SLUŽBA PROCHÁZÍ ŽALUDKEM .

Jak se vařilo a jedlo u Pohraniční stráže 

Na weblogu Pohraničník se za dobu jeho existence už probíralo všechno možné,různé záležitosti a témata,která přímo či nepřímo souvisela s tehdejší ochranou státní hranice a službou u jednotek Pohraniční stráže. Velký ohlas získala tématika související s výzbrojí pohraničníků, systémem výkonu služby, tématika spojovací služby,nebo služební kynologie.
Ale doposud se ani okrajově nezmiňovala záležitost,která se týkala všech,bez rozdílu hodností a funkcí. Mám na mysli stravování pohraničníků. Ne,nebojte,nehodlám tady probírat nějaké odborné záležitosti související s týlovou službou. Necítím se být k tomu povolán,od toho jsou jiní,kteří studovali školy pro týlové odbornosti a poté působili ve funkcích odpovídajících jejich studiu.

Pokusím se tady ve stručnosti popsat své osobní zkušenosti,jaké mám s vojenským stravováním,během mé služby v uniformě PS,od studia na vojenské střední škole až po výkon služby ve funkci velitele čety na státní hranici,ať už u na rotě PS,nebo ve výcvikovém praporu.
Předpokládám,že každý z vás má rovněž nějaké vzpomínky na to,jak se na vojně vařilo a jedlo – a doufám,že nejeden z pravidelných čtenářů,či občasných návštěvníků weblogu Pohraničník se zde,v diskuzi na komentářích, o své zkušenosti,ať už pozitivní,či negativní rozdělí. Neboť,marná sláva,tak,jako v systému ochrany státní hranice byly různé odlišnosti,tak i "vojenská kuchyně" se lišila nejen na úrovni brigád a praporů PS,ale i na úrovni pohraničních rot.


Poprvé jsem přišel do styku s "vojenskou menáží" po svém nástupu na vojenskou střední školu v Holešově,v roce 1981http://www.facebook.com/group.php?gid=109456302430907&v=wall Jednalo se o vojenskou školu,která byla dislokovaná v holešovských "kasárnách",byť slovo kasárna asi není ten přesný výraz,aspoň ne v porovnání s útvary tehdejší ČSLA. Útvar v Holešově totiž kromě vojenské střední školy SOŠ PS a VMV,tvořila i škola praporčická,důstojnická a Vysoká škola SNB – 3.fakulta OSH. Byly zde dvě týlové roty PS,které vojáky základní služby zabezpečovaly chod těchto "kasáren" po týlové stránce (vozový park, spojaři, strážní služba na odloučeném výcvikovém středisku v Dobroticích apod.). Znamená to tedy,že většinu posádky tvořili důstojníci z povolání a studenti škol,kteří se zde připravovali na výkon služby u jednotek PS. Záklaďáci,tedy VZS,zde tvořili menšinu.

Tak či onak,velké množství lidí v těchto kasárnách vyžadovalo mj.i odpovídající velikost kuchyňského bloku (KB). Za mého nástupu do Holešova v roce 1981 zde byl ještě vojenská kuchyně i kantýna (tzv.ARMA) ve staré budově a na menším prostoru. O něco později byl zároveň s novým ubytovacím prostorem (kterému jsme říkali "intr") vystavěn i nový a moderní víceposchoďový kuchyňský blok.
Tomu samotřejmě odpovídala i kvalita stravy. Nedá se říct,že by byla špatná. Jíst se to samozřejmě dalo a po náročném výcviku jsme vždy měli takový hlad,že bychom "vyžrali i mrtvému z ucha" :-) a s tímto faktem se myslím tak trochu ve vojenské "gastronomii" i počítá – a to platí snad na celém světě a za každého režimu. Hlad je nejlepší kuchař.

Co se vařilo? Tak asi jako jinde u velkých vojenských útvarů: různé guláše,fazole,čočka, hrách, nesmím zapomenout na tzv. "UHO" – tedy "univerzální hnědou omáčku",která chutnala snad v celém Československu stejně a podávala se jako příĺoha k flákotě masa s knedlíkem, bramborem,rýží,nebo těstovinami.  Samozřejmě,že byla i vyloženě chutné jídla,které byla oblíbená. Pečené kuře, smažený řízek,smažený sýr, palačinky,smažený salám v těstíčku, masová směs s hranolkama – to jsou pokrmy,které si nyní vybavuji,že jsme je měli rádi.

