzpomínek na tohoto velitele.
Jeho jmenování do funkce velitele roty bylo zapříčiněno celkem komickou příhodou. V roce 1971 byl do velení Pohraniční stráže jmenován ing. generálporučík Šádek. Jako první věc se rozhodnul navšívit postupně všechny jednotky PS. V plánu nechyběla ani návštěva rPS Kvilda a jak to tak na vojně chodilo, vše se natíralo – chodníky na bílo, tráva na zeleno, nastupovala čestná jednotka. Já jsem vše zvědavě sledoval z okna protější kuchyně, protože jsem byl v nemocenské (rehabilitaci) kvůli zlomenému kotníku. Generál přijel, předstoupil před čestnou jednotku rPS a oslovil ji svou rodnou slovenštinou: „Nazdar, súdruhovia!“ A čestná jednotka nic. Bylo ticho. Generál pozdrav opakoval, ale odpovědí bylo opět ticho. Pouze ze staršího praporčíka, stojícího na konci, vyšlo „Zdar, súdruh generál,“ ale v trapném tichu to znělo spíš jako šepot. Co následovalo pak? Generál v kanceláři seřval stávajícího velitele tak, že se i obec Kvilda otřásala v základech. A za tři neděle došlo k výměně velitelů.
Do funkce velitele byl jmenován kapitán K.K. od rPS Zvonková. Postupně si nás všechny zavolal k osobnímu pohovoru. Když jsem přišel na řadu já, tvářil se jako deset naštvaných čertů a povídá: „Na vás si dám obzvlášť pozor, to mi věřte!“
V červenci toho roku jsem měl totiž nehodu s vozem Gaz-69 (tehdy jsem netušil, že podobnou nehodu měl i tento velitel; na pravé holenní kosti měl otevřenou zlomeninu a rána, i když zahojená, se i přesto občas zanítila a mokvala) a navíc jsem dle vyjádření předchozího velitele patřil do kategorie „těch vzpurných“.
V nastávajících dnech a týdnech mi to dával patřičně najevo. Sjel mě za každou maličkost. V roce 1973 došlo k reorganizaci pohraničních jednotek a ke vzniku nových pohraničních praporů. Tak na Kvildě vznikl 2. prPS. Od naší jednotky byli k tomuto praporu převeleni důstojníci a na rPS tak zůstal jen VR, ZVP, jeden velitel roty, četař absolvent a já.
V létě se veliteli roty opět zanítila zraněná noha a byl v neschopnosti. Vzhledem k nedostatku funkcionářů však přesto chodil do práce. Ani ne po deseti dnech jsem si naštípnul kotník na levé noze a dostal jsem sádru. I já jsem to měl na rotu pár kroků a tak jsem se svobodně rozhodl chodit také do práce. Byla to komická situace, velitel roty měl pravou nohu v dlaze a já levou nohu v sádře až po koleno, oba v jedné kanceláři. Možná byla právě tato společná solidarita – nenechat rotu ve srabu – cestičkou k našemu pozdějšímu přátelství.
Jednou jsme se do krve pohádali kvůli Jánošíkovi a Janu Žižkovi, kdo byl větší hrdina či lump. Velitel bránil Jánošíka, já Žižku. Nakonec každý z nás zaplatil láhev sektu a byl mír.
Už jsem se jednou zmiňoval o jeho zásadovosti v plánování. Když něco slíbil, dodržel to. I kdyby měl stanovený úkol za někoho splnit sám. Například služba. Kolikrát šel raději sloužit sám, když dotyčný, co měl službu mít, onemocněl, protože nechtěl dělat změny ve volnech. Když došlo k pohraniční akci nebo operaci, nepřipustil, aby do řízení akce mluvil někdo jiný (včetně nadřízených). Držel se svého hesla.
Ale někdy se dokázal chovat jako malé dítě. Jezdíval na dovolenou do svých rodných Nových Zámků. A právě v průběhu jeho dovolené se vojáci poprali v hospodě s jedním místním výtržníkem. Hrozil průšvih. Za hlavní budovou bývalo prostranství plné křoví, bodláků atd. Veliteli se tento prostor nelíbil, ale nevěděl, co s ním. Pohraničníci chtěli průšvih zamaskovat, tak přišli na spásný nápad. Během tří dnů tento prostor srovnali, vystavěli cestičky z plochých kamenů. Vybetonovali místo pro stůl na stolní tenis, truhlář ze špalků vysekal kuželky na gorodky. Ovšem největším stavebním počinem bylo vybudování umělého jezírka s vodotryskem uprostřed.
Jeden vojín, původem ze Sušice, měl známost na Anínských pstruhových sádkách. Na jednotku bylo přivezeno asi dvacet pstruhů, kteří byli vypuštěni do umělého jezírka. Potom už se jen napjatě čekalo na návrat VR.
Velitelova zamračená tvář při návratu nevěstila nic dobrého. Využil jsem nastalého ticha a povídám: „Hele, veliteli, mám pro tebe překvapení – pojď se mnou.“ Odvedl jsem jej za hlavní budovu a po očku sledoval jeho reakci. V němém úžasu hleděl na zbudované dílo a pak přešel k jezírku. „Oni sú tu pstruhy? Ako ste to dokázali?“ Raději jsem mu pověděl pravdu. „Dozorný, kde ste, doneste dve kávy!“ Celé dopoledne strávil u vodotrysku a s úsměvem dítěte pozoroval pstruhy, prohlížel si vše kolem, hrál gorodky i stolní tenis. Bouřka byla zažehnána a průšvih též.
Pak ale přišel den, který nebyl pro velitele roty vůbec pozitivní. Po pravidelném školení (konalo se jednou za půl roku) jsme se oba pozdě večer vraceli ze Sušice. U Kvildy jsme spatřili, že se blíží bouřka. Půjdeme se podívat, jak je DDR na příchod bouřky připraven (při bouřce se vypínala SiS).
Zazvonil jsem. Otevřít přišel pomocník dozorčího roty, který na nás udiveně hleděl. Stejně tak na nás hleděl i DDR. Na rotě vládlo neobyčejné ticho. Prošli jsme pokoje a uvědomili si, že nějak málo pohraničníků spí. Veliteli začalo pomalu docházet co se děje. Hospoda byla zavřená, tak se vydal směr kotelna a já za ním.
