Jak oklamat Pohraniční stráž.

Narušení státní hranice v úseku rPS České Žleby.

Dne 8.8.1988 v době mezi 20.23 a 21.23 došlo u jednotky České Žleby k proryvu státní hranice jednou osobou z NDR.“ Potud strohý závěr komise bPS Sušice. Ale situace – a celý příběh – se odehrála trochu jinak...



Každá rPS měla vytipovaný tzv. směr pravděpodobného postupu narušitele (SPPN). Jedná se o prostor, který je nejvhodnější pro možné přerušení státní hranice. RPS České Žleby sousedila s hraničním přechodem Strážný; tento přechod spadal do kompetence a systému OSH rPS Dolní Silnice. V této oblasti byl na státní hranici veden značný tlak. Pravá strana úseku ŽTZ – SiS, který střežila rPS České Žleby, navíc vedla přímo vedle komunikace spojující osady Hliniště a České Žleby. Tato komunikace byla tedy volně přístupná.

Srpen roku 1988. Velitel roty odešel tak jako každoročně 1.srpna na dovolenou, a na mně zůstalo se po tři neděle starat o chod roty a celkové velení – zkrátka nic moc. Byl večer a já se v pohodě doma díval na televizi, když kolem 20.40 zazvonil telefon.
„Prosím,“ povídám. V telefonu se ozval hlas dozorčího důstojníka roty (DDR).
„Soudruhu nadporučíku, mám asi problém.“
„Co se stalo?“
„Na vratech „U Matyáška“ byl na chvilku tvrdý zkrat, poslal jsem tam PchH a trošku tam zmatkují,“ odpověděl DDR.
„Skupinu překrytí jsi poslal?“
„Ano.“
„Víš co, vyhlaš hraniční poplach a já už tam jedu.“ V rychlosti jsem se oblékl, nasedl do auta a ujížděl na rotu. Na místo jsem dorazil za necelých 15 minut. SH byla zakryta po trase cesty, spojující Krásnou Horu s Dolním Cazovem. Pravou stranu zabezpečovala sousední rPS Dolní Silnice a levou stranu rPS Stožec, kde byl také vyhlášen hraniční poplach. Náš úsek SH se nedal zakrýt přímo na hranici, neboť v celém údolí Mechovského potoka od zmíněné cesty až po SH byla jen mokřiska.
Zatímco PchH prováděla průzkum v louce za ŽTZ, já jsem prohlížel vrata. Asi ve dvou třetinách jsem na sloupu, který vrata držel, nalezl šmouhu od hlíny a trochu trávy.

„Jdi víc do hloubky,“ nařídil jsem psovodovi, „a udělej pár smyček, jestli pes nezachytí nějakou stopu.“ A skutečně – asi po pěti minutách zachytil pes na kraji lesa pod Žlebským vrchem stopu. Oba členové hlídky začali stopu sledovat; vedla strmě do vrcholu kopce, kde je plno balvanů. Vydal jsem pokyn zesílit část clony v prostoru cesty na Mlaka. Potom jsem odjel na rotu, abych převzal velení pohraniční akce a abych měl rádiové spojení s poplachovou hlídkou.


Hlídka každou chvíli hlásila svou polohu. Když byla na vrcholu kopce, ohlásil velitel hlídky (VH), že stopa se stáčí na cestu a směrem na Mlaka – což bylo mimo prostor rozestavené skupiny překrytí i mimo vytipovaný SPPN. Hlídka dále pokračovala po zachycené stopě a po cestě vedoucí na Mlaka. I přes noční dobu byl postup hlídky rychlý, šlo se již z kopce dolů k SH. Služební pes nakonec hlídku dovedl k SH k hraničnímu mezníku 5/2. Zde, těsně před státní hranicí, našla hlídka dvě stopy bot, jedna byla zřetelná, druhá méně. Ač nerad, celou situaci jsem ohlásil na velení prPS.





Když na jednotku dorazil zástupce prPS, prohlásil, že poplachová hlídka zachytila nesprávnou stopu a nařídil, aby se prozatím žádná opatření překrytí neodvolávala, protože není možné, aby si „narušitel“ vybral takovou strmou cestu přímo na vrchol Žlebského vrchu. Od místa narušení jsou přece na území NSR ještě skoro dva kilometry a navíc skoro stále z kopce... Proč by tedy „narušitel“ volil zrovna cestu tak krkolomnou? Počká se do rána, až vše přijede vyšetřit komise z bPS Sušice.

V 06.00 ráno jsem radiostanicí dostal pokyn, abych se dostavil i s onou PchH na místo narušení. Zde již byla komise bPS, vedená přímo velitelem brigády. Uvítací proslov velitele brigády byl strohý: „Co jste mně to provedl, soudruhu nadporučíku!“ Následovně jsem musel veliteli brigády a komisi popsat, jaká veškerá opatření byla v rámci pohraniční akce přijata. Nevěřili ani slovo, dokud do situace nevstoupil náčelník agenturně-operačního oddělení (AOO), zpětně musím konstatovat jediný solidní chlap v této skupině. Navrhl veliteli bPS, že vezme poplachovku a ověří celou trasu jejich postupu. A také tak učinil. Při ověřování trasy postupu PchH na vršku Žlebského vrchu (v místě, kde stávala hláska PVOS) našel zřetelný otisk boty, který nepatřil hlídce, ale shodoval se s otiskem boty, který nalezla PchH u SH. Jeho závěr zněl: „Poplachová hlídka šla po správné stopě, ale rota PS přesto nesplnila svůj úkol...“