Snídaně a večeře byly někdy teplé,někdy studené – takže pečivo,máslo,sýr,kus salámu,nebo opečené anglické slaniny,smažené vajíčka. V neděli se na večeři nechodilo,to jsme v poledne nafasovali papírový sáček a v něm většinou rybí konzeva (rybičky v oleji,nebo tomatě),nebo nějaká uzenina (párek) či kus tvrdého sýra + jablko,rajčata,paprika,jak kdy. Do velké přepravky každá četa nafasovala patřičný počet pecnů chleba, hořčici ,máslo a do várnice čaj (ten mě nikdy nechutnal,byl černý jak bota,přeslazený a zásadně bez citrónu).
Nemyslím,že by kdokoliv z nás v Holešově měl hlad. A pokud měl někdo málo,mohl se dojíst polévkou a chlebem,toho bylo u okýnka v kuchyni vždy dost.

Také si vybavuji,že po zprovoznění nového KB byl i výběr z dvou jídel na oběd,což byla příjemná novinka. Na chodbách visely vyvěšené jídelníčky na týden. A kdo nechtěl oběd č.1, mohl si den předem objednat oběd č.2. V jídelně si pak odebral patřičné jídlo za barevnou stravenku,která se barevně odlišovala podle dne a typu jídla. Možnost výběru platila od pondělí do pátku. Vzpomínám si také,že někdy se nám třeba jít na oběd nechtělo (třeba díky balíčku dobrot z domova od rodičů) a stravenky nám zůstali. A protože stravenek – což byly potištěné kartičky z tvrdého papíru, bylo jen pár druhů, tak se s nima později různě "kupčilo",byly předmětem výměnného obchodu a podobně. Nebo,pokud člověk měl patřičnou zásobu těchto kartiček a některý den bylo dobré jídlo jednička i dvojka,tak šel na oběd dvakrát :-)

Zmínil jsem se i o kantýně,které se říkalo ARMA. Ani vlastně nevím proč,patrně nějaká  zkratka převzatá od útvarů ČSLA v době,kdy Pohraniční strážpatřila pod Ministerstvo národní obrany. Je třeba říct,že v té době se již v Armě alkohol,včetně piva,neprodával. K pití tedy byl sortiment různých limonád a džusů,kupodivu docela oblíbené bylo mléko,které jsme si v kantýně občas kupovali cestou ze snídaně do školy,nebo na výcvik.

Tady musím poznamenat,že za "reálného socialismu" chutnalo mléko (a sýr) úplně jinak,lépe než dnes,což platí i třeba o různých salátech,které jsme si kupovali (vlašský, pochoutkový), čokoládách, tatrankách, horalkách,oplatkách a jiných pišingrech. Všechno bylo z poctivých surovin,žádné náhražky a umělotiny jako dnes. Což platí i o uzeninách či masových konzervách,které byly v tehdejším Československu opravdu z masa a ne ze separátu,pochybných odřezků a sójové mouky jako nyní.

V kantýně si člověk také mohl u šálku kávy,nebo sklenice kofoly pokecat s kamarády,když bylo volno a člověk se nedostal na vycházku. Bohužel, ARMA byla v Holešově v provozu jen od pátku do pondělí. Vybavuji si,že jeden čas dělala kantýnskou nějaká starší, "kredencioznější" paní,pomocníka jí dělal její manžel,přezdívaný Vlastík. Vždycky jsme si dělali srandu,že když už se nám začíná kantýnská líbit,je nejvyšší čas jet domů na opušťák,nebo aspoň na vycházku za holešovskými dívkami. A komu se začíná líbit Vlastík,ten že musí za holkama ven okamžitě,třebas načerno,přes zeď kasáren :-)

V souvislosti s KB v Holešově si vzpomínám ještě na jednu příhodu související s bramborami. Starší generace vojáků si určitě vybaví nepopulární škrábání brambor na vojně. Nám se tahle nepříjemná záležitost vyhýbala díky technice,neboť moderně vybavená kuchyň měla i mechanickou škrabku brambor. Ovšem,jen do chvíle,než se pokazila. A jak už to leckdy za socíku chodilo, odběratelsko – dodavatelské vztahy vázly a nejenže chyběli lidi,kdy nabídka práce převyšovala poptávku, ale nebyly často i různé náhradní díly. Včetně těch do mechanické škrabky. A tak jsme chodili škrabat brambory my,studenti vojenské střední školy.