U dveří do kuchyně jsme zaslechli hlahol a cinkání lahví. Někdo zrovna kráčel po schodech z kotelny. Postavil jsem se k vypínači a čekal. Dveře se otevřely, já rozsvítil. „Vole, zhasni, nebo nás někdo uvidí!“ Dotyčný pak strnul a hleděl na velitele. Postupně se objevilo dalších sedm pohraničníků. Velitel si je odvedl do kanceláře, mně nařídil, že budu dělat poznámky. Začal zpovídat hříšníky. Všichni vypověděli, že vypili něco přes padesát piv a dvě láhve rumu. Všichni – až na jednoho. Vojín L., ačkoli sotva stál na nohou, drze tvrdil, že nic nepil. Ostatní ho pobízeli, ať neblbne, přiznali se přece všichni, ale vojín L. trval na svém.
Ve veliteli se vzpěnila jeho horká slovenská krev. Popadl vojína za límec a prohodil jej dveřmi do sousední místnosti. Velitel snesl hodně, ale lež opravdu ne. Kázeňsky potrestal všechny vojáky a považoval věc za uzavřenou. Ale ouha!
Za necelý měsíc mi volal jeden kolega: „Stando, jede k vám komise z brigády vyšetřit nějaký incident mezi velitelem a vojínem, tys prý byl také u toho.“ Velitel byl právě na dohovoru u sousední jednotky. Já vzal škorpíka a odešel do terénu na kontrolu hlídek.
Po příjezdu na prPS komise odvolala velitele z dohovoru. Mě začal v terénu hledat velitel první čety. Úmyslně jsem se pátrajícímu vozidlu vyhýbal. Tato kličkovaná trvala asi dvě hodiny. Nakonec nechal předseda komise hlídkou v terénu vystřelit šrapnel na znamení pohraničního poplachu a já musel nejkratším směrem k hlídce.
Komise mě začala vyslýchat. Tušil jsem, že moje výpověď bude rozhodující. Pohraničníci uvedli, že si kvůli vysokému stupni opilosti moc nepamatují. Pověděl jsem, co už bylo známo, až po okamžik, kdy velitel prohodil vojína dveřmi. „Měl jsem zrovna skloněnou hlavu a psal. Nic jsem neviděl.“ Tak zněla má odpověď. Komise mě drtila něco přes hodinu, pořád dokola. Nakonec to předseda komise nevydržel a povídá: „Soudruhu nadrotmistře, buď jste vůl a nebo je děláte z nás. Vypadněte.“
Závěr komise zněl následovně. Odvolání velitele roty z funkce a převelení na funkci velitele čety na rPS Javoří Pila. Velením byl pověřen velitel první čety (později byl jmenován do funkce VR). Mně byla udělena důtka s výstrahou. Důvod – neohlášení incidentu. Velitelovu odvolání napomohla i jeho neústupnost při rozhodování, zkrátka dali mu to po vojensku „sežrat“.
Jedinou záchranou pro velitele byla pražská právnická škola, kterou již druhým rokem studoval. Nikdo z velení nechtěl mít na svědomí náhradu škody za studium v případě vyhazovu. Velitel školu absolvoval s červeným diplomem a titulem JUDr.
Právě studium umožnilo jeho kariérní postup na HS PS OSH, kde se stal zástupcem náčelníka agenturně-operačního oddělení. Nikdy nezapomněl, že jsem jej ani přes výhrůžky neshodil. Ale nezapomněl ani na příkoří od funkcionářů bPS.
Když už jako JUDr. a podplukovník přijel na kontrolu velení bPS, raději se před ním schovávali. Ale ani mně nemohl tehdejší velitel bPS zapomenout mé vystupování před komisí. Když mě jmenoval do mé první důstojnické hodnosti, nezapomněl poznamenat: „Dlouho jsem měl na vás, soudruhu podporučíku, vztek, jak jste se choval ke komisi v případě odvolání velitele roty Kvilda.“
Ještě se ale vrátím k případu vojína, prohozeného dveřmi. Sestra dotyčného vojína byla zapisovatelkou u Okresního soudu v Příbrami. Vojín si jí v dopise postěžoval. Sestra napsala pod hlavičkou tohoto soudu dopis na velitelství HS PS OSH se žádostí o prošetření. Vedení postoupilo dopis bPS a zbytek je již znám.
S velitelem K.K. jsem se v dalším období ještě několikrát setkal. To už byl na význačném postu v HS PS OSH. Ale při každém setkání šla subordinace stranou a já byl Stano a on Karol.
Tomuto člověku chci věnovat ještě jednu pohraničnickou vzpomínku. Tenkrát byl ještě velitelem na Kvildě. Ve Vimperku v železářství měli malá naftová kamna. Topná nafta byla tehdy za pakatel – 80 haléřů za litr. Bylo to v pátek, když volala manželka, že jedny kamna zamluvila. Já vzal Gaz a jel pro ně.
V pondělí si mě velitel zavolal do kanceláře. Seděl zamračený za stolem a rozhovor se vedl v tomto duchu: „Stano, kde si bol v piatok popoludní s autom?“ „Ve Vimperku,“ odpověděl jsem (a tušil průšvih, jízda byla na černo). „Kto ti to dovolil?“ „Vy, veliteli,“ vypálil jsem rychle. „A kedy?“ „V pondělí – když jsme tady trošku popíjeli, tak jsem vám to řekl.“ Velitel se na mě dlouze zadíval a pak povídá: „Stano, ty sviňa, odo dneška si všetko píšem čo ti povolím, inak to s tebou nie je možné.“ A pak se rozesmál. Pochopil, že lžu (Slováci prominou pravopis ve slovenštině).
Mé poslední setkání s tímto velitelem proběhlo v roce 1995, kdy pracoval jako personalista a právník u Group 4 Securitas v Praze.
Vzpomínek na tohoto výjimečného velitele mám plno. Žádný z dalších velitelů se mu nevyrovnal. K napsání vzpomínek jsem měl ještě jeden důvod – řada čtenářů weblogu Pohraničník si na něj vzpomněla a směřovala mailové dotazy na jeho osobu přímo na mě.
©ˆˆˆ ˆ AUTOR: Stanislav K. http://www.lide.cz/stenlly50
KOREKTURA ČLÁNKU: Hana J.
POUŽITÉ FOTOGRAFIE: http://www.vojensko.cz/
------------------------------------------------------------------------------
PS OSH – FACEBOOK: http://www.facebook.com/groups/326442737125/
PS OSH – LIDE.CZ: http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=47832
Osobní vzpomínka na velitele pohraniční roty.