Všechny komise odjely od útvaru 9.8.1988 kolem 17. hodiny. Já zůstal u roty, protože jsem stejně nastupoval službu DDR. Vše bylo uklizeno, pohraničníci šli spát a já psal náš závěr i závěr bPS do Pohraniční knihy. Ve 22.10 zazněl signál ústředny v levé části úseku: tvrdý zkrat – SiS mimo provoz. Vyhlašte hraniční poplach. Sám jsem skočil do vozu PchH a s hlídkou odjel (někdy totiž nadřízené orgány napadlo bez ohledu na stav jednotky opětovně prověřit akceschopnost a provedlo cvičné narušení). Dorazili jsme do místa prověření a po necelých dvou minutách jsme nalezli v drátech díru jako vrata – a asi po 200 metrech jsme zadrželi čtyřčlennou rodinu z NDR, která se pokoušela o přechod státní hranice.





K rotě PS opět dorazil zástupce praporu PS a zpravodajský důstojník – oba byli již přítomní při řešení předchozí neúspěšné akce. A jejich reakce mě rozzuřila doběla!
Zpravodajec: „To budou ti Endéráci z wartburga bez kola odstaveného na parkovišti Soumaráku.“
Já: „Jaký auto? Kde?“
Zpravodajec: „No když jsme odjížděli od vás, viděli jsme odstaveného watrburga bez pravého předního kola na parkovišti tábořiště Soumarský Most... Ještě jsme si dělali v autě srandu, hele, další narušitel... A jeli dál...“ Aniž by někomu něco řekli! Nepsaným pravidlem bylo, že když se něco takového v blízkosti SH vyskytlo, byla vždy provedena kontrola či následná opatření. Ano – řidič odmontoval přední kolo vozidla, aby si každý myslel, že má poruchu, a klíčky od vozu přichytil magnetem na spodní část karosérie. S jiným občanem NDR (který byl na rekreaci na Lipně) byl domluven, že auto vyzvedne a odveze zpět do NDR. I tito občané pak byli příslušníky PS na Lipně zadrženi. Majitel wartburgu se pak i s rodinou kolem 16. 00 vydal směr státní hranice ČSSR.


Raději jsem rychle vyplnil předávací protokoly této rodiny a poslal je všechny pryč z roty. A dnes klidně mohu napsat, že jsem si ze vzteku dal velkého panáku rumu. Sice proběhlo zadržení, ale na předešlou situaci to byla malá náplast. Na velitelském shromáždění koncem srpna o tomto zadržení nepadla ani zmínka, ale beztrestné narušení bylo skoro jako trest smrti... Ne nadarmo se říká, že život tropí hlouposti a náhody!!!

Rok 1992. 15.srpen – největší bavorský svátek. Je po sametové revoluci, dráty nikde, volný pohyb osob. Ten den do obce České Žleby přijelo nejen mnoho občanů z celého Německa, ale i starousedlíků z protější obce Bischofsreut, která se rozkládá přímo proti tehdy střeženému úseku rPS České Žleby.



Z Bischofsreuthu dorazil i příslušník Bayerische Grenzpolizei (BGP nebo i jen GP). GP tenkrát měla pozorovací stanoviště, ze kterých sledovala území ČSSR. Seděl jsem se starousedlíkem Eduardem Breitem (od roku 1952 bydlel na Mlakách) a povídali jsme si. Onen příslušník GP si k nám přisedl a najednou se rozpomněl na situaci, kdy vyšetřoval zadrženého občana NDR, který v tomto prostoru přešel hranice ČSSR – a šlo o „našeho narušitele“! Vyprávěl nám, jak nás, příslušníky Pohraniční stráže, onen občan NDR na radu svého kamaráda obelstil. Kamarád žil v Bischofsreuthu od roku 1958 a mnohokrát viděl, jak a kde zasahují příslušníci PS na české straně. Jako bývalý voják pochopil, jakou taktiku asi příslušníci PS používají. 

 Když se na něj potom obrátil „náš narušitel“ z NDR s myšlenkou útěku do NSR, poradil mu, jak postupovat, a údajně mu poslal i obkreslenou mapku z tehdejších územních map ČSSR, konkrétně prostoru České Žleby. „Náš narušitel“ při překonávání ŽTZ údajně použil sprej proti hmyzu nebo nějaký podobný, aby pes nenalezl jeho stopu. Potom se vydal krkolomnou cestou na vrchol Žlebského vrchu a vyhnul se tak stereotypně nastavenému systému pohraničníků. 

Tak se mu tedy podařilo oklamat pohraničníky a útěk se mu podařil... A proč taky ne, když měl před hlídkou náskok 35 – 40 minut a na vrchol Žlebského vrchu se dostal ještě před setměním. Dál už to byla hračka – běžel pořád z kopce. Po překročení státní hranice ČSSR na něj již čekal jeho přítel, který jej dovedl na GP v Bischofsreuthu.
Občan NDR nakonec požádal o politický azyl.

© AUTOR: Stanislav  http://www.lide.cz/stenlly50

Korektury: paní H.J. (Velmi děkuji – Admin)

FOTOGRAFIE:  http://www.vojensko.cz/11-rps-ceske-leby

11. rota 2. praporu 7. brigády Pohraniční stráže u obce České Žleby.

Z roty je dnes vzdělávací a školící středisko a ubytovna pro turisty či lyžaře.