Škrabání brambor bylo neoblíbené jednak proto,že bylo spojeno s velmi časným budíčkem,po kterém vybraní nešťastníci ještě za tmy a nalačno odklopýtali do sklepení,kde byly uskladněny brambory. Je nutno podotknou,že bylo lepší,když byli "škrabači" hladoví,aspoň neměli co zvracet ,neboť kvalita brambor byla bez pardónu hrozná. Valná část už byla shnilá a přecházela z pevného do kašovitého stavu,což bylo doprovázeno odporným zápachem. Bylo umění vybrat nějaké,aspoň částečné zachovalé brambory,které by šlo oškrabat a hodit do kotlů. Ale i ty nepříjemně smrděli.

Když se družstvo určené k bramborové akci vrátilo ze sklepení KB, páchnuli všichni jak rasův pytel a před převlečením z montérek do uniformy museli jít pod sprchu. Poté jsme se všichni shodli,že dnešní brambory jako přílohu protentokrát jíst nebudeme.

Naštěstí jsme ale nemuseli. Dozorčího útvaru měl tehdy nějaký podplukovník. A když byl v KB za účelem schválení výdeje stravy,kterou musel ochutnat a poté povolení výdeje písemně potvrdit, odmítnul,že nedovolí,aby takové svinstvo dostalo vojsko na stůl. Na místě seřval kompletní tým v kuchyni,včetně odpovědného důstojníka a celá záležitost pak ještě měla tu dohru,že za takové,svým způsobem ohrožení bojeschopnosti,vyfasovali odpovědní náčelníci nějaké domácí vězení a tzv."sporožiro",tedy srážku z platu,myslím, že na tři měsíce. A ten ten se místo brambor podávaly narychlo uvařené těstoviny.



V létě roku 1985 jsem nastoupil jako velitel čety na 1.rPS v Trojmezí. Protože tématem článku je vojenská "gastronomie",budu se ho držet.

Pohraniční rota byl nový objekt,daný do užívání buď koncem roku 1984,nebo počátkem roku 1985. Těmto budovám,moderně postaveným a tedy i patřičně vybaveným se říkávalo,aspoň mezi námi pohraničníky,"horský hotel". Samozřejmě,že vyjímkou nebylo ani vybavení kuchyně,patřičné zázemí,včetně skladů a kanceláře pro provianťáka,prostorná jídelna pro vojáky i malá,oddělená jídelna pro důstojníky roty a návštěvy.

Bývalí pohraničníci (ale nepochybně i bývalí vojáci ČSLA z menších,odloučených útvarů armády) vědí,že jinak se vaří ve velkých kasárnách a úplně jinak u malých vojenských jednotek. S tím,že malé útvary,včetně rot PS byly na tom mnohem lépe. I já sám to mohu potvrdit.
V porovnání s tím,jaká byla kvalita jídla v Holešově,nebo jak jsem ji zažil během svých dvou krátkých působení ve výcvikáči v Aši na Kelleru a Východě,bylo jídlo na pohraniční rotě úplný "intercontinental". Už jen to,že v Trojmezí nám nikdy kuchaři nepředložili omáčku UHO bylo skvělé. Tedy,ne že by nikdy nebylo maso,rýže/těstoviny s omáčkou, ale chutnalo to jako omáčka a ne jako když v podniku SETUZA propláchnou trubky a výsledný produkt se servíruje vojsku :-) Inu,bylo znát,že nás na rotě není tolik,kuchaři nemusí tak šíleně spěchat,aby uvařili stovky porcí jako tomu bylo v kasárnách a výsledek na talíři byl pak úplně jiná liga.