Prostřednictvím těchto řádků bych chtěl vzpomenout na svého velitele, který již bohužel není mezi námi. I když se to možná zpočátku nebude zdát, tak na tohoto velitele nikdy nezapomenu. Byl původem Slovák a jak říkám já – Slovák jako poleno. Pocházel z Nových Zámků. Náročný, vznětlivý, náladový, temperamentní, ale jednal vždy na rovinu a držel slovo. Jeho heslem bylo: Pokud budu velet této rotě já, ponesu za ni odpovědnost pouze já a nikdo jiný. Toto heslo se pro něj nakonec stalo osudným. Dovolte mi, abych se s vámi podělil o několik vzpomínek na tohoto velitele.
Jeho jmenování do funkce velitele roty bylo zapříčiněno celkem komickou příhodou. V roce 1971 byl do velení Pohraniční stráže jmenován ing. generálporučík Šádek. Jako první věc se rozhodnul navšívit postupně všechny jednotky PS. V plánu nechyběla ani návštěva rPS Kvilda a jak to tak na vojně chodilo, vše se natíralo – chodníky na bílo, tráva na zeleno, nastupovala čestná jednotka. Já jsem vše zvědavě sledoval z okna protější kuchyně, protože jsem byl v nemocenské (rehabilitaci) kvůli zlomenému kotníku. Generál přijel, předstoupil před čestnou jednotku rPS a oslovil ji svou rodnou slovenštinou: „Nazdar, súdruhovia!“ A čestná jednotka nic. Bylo ticho. Generál pozdrav opakoval, ale odpovědí bylo opět ticho. Pouze ze staršího praporčíka, stojícího na konci, vyšlo „Zdar, súdruh generál,“ ale v trapném tichu to znělo spíš jako šepot. Co následovalo pak? Generál v kanceláři seřval stávajícího velitele tak, že se i obec Kvilda otřásala v základech. A za tři neděle došlo k výměně velitelů.
Do funkce velitele byl jmenován kapitán K.K. od rPS Zvonková. Postupně si nás všechny zavolal k osobnímu pohovoru. Když jsem přišel na řadu já, tvářil se jako deset naštvaných čertů a povídá: „Na vás si dám obzvlášť pozor, to mi věřte!“
V červenci toho roku jsem měl totiž nehodu s vozem Gaz-69 (tehdy jsem netušil, že podobnou nehodu měl i tento velitel; na pravé holenní kosti měl otevřenou zlomeninu a rána, i když zahojená, se i přesto občas zanítila a mokvala) a navíc jsem dle vyjádření předchozího velitele patřil do kategorie „těch vzpurných“.
V nastávajících dnech a týdnech mi to dával patřičně najevo. Sjel mě za každou maličkost. V roce 1973 došlo k reorganizaci pohraničních jednotek a ke vzniku nových pohraničních praporů. Tak na Kvildě vznikl 2. prPS. Od naší jednotky byli k tomuto praporu převeleni důstojníci a na rPS tak zůstal jen VR, ZVP, jeden velitel roty, četař absolvent a já.
V létě se veliteli roty opět zanítila zraněná noha a byl v neschopnosti. Vzhledem k nedostatku funkcionářů však přesto chodil do práce. Ani ne po deseti dnech jsem si naštípnul kotník na levé noze a dostal jsem sádru. I já jsem to měl na rotu pár kroků a tak jsem se svobodně rozhodl chodit také do práce. Byla to komická situace, velitel roty měl pravou nohu v dlaze a já levou nohu v sádře až po koleno, oba v jedné kanceláři. Možná byla právě tato společná solidarita – nenechat rotu ve srabu – cestičkou k našemu pozdějšímu přátelství.
Jednou jsme se do krve pohádali kvůli Jánošíkovi a Janu Žižkovi, kdo byl větší hrdina či lump. Velitel bránil Jánošíka, já Žižku. Nakonec každý z nás zaplatil láhev sektu a byl mír.
Už jsem se jednou zmiňoval o jeho zásadovosti v plánování. Když něco slíbil, dodržel to. I kdyby měl stanovený úkol za někoho splnit sám. Například služba. Kolikrát šel raději sloužit sám, když dotyčný, co měl službu mít, onemocněl, protože nechtěl dělat změny ve volnech. Když došlo k pohraniční akci nebo operaci, nepřipustil, aby do řízení akce mluvil někdo jiný (včetně nadřízených). Držel se svého hesla.
Ale někdy se dokázal chovat jako malé dítě. Jezdíval na dovolenou do svých rodných Nových Zámků. A právě v průběhu jeho dovolené se vojáci poprali v hospodě s jedním místním výtržníkem. Hrozil průšvih. Za hlavní budovou bývalo prostranství plné křoví, bodláků atd. Veliteli se tento prostor nelíbil, ale nevěděl, co s ním. Pohraničníci chtěli průšvih zamaskovat, tak přišli na spásný nápad. Během tří dnů tento prostor srovnali, vystavěli cestičky z plochých kamenů. Vybetonovali místo pro stůl na stolní tenis, truhlář ze špalků vysekal kuželky na gorodky. Ovšem největším stavebním počinem bylo vybudování umělého jezírka s vodotryskem uprostřed.
Jeden vojín, původem ze Sušice, měl známost na Anínských pstruhových sádkách. Na jednotku bylo přivezeno asi dvacet pstruhů, kteří byli vypuštěni do umělého jezírka. Potom už se jen napjatě čekalo na návrat VR.
Velitelova zamračená tvář při návratu nevěstila nic dobrého. Využil jsem nastalého ticha a povídám: „Hele, veliteli, mám pro tebe překvapení – pojď se mnou.“ Odvedl jsem jej za hlavní budovu a po očku sledoval jeho reakci. V němém úžasu hleděl na zbudované dílo a pak přešel k jezírku. „Oni sú tu pstruhy? Ako ste to dokázali?“ Raději jsem mu pověděl pravdu. „Dozorný, kde ste, doneste dve kávy!“ Celé dopoledne strávil u vodotrysku a s úsměvem dítěte pozoroval pstruhy, prohlížel si vše kolem, hrál gorodky i stolní tenis. Bouřka byla zažehnána a průšvih též.
Pak ale přišel den, který nebyl pro velitele roty vůbec pozitivní. Po pravidelném školení (konalo se jednou za půl roku) jsme se oba pozdě večer vraceli ze Sušice. U Kvildy jsme spatřili, že se blíží bouřka. Půjdeme se podívat, jak je DDR na příchod bouřky připraven (při bouřce se vypínala SiS).