V úseku roty se dnes nachází turistický přechod České Žleby (Mlaka) – Bischofsreut .

Okres: Prachatice

GPS: 48°52'25.35"N, 13°46'22.68"E

Komentáře

Korektura textu. (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Tento článek má na weblogu Pohraničník v jednom parametru premiéru. Prošel totiž tzv.korekturou (neplést si s cenzurou).
Na kvalitě textu je to myslím znát.
Děkuji tímto pani H.N.(čtenářce našeho weblogu) za její nezištnou pomoc.
Doufám,že to nějakou dobu s námi vydrží,uvědomuji si,že pohraničníkovi patří do ruky samopal a ne pero :-) a tak mnohé,doposud publikované texty,byly tak trochu "gramatický masakr".
Občan NDR současně občanem NSR (BK - Mail - WWW)
Zdravím všechny diskutující,
už jsem se o tom někde zmiňoval. Všichni občané NDR byli současně občany NSR, tudíž nemuseli o žádný politický azyl žádat!
Pěkný den.
Doplnění (noveudoli - Mail - WWW)
Děkuji za opět velmi hezké čtení.Rád bych jen doplnil: 11.rPS ve Žlebech je zavřená a čeká na prodej.Stejný osud potkal chátrající a rozkrádanou sousední 12.rPS Stožec.Za nás (83-85)nebyla cesta ze Žlebů na Hliniště volně přístupná.Ale možná se pletu,znal jsem jí pouze pohledem z Máni(Praga V3S),když se jelo na prověrky na Kvildu nebo nebo překrývat do Strážného (únos autobusu v roce 1984)..No a odstavený Wartburg???To asi hlídka z VR ve Volarech ostřížím zrakem pátrala po děvčatech v kempu..
Služba na závoře v létě byla dobrá,jinak asi jako všude opruz...Stenlly opět dobré..Díky.NÚ.
dotaz (Jirka L. - Mail - WWW)
Vždy jsem si myslel, že rota při pohraničním poplachu provede překrytí v celé délce svého úseku a zároveň sousední roty v případě potřeby provedou totéž.
Admin (Pepa - Mail - WWW)
No konečně jste se správně, politicky profilovali...až z toho mrazí.

Tohle, v rámci vámi nastavené cenzury ( gramatika je ta nejmenší záležitost, která by vás měla trápit - teda kdyby ve vás bylo něco lidského), taky nemusíte publikovat, jako mé předchozí příspěvky, které si asi strkáte do svého lampasáckého šuplíku pro strýčka VKR příhodu - hezký den, soudruzi a samopal do pacek..:)
Re: BK (občan NDR/NSR) (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Máte pravdu.
Děkuji za upřesnění.
Marná sláva,my už se od staré terminologie jen tak neoprostíme a i já mám v hlavě naprogramováno,že kdo přešel čáru, žádal na Západě o azyl :-)
Re: Pepa (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
I vám děkuji,Pepo,za váš,dozajista svým obsahem vysoce hodnotný komentář.
Připomínám: pokud se vám tady nelíbí, nechoďte sem,nečtěte to, neposílejte komentáře do diskuze.
PS: VKR byla před cca 22 lety v Československu zrušena.
Přeji vám hezký den.
Nebojte, Admine, (Pepa - Mail - WWW)
nejsem závislák těchto stránek, jenom glosuji ( a to opravdu dost prostě a jednoduše, tedy po vojensku - tak trochu chápu, že tyto stránky nejsou nějak intelektuálně nastaveny ) pro lidi, kteří v dnešních dobách hledají ( opět, tento národ to ani jinak neumí )nějakou alternativu, že tady ji rozhodně nenajdu. Tedy pokud, jako vy, nevidí řešení všech problémů prostince a to znovu natažením signálky a honěním uprchlíků na "čáře".

