Sbohem, kamaráde...
(3.12.2010)
Přišel mě velmi smutný e-mail. Tak smutný,že když jsem si uvědomil,jaký je jeho obsah,neměl jsem daleko k slzám...
Psala mě dcera mého spolužáka z dob studia na vojenské Střední odborné škole Pohraniční stráže a vojsk MV Holešov v letech 1981-1985 Zdeňka Ranftla,že Zdeněk měl v pondělí 29.11.2010 tragickou dopravní nehodu. Svým zraněním podlehnul.
Na takovou zprávu není člověk nikdy dost dobře připraven. Kdo z nás si,byť jen občas,připomene,že jsme lidé smrtelní a že nikdo z nás neví dne ani hodiny...
Zdeněk Ranftl patřil během studia na SOŠ PS a VMV mezi mé nejlepší kamarády. Společně,spolu s ostatními spolužáky a kamarády ze "Sošky" jsme prožívali to dobré i špatné,nádavali na tvrdý vojenský výcvik a docela náročné studium,ale uměli jsme to i roztočit na vycházkách a akcích mimo vojenskou školu.
Místní děvčata z těch dob by mohla vyprávět ;-) nejeden hostinský by i dnes uznale zamručel,jak jsme mu pomohli plnit plán tržeb konzumací chmelového moku z přerovského pivovaru :-) A myslím,že nejsem sám,kdo vzpomíná na spousty legrace a různých kanadských žertíků co se už tak ve vojenském kolektivu provádějí.
Já osobně vzpomínám i na pár letních dní v roce 1985,které jsem na Zdeňkovo pozvání strávil u nich,ve Veselí nad Lužnicí. Zde jsem poznal i Zdeňkovi skvělé rodiče – jeho táta,ajznboňák tělem i duší, měl vždy po ruce hafo historek z prostředí ČSD,jeho mamka,moc milá paní – a skvělá kuchařka. Seznámil jsem se tady i se Zdeňkovou (budoucí) manželkou,které on sám,aspoň před námi,neřekl jinak než Onka.
Zdeněk nastoupil do výkonu služby u budějovické bPS a pokud mě paměť neklame,byl zařazen do funkce velitele čety na pohraniční rotě v Českých Velenicích. Byli jsme v písemném kontaktu,sem tam jsme i potlachali po vnitrácké služební telefonní lince,neboť zatímco Zdeněk byl ve Velenicích,mě osud zavál na čáru do Trojmezí.
Po roce 1990 bylo postupně už všechno jinak. Oba jsme po nějaké době opustili řady tehdejší Pohraniční policie a zatímco já pracoval u bezpečnostní agentury,Zdeněk zkoušel podnikat. Úspěch střídal neúspěch,jak už to tak u nás chodí,ale ve finále vybudoval docela slušně prosperující firmu.
Naposledy jsem se Zdeňkem hovořil telefonicky,před pár měsíci,když tam u nich byly ty velké povodně. Rozloučili jsme se nakonec s tím,že bychom se už také mohli vidět,nakonec jsem navrhnul,že někdy na přelomu jara a léta,příští rok,by mohl přijet a že to pořádně roztočíme,jako za starých časů.
Bohužel,na tomhle světě se už neuvidíme...
Za nás za všechny,kteří jsme Zdeňka Ranftla znali,říkám:
Sbohem,kamaráde.
Komentáře
R.I.P. (Sošák - Mail - WWW)Byl jsem na SOŠ PS taky,poznal jsem zač je toho loket. Ale bylo i fajn a legrace spousta. Dobré kamarády a vzpomínky nám nikdo nevezme. Ani kdyz uz tady nejsou s náma.
Život (Jozef Černák - Mail - WWW)
4-roky sme boli spolužiaci i keď som bol v druhej čate boli sme spoločný ročník. Zdeňka som vnímal ako veselého chlapca vždy ochotného pomôcť a pripraveného na akúkoľvek akciu čo nám život na SOŠ-ke umožňoval. Zbohom kamarád! Jozef
Pohřeb. (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Díky spolužákovi Pavlovi P.je tady foto z pohřbu:
http://spoluzaci.im.cz...1xbcb434ba
a pár slov o tom,jak proběhl. Díky Pavle!
...Tak Zdenek Ranftl to má vážně za sebou, takový pohřeb jsem nezažil a už asi ani nezažiju, přesně ve stylu Boryše. Ze SOŠ PS a VMV jsme tam byli tři, já, Pavel H. a Honza P., pak tam byl jeho kolega M. z Č.Velenic a jeden spolužák z VŠ.
Pohřeb začali Eláni s písní "Sestrička" ..., smuteční řeč se nedá říci smuteční, spíš veselá, vedl ji Miloš Knor (znáte ho z TV) - jeho kamarád, ve stylu co vše Zdenek uměl - ironicky, potom zazpíval Ruda (Ostravak) ten u toho brečel, pak zahráli AC-DC Cestu do pekel,zaburácel jeho čopr a končili Eláni "Teraz už viem ako chutná večnost".
Byl to vážně veselý pohřeb. Zdenek mi v reklamce sem tam vyrobil nějaký drobnosti na ty moje uchylárny, vždycky měl fofr, nakonec na to dojel, ve sněhu předjížděl kamion, hodilo ho to pod ten kamion co předjížděl a te ho odhodil do protisměru pod další kamion...
Žádné komentáře:
Okomentovat