Zazvonil jsem. Otevřít přišel pomocník dozorčího roty, který na nás udiveně hleděl. Stejně tak na nás hleděl i DDR. Na rotě vládlo neobyčejné ticho. Prošli jsme pokoje a uvědomili si, že nějak málo pohraničníků spí. Veliteli začalo pomalu docházet co se děje. Hospoda byla zavřená, tak se vydal směr kotelna a já za ním.
U dveří do kuchyně jsme zaslechli hlahol a cinkání lahví. Někdo zrovna kráčel po schodech z kotelny. Postavil jsem se k vypínači a čekal. Dveře se otevřely, já rozsvítil. „Vole, zhasni, nebo nás někdo uvidí!“ Dotyčný pak strnul a hleděl na velitele. Postupně se objevilo dalších sedm pohraničníků. Velitel si je odvedl do kanceláře, mně nařídil, že budu dělat poznámky. Začal zpovídat hříšníky. Všichni vypověděli, že vypili něco přes padesát piv a dvě láhve rumu. Všichni – až na jednoho. Vojín L., ačkoli sotva stál na nohou, drze tvrdil, že nic nepil. Ostatní ho pobízeli, ať neblbne, přiznali se přece všichni, ale vojín L. trval na svém.
Ve veliteli se vzpěnila jeho horká slovenská krev. Popadl vojína za límec a prohodil jej dveřmi do sousední místnosti. Velitel snesl hodně, ale lež opravdu ne. Kázeňsky potrestal všechny vojáky a považoval věc za uzavřenou. Ale ouha!
Za necelý měsíc mi volal jeden kolega: „Stando, jede k vám komise z brigády vyšetřit nějaký incident mezi velitelem a vojínem, tys prý byl také u toho.“ Velitel byl právě na dohovoru u sousední jednotky. Já vzal škorpíka a odešel do terénu na kontrolu hlídek.
Po příjezdu na prPS komise odvolala velitele z dohovoru. Mě začal v terénu hledat velitel první čety. Úmyslně jsem se pátrajícímu vozidlu vyhýbal. Tato kličkovaná trvala asi dvě hodiny. Nakonec nechal předseda komise hlídkou v terénu vystřelit šrapnel na znamení pohraničního poplachu a já musel nejkratším směrem k hlídce.
Komise mě začala vyslýchat. Tušil jsem, že moje výpověď bude rozhodující. Pohraničníci uvedli, že si kvůli vysokému stupni opilosti moc nepamatují. Pověděl jsem, co už bylo známo, až po okamžik, kdy velitel prohodil vojína dveřmi. „Měl jsem zrovna skloněnou hlavu a psal. Nic jsem neviděl.“ Tak zněla má odpověď. Komise mě drtila něco přes hodinu, pořád dokola. Nakonec to předseda komise nevydržel a povídá: „Soudruhu nadrotmistře, buď jste vůl a nebo je děláte z nás. Vypadněte.“
Závěr komise zněl následovně. Odvolání velitele roty z funkce a převelení na funkci velitele čety na rPS Javoří Pila. Velením byl pověřen velitel první čety (později byl jmenován do funkce VR). Mně byla udělena důtka s výstrahou. Důvod – neohlášení incidentu. Velitelovu odvolání napomohla i jeho neústupnost při rozhodování, zkrátka dali mu to po vojensku „sežrat“.
Jedinou záchranou pro velitele byla pražská právnická škola, kterou již druhým rokem studoval. Nikdo z velení nechtěl mít na svědomí náhradu škody za studium v případě vyhazovu. Velitel školu absolvoval s červeným diplomem a titulem JUDr.
Právě studium umožnilo jeho kariérní postup na HS PS OSH, kde se stal zástupcem náčelníka agenturně-operačního oddělení. Nikdy nezapomněl, že jsem jej ani přes výhrůžky neshodil. Ale nezapomněl ani na příkoří od funkcionářů bPS.
Když už jako JUDr. a podplukovník přijel na kontrolu velení bPS, raději se před ním schovávali. Ale ani mně nemohl tehdejší velitel bPS zapomenout mé vystupování před komisí. Když mě jmenoval do mé první důstojnické hodnosti, nezapomněl poznamenat: „Dlouho jsem měl na vás, soudruhu podporučíku, vztek, jak jste se choval ke komisi v případě odvolání velitele roty Kvilda.“
Ještě se ale vrátím k případu vojína, prohozeného dveřmi. Sestra dotyčného vojína byla zapisovatelkou u Okresního soudu v Příbrami. Vojín si jí v dopise postěžoval. Sestra napsala pod hlavičkou tohoto soudu dopis na velitelství HS PS OSH se žádostí o prošetření. Vedení postoupilo dopis bPS a zbytek je již znám.
S velitelem K.K. jsem se v dalším období ještě několikrát setkal. To už byl na význačném postu v HS PS OSH. Ale při každém setkání šla subordinace stranou a já byl Stano a on Karol.
Tomuto člověku chci věnovat ještě jednu pohraničnickou vzpomínku. Tenkrát byl ještě velitelem na Kvildě. Ve Vimperku v železářství měli malá naftová kamna. Topná nafta byla tehdy za pakatel – 80 haléřů za litr. Bylo to v pátek, když volala manželka, že jedny kamna zamluvila. Já vzal Gaz a jel pro ně.
V pondělí si mě velitel zavolal do kanceláře. Seděl zamračený za stolem a rozhovor se vedl v tomto duchu: „Stano, kde si bol v piatok popoludní s autom?“ „Ve Vimperku,“ odpověděl jsem (a tušil průšvih, jízda byla na černo). „Kto ti to dovolil?“ „Vy, veliteli,“ vypálil jsem rychle. „A kedy?“ „V pondělí – když jsme tady trošku popíjeli, tak jsem vám to řekl.“ Velitel se na mě dlouze zadíval a pak povídá: „Stano, ty sviňa, odo dneška si všetko píšem čo ti povolím, inak to s tebou nie je možné.“ A pak se rozesmál. Pochopil, že lžu (Slováci prominou pravopis ve slovenštině).
Mé poslední setkání s tímto velitelem proběhlo v roce 1995, kdy pracoval jako personalista a právník u Group 4 Securitas v Praze.
Vzpomínek na tohoto výjimečného velitele mám plno. Žádný z dalších velitelů se mu nevyrovnal. K napsání vzpomínek jsem měl ještě jeden důvod – řada čtenářů weblogu Pohraničník si na něj vzpomněla a směřovala mailové dotazy na jeho osobu přímo na mě.