Já staré časy rozhodně nechci a pokud by měly nastat, tak si mě můžete chytat na hranici - vím, že vás to bude bavit a nic mi nedarujete. :)
NDR verzus SRN (stenlly - Mail - WWW)
7. října 1949 lidově demokratickým (komunistickým) státem na území sovětské okupační zóny Německa a východního sektoru Berlína. 3. října 1990 se stala součástí Spolkové republiky Německo.
V TOMTO PŘÍPADĚ S VÁMI NEBUDU SOUHLASIT.ANO - jednalo se o občany německ mluvící ,ale oba státy byly politicky odlišné , nikdo i když v roce 1988 nemohl předpokládat politický vývoj v těchto zemí - proto každý kdo utekl tzv. na západ musel - zdůrazňuji musel požádat o politický azyl jinak to nešlo. Je mě líto !!!!
Re: Pepa (Nebojte). (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Dobře,Pepo.
Tak jsme si to vyříkali,sdělil jste mě i ostatním,co jste měl na srdci a tím bych tuto naši debatu uzavřel.
Já vás odsuď nevyháním,jen jsem vám nabídl možnost,jak se uchránit od zbytečného rozčilování.
Pokud budete mít v budoucnu potřebu zde něco okomentovat a bude to k věci,váš názor,třebas nesouhlasný,zde bude zveřejněn - pokud bude k věci.
Jinak platí mé stanovisko (Re: Solitér. (ADMIN - Pohraničník) v diskuzi pod článkem zde http://pohranicnik.bloguje.cz...php
Jirka-L (stenlly - Mail - WWW)
ano ve své podstatě máte pravdu. Je tady ale - ne u každého zkratu se vyhlašoval poplach. Zde byl jen okamžik tvrdého zkratu a navíc nebyly na SiS na první pohled viditelné stopy o násilném vniknutí přes SiS.A PchH v provopčátcích nic neshedala jak na SiS tak i za pes neragoval. Někdy se stávalo ,že vlivem počasí skočil chvilkový trvalý zkrat ..
noveudoli (stenlly - Mail - WWW)
Přístupná cesta byla - jen kdo jel po této cestě musel na rozhraní rot České Žleby - Dolní Silnice u Cestáře musel počítat s kontrolou hlídky sousední rPS Dolní Silnice při průjezdu po této cestě.
omluva (stenlly - Mail - WWW)
Omlouvám se v příspěvcích za vypadnutá písmenka a nebo zpřeházená. Dnes jsem napsal administrátorovi další příběh a už blbnu :-(
re : stenlly (Jirka L. - Mail - WWW)
Díky za vysvětlení, němec byl asi nějakej artista, že se mu podařilo bez sešlápnutí drátů přelézt vrata....
stenlly NDR (jazykovedec - Mail - WWW)
Podle dostupnych informaci a i primeho kontaktu s byvalymi obcany NDR co se dostali na Zapad musim upozornit, obcan NDR nemusel nikde prochazet zadnymi uprchlickymi tabory a zadat o azyl a okamzite po kontaktu ambasady NSR v dotycne zemi mu byl vystavem zapadonemecky pas protoze byl povazovan za obcana NSR. Proto take na rozdil od nas nesmeli vychodni Nemci do Jugoslavie protoze okamzite po ziskani by pasu mohli odjet do NSR. A to byla take pricina velke invaze na ambasadu NSR v Praze. Vzpominate si?
Občané NDR v NSR. (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Potvrzuji slova BK i Jazykovedce.
Dalo by se to dohledat na internetu (zejména na www v německém jazyce), ale z vlastní zkušenosti - z rozhovorů s kolegy od GT DDR i s policisty BGP a BGS: každý občan NDR byl ve Spolkové republice automaticky uznáván jako občan NSR. Takže žádný uprchlický lágr se nekonal a na vydání západoněmeckých dokladů měl každý občan NDR právní nárok.
Na tuto skutečnost neměla žádný vliv mezinárodně (zastoupení v OSN) uznávaná existence dvou německých států (to měl patrně na mysli Stenlly).
Fakt dobrý (Jan - Mail - WWW)
Jenom si myslím, že by se to spíše mělo jmenovat něco v tom smyslu :"Jak nás přečural NDRák". Je to typická ukázka toho jak to dopadalo, když narušitel přestal myslet jako důstojníci PS, co vymýšleli taktické postupy a strategii OSH, ale vzal do hrsti vlastní rozum a zapřemýšlel jako opravdový narušitel. Jednoduše řečeno řídil se poučením, že ta nejkratší a nejsnažší cesta, nemusí být vždy tím nejlepším řešením.
Ovšem v rámci přísloví, že "po bitvě je každý generálem" , mi nejde dost dobře na rozum, že nikomu "nedocvaklo", že je něco špatně, a to ve chvíli kdy ta poplachovka zjistila, že ten narušitel "nehraje podle pravidel" a jde jinudy.