©ˆˆˆ ˆ AUTOR: Stanislav K. http://www.lide.cz/stenlly50
KOREKTURA ČLÁNKU: Hana J.
POUŽITÉ FOTOGRAFIE: http://www.vojensko.cz/
------------------------------------------------------------------------------
PS OSH – FACEBOOK: http://www.facebook.com/groups/326442737125/
PS OSH – LIDE.CZ: http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=47832
Komentáře
tedy onen velitel byl fajn chlap, ale je v tom články trochu předznamení dnešní doby, chlapec prohozený dveřmi měl být rád, že nedostal prokurátora a né si ještě stěžovat, dnes je bohužel tahle mentalita běžná "já mohu cokoliv, ale trestat mě nikdo nesmí"...
Re: Velitel (ADMIN - pohraničník Zdeněk . - Mail - WWW)
Tyhle móresy jsem zaznamenal už i ke konci osmdesátých let. Ale až teď je to dovedeno k dokonalosti. Nechci se zde pouštět do rozboru a skončit někde u justice,o tom,kolik práv má pachatel/obviněný a jak málo práv oběť/poškozený. Bylo by to mimo téma a na weblog Pohraničník to nepatří.
Ale těch průšvihů u roty PS jsem zažil něúrekom. Některé se ututlat daly,jiné už ne. Samozřejmě,pak jsem jako velitel čety,nebo operační důstojník nesl riziko,že pokud nějaký průšvih vojáků zakryju a vyčmuchá to po čase VKR,nebo se to provalí jinak,mám zaděláno na velké problémy.
Ale,byl jsem mladý,bezstarostný,svobodný,tudíž jsem to risknul. Nehledě na to,že i já jsem způsobil svými,ehm,přehmaty nejednu vrásku veliteli roty či praporu,např.http://pohranicnik.bloguje.cz...php
Inu,kde jsou ty časy :-)
Velitel - II / kakov (stenlly - Mail - WWW)
Vím - z hlediska trestněprávní máš pravdu. PS - byla vlastně neustále bojové pohotovosti, nikdo , nikdy nevěděl co bude. Ten vojín byl svým způsobem zvláštní. Stavěl se do role "hrdiny a machra ",ale jinak byl zbabělec a navíc pomocník VKR . Však po odvolání velitele mu to vlastní VZS dávali patřišně najevo byl rád ,že neutrpěl větší úraz než proletět přes dveře!
kakov a Senlly (Franta - Mail - WWW)
Tak tu máme další absurdní příběh dokreslující dobu minulou, aroganci bolševické moci a beztrestnost bolševických přisluhovačů. Tedy jak je z příspěvku patrné:
Velitel K.K. nesnášel lež a tak prohodil VZS zavřenými dveřmi ... srovnej s ... velitel pochopil, že lžu ... a pak se rozesmál
Inu, co bylo dovoleno VZP nebylo dovoleno VZS. Udivuje mne, že se tu bývalý VZP vychloubá, jak použil načerno služební vůz a argumentoval tím, že povolení bylo vydáno ústně VR v jeho opilosti.
Zbabělec VZS který se nepřiznal, že se opil. A co zbabělec VZP, který se nepřiznal, že se s GAZem dopustil černé jízdy ke svému prospěchu a obohacení. Myslím, že za toto by byl prokurátor na 100%. Škoda jen, že v době, kdy onen VZP nakládal ve Vimperku kamna aby ušetřil 10 Kč za odvoz nebyl vyhlášen poplach z důvodu proryvu hranice. To by se pak každý vojenský prokouš smíchy za břicho popadal.
Ta mentalita "já mohu vše, ostatní nechť jsou potrestáni" se bohužel přelila i do dnešní doby. Ztratila se profesní hrdost a čest. Lidé, kteří se zde vychloubají svými protiprávními činy z dob PS nastoupily po roce 1989 k policii ČR. Proto to v této zemi vypadá, jak to vypadá.
Jak to ostatně bývá, nejvíc to odnesl K.K. , on byl čestný a zásadový a nikdy neuhnul a nelhal. A proto dostudoval VŠ a dotáhl to daleko. A co je podstatné, ač mohl a měl tu moc, nikdy se po lidech, kteří mu tehdy na Kvildě lhali a kteří zapříčinili jeho vyhazov nevozil. On jediný odešel se vztyčenou hlavou.
Komise, která přijela vyšetřovat tento případ očekávala, že se autor článku za svého velitele postaví. Očekával to i velitel K.K.. Bohužel svědectví znělo: "Já jsem nic neviděl, měl jsem skloněnou hlavu". Jak často měli lidé za bolševika skloněnou hlavu a nic neviděli. A jak často tuto formuli používali, aby si zachránili svůj vlastní krk.
Lidé, kteří lhali a uhýbali musí být dnes fakt naštvaní když bilancují svůj život. Nic po nich nezůstalo.
To: Franta (ADMIN - pohraničník Zdeněk . - Mail - WWW)
Tentokrát jsem Váš komentář ještě pustil do diskuze. Příště,pokud se neoprostíte od urážek/nadávek "bolševický přisluhovač" jej smažu.
Kritické názory jsou zde vítány.
Nicméně vaši "bolševickou terminologii" si nechte na schůze vaší partaje,nebo na mítink Konfederace polepšených vězňů.
Stránky weblogu Pohraničník navštěvují,někdy i přispívají,lidé,kteří se před Listopadem 1989 nijak politicky neangažovali,s předlistopadovým společenským zřízením si nijak nezadali a nejsou tudíž povinni číst bláboly,které jste zejména v úvodu svého komentáře napsal.
Osobně nepochybuji,že lidé jako vy,byli za "totality" ti nejhorší. Možná jste udával StB, donášel v zaměstnání na kamarády a kolegy a nyní si zde čistíte,čtvrt století po převratu,své špatné svědomí.
Hezký den!
Franta (stenlly - Mail - WWW)
Opět tvůj příspěvek pro mé zasmání - . Tys opravdu čestný člověk vždy, všude a za všech okolností- klobouk dolů před tebou. Pozastavuješ se nad mojí "černou jízdou a pod. Možná ,že jsem dle tvého názoru ušetřil 10,- kč. Nikdo se ničím nevychloubá. O svoji čest se vůbec nebojím :-) A mezi námi dvěma je velký podstaný rozdíl - já se neschovávám za anonymitu přezdívek jako ty. Tak se věci staly a nic na tom nezmění ani tvé rádoby vlastenecké řeči o morálce a moralizování druhých.