Tedy mám dotaz, zda nešlo tu "clonu" (za našich starých časů jsme tomu tak říkali) posunout víc vlevo, nebo vytvořit na tomhle směru další, nebo tady prostě něco udělat. Z té přiložené mapy (nevím v jakém je to měřítku) musel jít dost dlouho docela obtížným terénem, bylo to pravděpodobně několik km a tedy čas na nějaká jiná opatření, teoreticky musel být. Možná se ale pletu.
Ať to bylo, jak bylo, v každém případě ten NDRák byl "mazaný" a k tomu manévru co tam předvedl, potřeboval také dost notnou dávku odvahy a pevných nervů. Myslím, že by touhle fintou objektivně řečeno, obelstil kde koho, nejen PS.
Zdůrazňuji, že tímhle příspěvkem jsem se nechtěl v žádném případě nijak dotknout autora, nebo kohokoli jiného. Pokud se tak stalo, předem se omlouvám. Článek je moc pěkně zpracován a díky přiložené mapě si každý může udělat alespoň přibližnou představu o situaci na místě.
Re: Jan (Fakt dobrý). (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Honzo,určitě jste se autora - Standy nijak nedotknul. On i já jsme se shodli v tom,že je dobré publikovat i příběhy o tom,kdy pohraničníci zkrátka nebyli úspěšní.
Standa mě poslal dva další příběhy (opět se nemrava jeden líbal s Můzou) a postupně je tady dám,ať je co číst a o čem diskutovat.
pro Jan a spol (stenlly - Mail - WWW)
Měřítko : - když si znova přečteš že jsem psal: ( Od místa narušení jsou přece na území NSR ještě skoro dva kilometry ) a tuto poznámku si změříš z osou postupu zjistíš , že trasa byl asi tak 2,5 km: Navíc je tam poznámka o nejhorším terenu do Žlebského kopce- kdy a jak jej časově zdolal. Znáš-li topografii , poznáš ,že další část vedla z kopce a po loukách - snadným teren.Zkrátka při rozmístnění nastala chyba - a proč to už je též uvedeno v příběhu. K dotazu o akrobacii - na sloupu u vrat a rámu samotných vrat byly vodiče připevněny trochu pevněji z důvodů otevírání vrat - mnohdy se stalo ,že i nadoraz zatlučená skobičky , proto se mohlo stát že váhově lehčí občan mohl po těchto sloupech a vodičích přelést aniž by je strhl. Bohužel jsem narušitele nemohl zvážit v kg :-)
Ještě k azylu - souhlasím s názory o táborech a pod ,ale z hlediska formalit opravdu musel použít slovíčko azyl ne trvalý pobyt ani přechodný. Orgány SRN po zkušenostech s uprchlýky si stejně každého prověřovali !! Nechtěl mít na - na svém území agenti NDR ( STASI) Tím uzavírám svoji kapitolu o azylu.Jane mne jsi neurazil - beru příběhy tak jak jsou - zbytek je na diskuzi - kdybych měl do svých příběhů zahrnout všechny myšlenky byl by to spíš román - ne krátký příběh, ze života PS.
NDR/NSR (jazykovedec - Mail - WWW)
Ano byl to paradox. Obcan NDR a take asi obcan SSSR to mel z celeho vychodniho bloku nejtezsi uniknout na Zapad. Ale v pripade obcana NDR kdyz uz se to podarilo tak to bylo nejlehci. Doklady, bydleni, prace, zadne jazykove bariery a vsechny dalsi utrapy, kterymi se jine narodnosti musely prokousavat. Myslim si, ze v te dobe byl i privetivejsi nahled zapadnich Nemcu na sve vychodonemecke kolegy nez jaky nastal po sjednoceni.
Dotaz na psovody (joe - Mail - WWW)
Jaké prostředky byly nejlepší proti sledování stopy psem?
ndr versus nsr (tom - Mail - WWW)
to sem fakt ještě neslyšel že by enderáci potřebovali v NSR politickej azyl ... těm dali německej passport na počkání na nejbližší radnici :-))
joe (stenlly - Mail - WWW)
Člověče neblbi - chceš utéci přes hranice na západ? Sedni do auta a jeď chichi :-)
Ale teď vážně - toto nejde přímo specifikovat. Každý případ selhání psa - lépe řečeno psovoda byl jiný.
útěky občanů NDR (Jan - Mail - WWW)
Ano, souhlasím s Jazykovědcem. V případě občanů NDR se ani nejednalo o emigraci v pravém slova smyslu, byl to pro ně v podstatě jen technický problém, jak se tam dostat. Oproti jiným , např. lidem z východní Evropy, nemuseli vůbec řešit a překonávat, vedle jazykové bariery různé rasové předsudky, kulturní, etnické, náboženské a jiné problémy. Útěky občanů NDR, sama vláda tehdejší NSR , velmi aktivně politicky a ekonomicky podporovala a ti lidé tam také měli úzké příbuzenské a jiné osobní vazby. Takže oni nezačínali od nuly, ale jen pokračovali v životě v jiném prostředí.
Jinak také děkuji autorovi za vysvětlení.
( - Mail - WWW)
V létě 1989 začali občané NDR okupovat zastupitelské úřady SRN v Berlíně, Praze, 2. Budapešti a Varšavě, kde žádali o politický azyl. Do května 1989 již bylo podáno přes 100 tisíc žádostí a zahraniční média referovala o zhruba pěti milionech potenciálních exulantů (v létě 1989 o azyl mělo zažádáno zhruba 1,5 milionu občanů). Oficiální výzvy vlády k beztrestnému návratu neměly v kontextu těchto událostí šanci na úspěch. I 7.10.2009 bylo na těchto stránkách na základě německého filmu , řešen azyl občanů NDR - proč najednou po třech letech změna názorů ??
pro stenllyho: (joe - Mail - WWW)
V diskusi na webu vojensko.cz byl uveden¨případ, kdy psovod s fenou šel po stopě skupiny Němců a fena neustále ztrácela stopu. Později bylo zjištěno, že mezi utíkajícími byla žena, která měla menstruaci. Další diskutující potvrdili, že tahle kombinace skutečně funguje.
korektura (petr x - Mail - WWW)
...je poznat, že se korektury chopil někdo, kdo se umí vyjadřovat česky...zaplaťpánbůh...pokud by text nebyl tak stroze lampasácký (třeba ve zkratkách), bylo by to jistě zajímavé čtivo...takhle si při čtení vzpomínám na jazyk hlášení a rozkazů a podobných matérií, což jistě mnohým béďům nevadí, ale normální čeština by byla pro nás, blbce (dle mnohých z vás, PSáků) bez zkušeností, mnohem čitelnější...
"Selhání psa" (Veterán 64 - Mail - WWW)
Psal se rok 1966, sloužil jsem jako psovod OPK. Můj pes se běžně pohyboval v nádražních prostorách a nikdy s jeho poslušností nebyli problémy. Tehdy jsme šli prověřit asi 10 nákladních vagónů na vzálenějším nástupišti. Skupina se skládala z operačního důstojníka OPK, pracovníka železnice, pracovnice celnice a mojí maličkosti se psem na volno. Když jsme se přiblížili k mladé pracovnici celnici najednou ji pes skočil na koleno a začal onanovat!!! Samozřejmě ihned jsem jej strhnul, rudý jsem byl i za ušima jak jsem se styděl. Pes se mi na prověrku vykašlal a celú prohlídku jsem musel odmakat sám. Co vlastně pes ucítil? Menstruaci nebo ovulaci? Dodnes smekám klobouk co všechno psi umějí, ale příroda je někdy silnější. Jinak kluci co sloužili na rotě co měla psi a sousední rota feny by mohly vyprávět.
Občané NDR (BK - Mail - WWW)
Zdravím všechny diskutující,
ještě jednou k těm občanům NDR.
Všichni, bez výjimky(!), byli současně občany NSR. Tedy i Erich Honecker s celým ústředním výborem a celou partají, tedy i příslušníci všech (i těch represivních) ozbrojených složek! Na území NDR jim to bylo k ničemu a do ciziny se dostávali velice obtížně (kromě důchodců). Na západ zbýval pouze ten útěk.
Jakmile se občan NDR dostal do NSR a měl o to zájem, nikdo nikoho k ničemu nenutil, obdržel, na příslušném úřadu a na požádání, veškeré potřebné doklady, jako kterýkoliv jiný občan NSR!
Přeji pěkný den.
BK - občané NDR (stenlly - Mail - WWW)
Zajímavá myšlenka .. to znamená ,že po rozpadu Sovětského svazu - jsou vlastně země bývalého Sovětské svazu , ještě pořád nedílnou součástí SSSR ? Dík za objasnění.
Dotaz na psovody (Veterán 64 - Mail - WWW)
Joe, jednoznačně harající fena. Tak jako pro nadrženého kluka hezká holka chichi.
(stenlly - Mail - WWW)
TÍMTO PŘÍSPĚVKEM - JÁ KONČÍ SVOJI DISKUZI O AZYLU A NDR -
Azyl (z řec. asylon, útočiště) je ochrana uprchlého cizince, který ve státě, jehož je státním občanem (nebo kde bydlel, pokud jde o osobu bez státního občanství), má opodstatněné obavy z pronásledování, z rasových, náboženských nebo národnostních důvodů, kvůli zastávání určitých politických názorů nebo příslušnosti k určité sociální skupině, a vzhledem k těmto obavám se nechce nebo nemůže vrátit zpět do svého domovského státu. Azyl může být udělen jak z humanitárních důvodů, tak za účelem sloučení rozdělené rodiny. (NDR)
DDR (tom - Mail - WWW)
Zajímave že sem potkal dost a relativně mladých lidí kteří se jednoduše z DDR vystěhovali...jenom v v našem podniku 3 prý to bylo možne..
(tom - Mail - WWW)
vystěhovali do NSR tak
SSSR stenlly (jazykovedec - Mail - WWW)
S tim prirovnanim k zemim byvaleho Sovetskeho svazu jste me trochu zklamal. Jakou to ma logiku?
Občané NDR (daňo - Mail - WWW)