Franta / moralista (stenlly - Mail - WWW)
Já jako VZS jsem sloužil v Písku, velel jsem 9ti vojákům VZS (9 vozů vojenské rady velení 4. armády a velitelská vilka). Měl jsem v podstatě pouze 3 úkoly: 1) dělat velitele vozu, když nějaká důstojnická panička chtěla jet do Prahy na modní přehlídku, nebo když nějaký synek či dcerka studující v Praze potřebovali jet z Prahy nebo do Prahy, 2) zajistit, aby v soukromých vozech členů VR bylo vždy před víkendem dostatek benzínu, 3) aby ve velitelské vilce bylo vždy dostatek gruziňaku, ostatního vybraného pití, salámů, šunky, atp. Na tehdejší dobu potravinový Tuzex - samozrejmě pro členy VR gratis a kdykoliv (účtováno jako pohoštění pro Sovětské poradce). TOTO JSOU VAŠE SLOVA A PŘÍSPĚVĚK!! Proč jste nemoralizoval v té době ? Jednoduchá odpověď bylo to pro Vás pohodlné , také jste z toho něco měl, zabepzpečené teplé místečko , sbíral jste nenápadně drobky spadlé ze stolů a dával je na přilepšenou kamarádů.Poslouchal jste lépe jak švýcarské hodinky a teď je z Vás mravokárce - :-) Nejste o nic lepší ba i horší - je třeba se nad sebou vážně zamyslet :-)
pro Stenlly (Jan - Mail - WWW)
Vidíš, hned máš kádrovej hrb, že nezavřeš občanku.
jan (stenlly - Mail - WWW)
Ale zavřu - jen ji nesmím nosit na prsou nebo na zádech - měl bych hrb - vepředu nebo v zadu :-)))
> Franta (Tomáš Fuk - Mail - WWW)
A ještě krom černé jízdy trhal mouchám křidýlka a nožičky-a nožičky;Máš zapsáno v deníčku?No vidíš jak jsi šikovnej ;-)
Velitel - K. K. (Vladimír B. - Mail - WWW)
Na upresnenie velitel Karol nepochádzal z Nových Zámkov ale z okresu N.Z. obec Čechy ( na Slovensku).
Vladimír B, (stenlly - Mail - WWW)
Dík za doplnění. Nemohl jsem si na tuto dědinu vzpomenout ač jsem se snažil sebevíc :-)
Franta/moralista II (stenlly - Mail - WWW)
Po včerejší interpelaci Franty-moralisty. Jsem zjistil ze dvou zdrojů toto. Něco o jeho funkci v Písku, kterou se oháněl v předcházejícím jednom příběhu. Do funkcí řidičů velitelů brigád, náčelníků VKR a funkcí podobných o kterých se zmiňuje Franta-moralista byli specielně vybírání kádrově bezúhoní,spolehliví a VKR prověření VZS-řidiči, kteří navíc byli pak pracovníky VKR vytěžování CO,KDO ,KOLIK ,KDY ,KDE,PROČ A KAM byli pohlaváři vozeni.Když mlčeli byli orgány VKR nahrazeni (řidiči). Franta byl jejich velitel musel patřit k prominentním VZS, kádrově čistý a oddaný po všech stránkách tehdejším vládní moci - jinak by tuto funkci nezastával!! Proto se po tomto zjištění divím,že může vůbec mít odvahu nás tady hanět svými výroky na naše "nemorální" jednání (.. aroganci bolševické moci a beztrestnost bolševických přisluhovačů ..). Nejedná se jen o tento jeden jeho příspěvek do diskuze k příběhúm v duchu napadání vkladatelů jak příběhů ale i dalších příspěvků do diskuze. Tuším ,že si změni jmeno aby dál mohl škodit. Toto však už neovlivním. Snad ADMIN - mé zjištění zveřejní . ALE JINAK FRANTO - NAŠTVAT MNE UŽ DNESKA PO ZNALOSTI OKOLNOSTÍ KOLEM VAŠEHO ZAŘAZENÍ A VAŠI POVAHY NEMŮŽEŠ !!!
Re: moralista II (To: Stenlly). (ADMIN - pohraničník Zdeněk . - Mail - WWW)
Stando,
tady se jen potvrdil ten fakt,o němž jsem tady psal a nejednou se o něm zmiňoval i Zdeněk Nagovský. Proti bývalé Pohraniční stráži i minulému společenskému zřízení nejzuřivěji útočí ti,jenž mají z těch dob sami másla na hlavě něúrekom. To je třeba případ právě zde zmiňovaného Franty,který byl a je v podstatě nýmand,který si zvolil takovou formu,aby si očistil své špatné svědomí. Ale,v tom my Frantovi nepomůžeme,rozhřešení se mu dostane spíše v nějaké církevní instituci :-)
Kromě takových nýmandů jsou zde pak prominenti,jako je už zde,na weblogu mnohokrát zmiňovaný,senátor Jaromír Štětina. Dnes si hraje na pravicového politika,dští oheň a síru i na bývalé pohraničníky,nebo dnešní Rusko. Zapoměl však,že ještě existuje mnoho pamětníků a čtenářů jeho článků,vydaných před Listopadem 1989,kdy cestoval po Sovětském svazu, družil se mj.se sovětskými důstojníky (pohraničníky PV KGB nevyjímaje) a psal devótní články o té Zemi sovětů...
Takových "polepšených" bezmozků je bývalé Česko-Slovensko plné.
Mě osobně nijak nevadí,že si kdokoliv zadal,za "totáče" s minulým režimem. Taková byla doba (hrozná fráze,ale vystižná). Nevadí mě ani příslušníci StB,neboť to nebyla politická policie,jak se nás snaží přesvědčit novinářští pohůnci a politici,ale StB měla v referátu boj proti pašování drog, boj proti terorismu (ano,ani toho nebylo bývalé ČSSR ušetřeno),kontrarozvědná a rozvědná činnost - kde mimochodem dosahovalo Československo excelentní úspěchy,že i na KGB v Moskvě záviděli a na CIA v Langley,nebo u BND v Pullachu si trhali vlasy :-)
Ale,proboha,ať tihle lidé,jako je náš fanoušek Franta,Petr z Prahy či senátor J.Štětina nedělají z lidí blbce a nebudují si kolem sebe auroelu jediného spravedlivého,neboť je to pokrytecké a ve finále se to stejně obrátí proti nim.