Je pravdou, že občané NDR byli úřady SRN na jejím územi automaticky považováni za občany SRN. Z toho však vyplývala pro osoby mužského pohlaví povinnost vykonat VZS v Bundeswehru. Nebylo ojedinělou skutečností, že i občané NDR - muži, kteří byli legálně na návštěvě u svých příbuzných v SRN,že dostávali povolavací rozkaz k službě v BW.
"Útěky" (lada - Mail - WWW)
V roce 1965-1967 jsem sloužil jako voják ZS u PS v Českých Žlebech.Za ty dva roky bylo jedno zadržení,kdy vojenský zběh bundesvéru šel přímo k pozorovatelně a nechal se zadržet.Pak ve "Stráži vlasti"psali o útěku z ráje.Dvakrát došlo k narušení SH.Nejprve v prostoru"kaple"se podařilo prostřihat SiS a DZ občanu NSR,který se seznámil na našem území s dívkou z NDR a pak spolu za velké bouřky v noci narušili SH a útěk se jim podařil.Toto se také podařilo školákům před koncem školního roku.Již nevím jestli byli dva nebo tři,ale útěk se jim povedl tak,že na rotě, se na to vůbec nepřišlo.Po několika dnech je chytila na území NSR GP a vrátila je zpět.Pak se dělala rekonstrukce útěku a byl z toho na rotě průser.Po krátké době si to chtěli zopakovat,ale to již byli v hraničním pásmu ukrytí v seníku zadrženi.Někdy se útěk při trošce štěstí i přes velkou ostrahu podařil.
Soukromé pro pohraničníka (Tomáš Fuk - Mail - WWW)
Zdar. Prosim tě nemáš nějakou změnu v email adrese? Když ti chci poslat email tak se mi to vrátí jako nedoručitelná zpráva. Ivo
Stenlly (BK - Mail - WWW)
Milý stenlly,
samozřejmě, že země bývalého Sovětského svazu už dávno nejsou nedílnou součástí SSSR a i ta definice "azylu", jak ji předkládáte, určitě sedí, o tom nemám pochyb! Odpovídá to logickému myšlení. Jenže, to je omyl, kterého se dopouštíte. Nemám Vám to za zlé! Na "dvojstátí" NSR/NDR, před rokem 1989, nesmíte jít logickým rozumem. Zde musíte všechno, co se Vám zdá být logické, zapomenout!
Vzpomínám, v té souvislosti, na podnikový zájezd ROH, někdy v první polovině sedmdesátých let, do východního Berlína. Už cestou nás zaujaly silniční ukazatele nápisem - "BERLÍN-hlavní město NDR". Vtipkovali jsme, že ti Němci jsou nějak "na hlavu". Jako kdyby se u nás na směrovky psalo "PRAHA-hlavní město ČSSR". Smáli jsme se tomu. Bylo to pro nás nelogické!
V Berlíně jsme přijeli na parkoviště, kde naproti stála obrovská kasárna sovětské armády. Jen jsme zastavili, přijede vedle nás, jak se říkávalo, "fáro", takové zvláštní zelené barvy bez jakýchkoli okras a chromu a z něj vyleze "maník v maskáčích", které jsme neznali. My na něj koukali jak na zjevení, než nám řidič řekl, že je to americký voják. Ten "maník", jako by se "nechumelilo", jde k těm kasárnám, prohodí pár slov s vojákem před bránou a zmizí uvnitř. Bylo to pro nás nelogické!
A třetí příběh. Další den byla naplánovaná návštěva hřbitova padlých "Rudoarmějců" v Treptowě. "My hoši, co jsme spolu tenkrát chodili", jsme spekulovali, že bychom se té návštěvě mohli vyhnout a věnovat se něčemu "užitečnějšímu", což jsme, po zralé úvaze, zavrhli, jelikož zájezd byl za peníze ROH a v zájezdu samém bylo dost "všímavých očí", které se rády, o své poznatky, "podělily". Na parkovišti před hřbitovem stojíme u autobusu, když opodál zastaví autobus další, ze kterého vystoupí jednotka francouzských vojáků a ve spořádaném útvaru zmizí v prostorách hřbitova. To už nám opravdu připadalo nelogické!
A stejné to bylo i ve vzájemných vztazích obou německých států! Jak jistě víte, koncem čtyřicátých let bylo Německo rozděleno na dva státy. Jeden druhému na truc. A jelikož NSR neuznávala NDR jako samostatný stát, měla i její občany za své. Proti tomu nemohla NDR nic jiného udělat, než se uzavřít a konečně, v srpnu 1961, hranice totálně zablokovat. Své občany přestala pouštět ven. Někam přeci jen mohli, ale těch možností jim mnoho nezbývalo. NSR její občanství, občanům NDR ovšem nikdy nezrušila! Tak nějak to bylo. Když se na to dívám dnes, připadá mi to docela logické.
Mějte se fajn.
Re: Mail adresa. (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Můj email je stále platný:
Pohranicnik@bloguje.cz
Díval jsem se,zda Tvé maily spam filter nedal do koše,ale nic od tebe tam není.
Pošta od jiných mě chodí. Tak nevím.