Lidé nejsou hloupí a všichni nemají krátkou paměť.
ADMIN (stenlly - Mail - WWW)
Postup o zařazení do těchto funkcí, jsem si ověřil u dvou na sobě nezávislých zdrojů - jeden z bývalé ČSLA a druhý u PS.Nebylo možné do těchto funkci VZS dát jen tak někoho. A právě u ČSLA se prý moc dbalo na prověrce osoby vzhledem k tomu ,že ČSLA rukoval zbytek všech povolanců z tehdejší ČSSR - asi víš co myslím.!! FRANTA se frustraci podvědomě brání pomocí naučených v minulosti osvědčených obranných mechanismů, které mu pomáhají cítit se méně nepříjemně a lépe zvládat náročné životní situace. Tyto techniky jsou odvozené ze dvou základních reakcí : stres a agrese - pro něj forma uniku. VÍC MNE FRANTA NEZAJÍMÁ :-)))
Franta alias... (Tomáš Fuk - Mail - WWW)
Myslím že nestojí ani za tolik napsaných slov,je to prostě diagnoza,schopnost ohnout se při sebemenším větru anebo primitivní radost z toho když do někoho rejpe; Pojďme dál.
Tomáš Fuk (stenlly - Mail - WWW)
A do kroku si může zpívat písničku ... když nás půjdou miliony ,všichni proti větru ... :-)
(Tondoslav - Mail - WWW)
Group4 - tak to neskončil ten člověk moc dobře, i když jako personalista má možná přece jenom slušnější plat. Tato agentura platí svoje bezpečnostní pracovníky 50,- Kč na hodinu a diví se, že je plno nespolehlivých. Myslím si, že kdyby někdo za tuto mzdu vykonával svoji profesi správně a poctivě, musel by to být blázen.
To: Tondoslav (ADMIN - pohraničník Zdeněk . - Mail - WWW)
Píšete o tom,o čem,jak vidno z vašeho příspěvku,nemáte ani šajn.
Bezpečnostní agentury opravdu,až na malé vyjímky platí své zaměstnace minimální mzdou. Ovšem jedná se o sortu lidí na nejnižším stupni pomyslné hiearchie v takových agenturách,tzn. vrátné,pochůzkáře,recepční,nebo i uklízečky (ano,i úklid mají mnohé CBS v předmětu podnikání).
Mimochodem,ani ti vrátní,uklízečky (nebo třeba prodavačky,které též většinou pracují za min.mzdu) se nemají za co stydět. Pracují a živí se jak umí,na rozdíl od různých "sociálně vyloučených" jak se dnes říká eufemisticky jistému parazitujícímu druhu "občanů" jenž od kolébky do hrobu jsou na štědrých soc.dávkách od státu.
Personalisté,regionální vedoucí,ředitelé a další manažéři CBS mají platy úplně na jiné úrovni,tak,jak je pro tyto posty v soukromé sféře obvyklé.
Takže,pokud jste chtěl nějakým způsobem zesměšnit pana K.K. o němž je článek, nepovedlo se vám to a ještě jste se Tondoslavem zesměšnil sám - a nyní jste za hlupáka. To jste tedy na weblogu Pohraničník neskončil moc dobře :-)
Tondoslav (stenlly - Mail - WWW)
Opoměl jste maličkost ,byl i právníkem a to dobře placeným a navíc bral i plat od MV - měl odsloužená leta :-) GRUP - 4 : personalista a právník byl spíš vedlejšáka :-) Opravdu nevíte co píšte a navíc špatně čtete...
pracovat rukama (Karel - Mail - WWW)
Kdo z byvalych vojaku z povolani nebo podobnych uniformovanych sboru se v civilu zivil nebo zivi rukama? Pokud jsou vubec zamestnatelni. Zase to bude jenom nejaka zasivarna v teple u kaficka, treba jako vratni, nocni hlidaci, ruzne pochybne bezpecnostni agentury a podobne. Jejich platy jsou sice male, ale zadny pot a namaha.
Re: pracovat rukama To: Karel (ADMIN - pohraničník Zdeněk . - Mail - WWW)
Karle,
byvali vojaci z povolani v Cesku (na Slovensku) delaji zhruba to,co ex policiste a vojaci tam u vas v Kanade.
Samozrejme,mnozi pracuji pro Security (stejne jako u vas ci v USA). Nevim,ktere jsou pochybne a ktere by prosli vasim subjektivnim hodnocenim.
Mnozi se zivi rukama,jako napr.nas kamarad a kolega zde na weblogu Pohranicnik, Karel R. - byvaly pplk CSLA -at nemusim chodit daleko.
Mnoho z nich treba podnika. Jini zase pracuji ve zcela civilnich profesich.
Nekteri si udelali dalsi vysokou skolu a uci ve skole.
Jeden muj spoluzak z voj.skoly v Holesove zije treba v USA,vim o par ex dustojnicich PS,kteri se uchytili v Nemecku ci Rakousku.
Nevim o nikom,kdo by se nechal nalit treba k agenture Black Water (to urcite budete tam za Velkou louzi znat) a jako zoldak vrazdil,mucil ci znasilnoval civilni obyvatele treba v okupovanem Iraku,nebo jinde po svete.
Staci vam takova odpoved?
Have a Nice Day !
Dekuji (Karel - Mail - WWW)
Jako vzdy naprosto vycerpavajici odpoved. No further comments.
Re: Dekuji. (ADMIN - pohraničník Zdeněk . - Mail - WWW)
Rado se stalo.
It's my pleasure.
pro Admina (Jan - Mail - WWW)
Já si dovolím trošku nesouhlasit s názorem, že StB zcela nebyla, nebo že neplnila úkoly tzv. "politické policie". To co jsi tady uvedl ve výčtu její činnosti je sice 100% pravda, ale objektivně nelze opominout úlohu StB, přinejmenším složek řízených po linii X. správy FMV, jejíž činnosti byla výhradně zaměřena proti tzv. "vnitřnímu nepříteli". Úkolem této správy zejména bylo operativně rozpracovávat a dokumentovat činnost disidentů a všech osob, které se nějakým způsobem angažovaly, nebo projevovaly jako opozice vůči stávajícímu režimu.
Domnívám se, že tyhle věci jsou obecně známé a není nutné před tím strkat hlavu do písku. Navíc každý stát má nějakou bezpečnostní složku, jejíž hlavním úkolem je tuto oblast sledovat. Např. v SRN mají pro tento účel zřízen "Spolkový úřad pro ochranu ústavy" jehož náplň činnosti a metody práce (agenturně operativní činnost) jsou obdobné jako u StB a nikdo se nad tím nepohoršuje. Podobné orgány lze vysledovat v podstatě v každé tzv. demokratické zemi, zejména v USA.
(max - Mail - WWW)
Kluci vojenský, dejte už pokoj s politikou a osočováním se navzájem. Těžko se shodnou lidé pravicového vyznání s lidmi levicově zaměřenými. To se zvrátí dříve nebo později v nadávky a urážení.
Já jsem pravicově zaměřený prakticky nikdy s vašemi politickými komentáři nesouhlasím. Ovšem vás respektuji a při některých vašich komentářích jen kroutím hlavou.
Mě se sakra líbí, když se tady probírají historky P.S. bez ideologického zabarvení ať už jedné, nebo druhé strany. Kluci, pánové, vojáci, řešme a diskutujme o tom, co se týká vojenské služby. Zbytečně se pak kvůli politice vyvolávají rozbroje. Admine, co vy na to?
Re: pro Admina To: Jan (ADMIN - pohraničník Zdeněk . - Mail - WWW)
Máte samozřejmě pravdu.
Je to má chyba,zapoměl jsem na slůvko "nejen" politická policie.
Je samozřejmě všeobecně známým faktem,že čs.StB měla v referátu i boj s tzv.vnitřním nepřítelem.
Nechápu,že mě to uniklo,děkuji za upozornění a omlouvám se za chybu v textu.
ADMIN.
pro Admina a Maxe (Jan - Mail - WWW)
Já jsem si to dovolil doplnit jen proto, aby tady zase nějaký šťoura nezačal argumentovat tím, že tady oslavujeme bývalý politická režim a další bla, bla, bla ......... Jinak mám na věc stejný názor.
Pro Maxe: Pokud se budeme bavit o PS v jakékoli souvislosti, tak se té politice tady asi nikdy z objektivních důvodů úplně nevyhneme. Máte však úplnou pravdu v tom , že když už na to dojde , tak by to mělo být bez těch nadávek a urážení. Je to jen o vzájemné toleranci.
pro max (stenlly - Mail - WWW)
Konečně jeden rozumný návrh. Smekát před tebou. Politiku nikdo z nás tady nevyřeší - na toto máme jiné " odborníky " mezi poslanci. Jsem též toho názoru , aby se mluvilo na téma příběhů , podobných zkušeností, úsměvných či smutných vzpomínek (ne tragických !!) Však vzpomínek z doby VZS či VZP máme asi každý dost a dost jako ČSLA tak PS. Občas při čtení některých příspěvků do diskuze přemýšlím ,jestli ta dotyčná osoba byla vůbec někdy na vojně, když zasvěceně mluví o VZS a přemění příspěvek na politickou diskuzi. Respondentům,kteří jsou v mém věku - Kdo z nás za tu dobu neudělal nějakou pitomost , přehmat , ústupek a já nevím co ještě. Není předsi možné pak vše přavráti v nenávist a politiskou diskuzi. Nechi se tady ohánět politikou v době služby VZS a VZP politickým režimem. Ještě jednou MAX - DĚKUJI
Pro: Jan (od Admina). (ADMIN - pohraničník Zdeněk . - Mail - WWW)
To je v pořádku,že jste mě na ten "error" v mém komentáři upozornil. Šťouralové a všeználkové tam mají,aspoň v tomto směru, po ftákách :-)
ad admin (Petr X - Mail - WWW)
...je škoda, že se blog stal místem politických výlevů jedné či druhé strany, kdysi jsem si řekl, že nemám zapotřebí být pro místně nepohodlné názory terčem výlevů radikálních obhájců starých časů, především proto, že odlišný názor je okamžitě důvodem k osočování typu asi "máslo na hlavě", asi donašeč StB, možná si léčíš špinavé svědomí, kterým se nedá a nemá smysl bránit, jsou stejně blbé, jako osočování z přisluhování bolševikům a minulému režimu...s podobnými invektivami by se mělo zacházet opatrněji..a k věci - pokud si někdo v diskusi výše myslel, že kontráši byli neomylní a k utajovaným skutečnostem a třeba do funkce (např."vytěžovaného" řidiče)pustili jen tvrdě prověřené spolehlivé a loajální příslušníky, je zcela mimo mísu...VKR byl nesmyslný aparát, neschopný možná právě proto, že k nim byli vybíráni mnohdy lidé podle dělnicko-rolnického původu a s (občas pouze) základním a pak už jen stranickým vzděláním, hlavní byly prověrky spolehlivosti...o to víc je třeba si vážit lidí inteligentních a vzdělaných, kteří pod těmito kreaturami dokázali sloužit a mnohdy i studovat, viz JUDr K.K.
To: Petr X od Admina (ADMIN - pohraničník Zdeněk . - Mail - WWW)
Petře,
myslím,že nemáte až tak úplnou pravdu. To,na co ve svém komentáři nárážíte,byla situace,kdy se dotyčný začal "do nás" navážet a úvodem hned zařadil nějakou tu urážku. Inu,poté dostal ochutnat vlastní medicíny. Vím,mohl jsem jeho komentář prostě jen nepustit do diskuze,ale rozhodl jsem se prostě takto.
Jinak vám nemohlo uniknout,že v diskuzi je mnoho příspěvků nesouhlasných,z druhé strany barikády,jak se říká. S našimi oponenty diskutujeme a byť ke shodě nedojdeme,takový dialog (aspoň si myslím) obohacuje obě strany a činí mnohdy diskuzi zajímavější než samotný článek.
Samozřejmě i o vás vím,že nepatříte k "příznivcům" PS a systému tehdejší OSH. Nicméně,vaše komentáře se,pokud mě paměť neklame,obešly bez urážek typu "vrahouni",nebo "bolševický přisluhovač". A proto jste zde vítán,můžete klidně psát,co si o tématu,článku,příběhu myslíte a jistě se najdou mnozí,jenž vám odpoví.
Ale,jistě uznáte,že se nenecháme na weblogu Pohraničník sprostě urážet. Tyhle doby mé bezbřehé tolerance už skončily. Prostě se to neosvědčilo.
A to je zhruba vše.
Přeji vám hezký den.
ADMIN.
pro ADMIN ( - Mail - WWW)Asi nejvíc by k tomuto příběhu a postihu VR Karola Kov... mohla říct jeho dcera Nina Zic.... roz, Kov....
Žádné komentáře:
Okomentovat