Zkus příště při posílání poslat kopii mailu na adresu:
Pohranicnik.bloguje@seznam.cz
Nicméně,tenhle mail v podstatě už nepoužívám,jen vyjímečně tam nahlédnu.
Re: BK (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Chlape,napsal jsi to skvěle.
Teď už to pochopí i ten,kdo má o existenci dvou německých států jen mlhavé tušení :-)
Zejména mladší generace.
BK (stenlly - Mail - WWW)
ale podstatou našeho teoretizování jsou slůvka " požádal o azyl: ....tedy podstat slova azyl... to ostaní nikomu neberu :-)
naposled azyl (stenlly - Mail - WWW)
Nechci teď nikoho urazit. Ale na rozdíl od teoretiků jsem musel být na přelomu 70-80 let přímo u nepříjemných jednání z orgány SRN konkrétně na HP Strážný. A pokaždé padlo ze strany orgánů SRN : politische asyl a jednalo se i o občanech NDR.. To je vše k tomuto tématu.
stenlly (jazykovedec - Mail - WWW)
Vy jste byl v osobnim kontatku s organy SRN? Muzete to blize popsat? Mluvite nemecky? Proc byla tato jednani neprijemna? Dekuji/
Hranicni prechody (jazykovedec - Mail - WWW)
Jaky byl postup kdyz bylo treba neco projednat s protejsi stranou na hranicnich prechodech (NSR,Rakousko). Fungovalo to tak, ze se jednoduse zajelo k nim nebo oni k nam? Nebo jaka byrokracie s tim byla spojena?
Stenlly (BK - Mail - WWW)
Zdravím stenlly,
podržte si svůj názor. ono se vcelku toho tak moc neděje.
Pěkný den.
H.J. nebo H.N.? (peršlák - Mail - WWW)
Dovolím si jedno malé upozornění. Dole pod textem se píše:Korektury: paní H.J. (Velmi děkuji – Admin)
Ale na začátku diskuze toto:
Děkuji tímto pani H.N.(čtenářce našeho weblogu) za její nezištnou pomoc.
Jmenuje se tedy paní korektorka (která zde mimochodem bude rozhodně přínosem) HJ nebo HN?
Díky
Re: Oprava H.J. (Perlák) (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Omlouvám se !!!
Samozřejmě správně je H.J. - tak jako v poděkování u článku.
Nemám svolení k zveřejnění jména,proto jen iniciály.
ADMIN.
jazykovedec (stenlly - Mail - WWW)
Nezlobte se,ale vzhledmem k občasným negativním názorům na podněty a PS na vaši žádost zde neodpovím. Ano umím německy - Nechci vyvolat negativní reakce. Snad pochopíte můj postoj.Jen uvedu ,že jsem nebyl sám byl to vždy určitý počet lidí.
Dobrý výkon! (sun.alex - Mail - WWW)
Tak já osobně si myslím, že od narušitele SH to byl dobrý, ne-li vynikající výkon! Vzhledem k tomu, že se prakticky stále nacházel na hodně střeženém a dosti kontrolovaném úseku už od Volar, tak musel míti i hodně velký kus štěstí. Kromě toho, v srpnu je touto dobou už nepochybně šero a blíží se úplná tma, takže v neznámém terénu je orientace už o to dosti ztížená. A když se pak pohyboval tam, jak se pohyboval - tak to musel míti i nervy jak špagáty. Já sám bych si na to netroufnul a snažil bych se upalovati spíše ku hranicím, kde na něho ale již čekala Skupina překrytí...
Ahoj sun.alex ! (noveudoli - Mail - WWW)
Ahoj asi před rokem jsem zachytil tvůj příspěvek pod článkem o PS tuším že na webu iDNES c.z.Psal jsi o službě ve Stožci...Je to tak, nebo se pletu??Ale myslím ,že to byl tvůj nick...Napiš do mailu.Děkuji.NÚ.
Upřesnění (Petr Šťástka - Mail - WWW)
Velice pěkný článek a dobrý nápad s těmi korekturami!jen bych se rád autora zeptal na nesrovnalost v textu a mapce. Uvádí že stopa byla zjištěna u HM 5/2,což by mělo být napravo od mostku přes "Mecháč" a tudíž tam se předpokládal přechod SH. Ovšem na mapce je vyznačen přechod na levé straně od mostku(tuším je tam hned u hranice usedlost ).
Jinak ale musím souhlasit s ostatními diskutujícími,že toto byl od "endéráka"docela majstrštryk,protože vybrat si takovou trasu,kde bych tutově čekal na cestě z K.Hlavy k Mlakám překrytí,tak to byla fakt odvaha!
scenár (peter - Mail - WWW)
Ozaj, veľmi pekný článok. Zaznamenáva dopodrobna priebeh celej akcie. Vhodný ako scenár pre jeden z málo filmov o PS. Škoda. Málo som zaregistroval takých, kde sa priznáva neúspech PS.
Re: scénar (Peter). (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Těší mě,že vás Petře článek zaujal.
A k vašemu komentáři: weblog Pohraničník se trochu liší od obdobných stránek s tématikou PS OSH (např.webu KČP) právě tím,že se zde snažíme dívat na minulost i z jiné strany a umíme si přiznat i nezdary,nebo tragické incidenty ke kterým došlo selháním pohraničníků.
Proryv SH - srpen 1988 (Robert - Mail - WWW)
Tak tohle byl asi nejznámější proryv, jak se říkalo „díra“ na úseku roty České Žleby, při kterém nebyl nikdo potrestán , i když později byl připsán za vinu velícímu operačnímu důstojníkovi DDR.
Po všech těch ohledání,vyšetřování a rekonstrukcí , komise zpravodajců z bPS, zjistila že se strany 11 r. PS, nebylo nic zanedbáno ani porušeno. Jak tedy bylo možné že došlo k proryvu ? Měl narušitel vypracovaný plán postupu ? Byl to trénovaný sportovec ? Nebo bylo vše jen dílem náhody ?
Přijatá opatření po proryvu spočívala hlavně v tom, že na prostranství za úseky 12 - 13 byly nataženy různě zábrany z ostnatého drátu, ve kterých akorát občas uvázla zvěř, ale do pádu Železné opony už tudy nikdo a nikdy nešel.
Žádný pohraniční příběh není postaven jen na vzorném plnění výkonu vojenské základní služby, i tehdy tomu nebylo jinak. Díky selhání lidského faktoru získal narušitel potřebný časový náskok, aby mohl přechod uskutečnit.
To, co se tehdy skutečně stalo na úseku č.12 , (Na vratech „U Matyáška) o tom jsme již nikdy nemluvili a tohle tajemství jsme si odnesli potichu do civilu.
Pro nás to bylo možná pochybení, ale tehdejší režim by to vyhodnotil jako hrubé porušení OSH.
A možná díky tomuto pochybení se z jednoho občana NDR který prošel, stal v budoucnu hrdina.
(David - Mail - WWW)
Obcan NDR nemusel v BRD zadat o asyl. Byl totiz automaticky obcanem zapadniho nemecka. Ze strany zapadniho nemecka nikdy nedoslo k uznani vychodonemeckeho obcanstvi.
Chátrající roty (František láska - Mail - WWW)
Ten povzdech o tom, že z bývalých pohraničních rot se stávají ubytovny pro turisty a lyžaře, ten mě fakt pobavil. Je vidět, že se Vám stýská po zadrátované Šumavě, po době, kdy jsme žili v kleci a kdy jsme se Vás báli. Naštěstí je to už za námi a mě ještě dnes, 22 let po revoluci dělá dobře, když na Bučině, nebo jinde na Šumavě stojím jednou nohou u nás a jednou v Německu a vychutnávám si ten čtyřicet let zapovězený pocit.
Otazocka (Novodoby PS-ak - Mail - WWW)
Zaujimave citanie a vzrusujuci pribeh.
Mam otazku.Podla mapy,SIS viedla pozdlz hranice, avsak hlbie vo vnutrozemi. Miesto prechody obcana DDR cez SIS a jeho postup smerom na hranicu ma nechava rozmyslat.Bola pred samotnou hranicou dalsia SIS alebo ako bola ta 'hlucha' zona chranena.Zdednodusene to vypada,ze po prekroceni prvej 'steny' postupoval narusitel k hranici a dostal sa tak bezproblemovo do NSR.
Este toto-boli bezne hliadky aj za SIS alebo sa tam posielali len ako clona resp.v stave pohotovosti?
Dakujem.