Když už jsem u toho,vybavuji si takovou maličkost. Na rPS v Trojmezí se jezdilo pro proviant do města Hranice v Čechách,do jedné ze dvou místních prodejen,které tam byli a patřili pod tehdejší státní firmu Jednota. Proviant se zásadně dovážel buď rotní Pragou V3S,nebo,pokud měl být nákup menší,jelo se vozidlem UAZ. Ale,když jsem byl během studia na voj.škole na stáži u 11.pohraniční roty Tokániště http://www.vojensko.cz/11-rps-tokaniste (budějovická bPS) jezdili jsme s provianťákem pro zásoby do obce Rapšach zásadně a pouze – s dvoukolákem. Tedy,nevylučuji,že tam někdy jeli pro proviant i vozidlem,ale já to nezažil. Což nám,studentům nevadilo,neboť jsme se vždy s provianťákem složili,koupili nějaké piva či levné víno a cestou z Rapšachu na rotu,se lehce nacamrali,abychom byli veselejší :-)

Docela by mě zajímalo,zda tento způsob dovozu proviantu na rotu (bezpochyby úsporný ve vztahu ke spotřebě PHM a limitovaných km pro vozidla)praktikovali i u jiných rot.

V souvislosti s kuchyní na rPS v Trojmezí si vybavuji jednu takovou příhodu,nebo spíše situaci,která tam za mého působení nastala. V době,kdy na 1.rPS dělal velitele major Roman K. (jehož manželka,mimochodem velmi hodná a sympatická paní,pracovala v prodejně potravin v Hranicích,kam jsme jezdívali pro proviant) došlo v týlové oblasti k velkému průšvihu,nazvaném "provarek".  Ti,kdož se svou odborností pohybovali kolem týlového zabezpečení,vědí,o co jde,ostatním se to pokusím objasnit.

Tak jako v jiných oblastech (PHM,spotřeba elektřiny,hovorné do veřejné tlf.sítě apod), měla i v zásobování každá pohraniční rota určité finanční limity a rozpočet. Z týlového oddělení nadřízené brigády PS se na rotu čas od času dováželo jen krmivo pro služební psi, pro vojáky konzervy do tzv.NZ (nedotknutelné zásoby pro případ války) a také konzervy zvané KDP (taková ta rulička umělé hmoty,v níž byla kozerva vepřového,hovězího,lunchmeat a paštika, ČSLA měla i jiné typy KDP kde byla třeba i konzerva kávy,tvarohový krém aj.). Kádepko se fasovalo jako studená strava při různých příležitostech,kdy nebylo možné zajistit normální výdej stravy.

A rozpočet na proviant, vaření, PZH (pomocné zásobovací hospodářství),všechno okolo stravování,měl pod palcem provianťák – voják základní služby,na nějž měl dohlížet staršina – výkonný praporčík (VPr),což byl voják z povolání,bavíme se o situaci v 80.-tých létech. Provianťák měl tedy vést i s tím související účetnictví a mít finance v souladu s příjmy a výdaji tak,aby byly vyrovnané,nebo ještě lépe,aby byly v plusu,tak,aby si z úspor mohli vojáci na pohraniční rotě dopřát lepší stravu o svátcích, Dni PS atd. – to jsou ony smažené řízky s bramborovým salátem, flákoty masa s hranolkama a různé jiné delikatesy a speciality šéfkuchaře roty PS,které ovšem "lezou do peněz".

Samozřejmě,že čas od času,měl za povinnost kontrolovat činnost a výsledky povianťáka a výkonného praporčíka v téhle oblasti i velitel roty. Od toho byl velitel a proto měl i VŠ vzdělání,aby všemu rozuměl. Nebo tak nějak to bylo myšleno :-)

Bohužel,kontrolní činnost v tomto směru byla za velitelování mjr.Romana K. poněkud slabší a odbývala se v podstatě tím,že jídlo na rotě bylo chutné a každý pátek,při poradě velitelského sboru roty na otázku velitele: "Tondo,jak to vypadá ohledně proviantu?" zahuhňal nadpraporčík Tonda Fyrít: "no kurva,všechno je jak má být,provianťáka honím,jsme v plusu".
Želbohu,nebylo to tak. Provianťák byl v přebytku asi tím způsobem,jako je v plusu Česká republika s rozpočtem a státními financemi za moudrých a rozpočtově odpovědných pravicových politiků v současnosti... S tím rozdílem,že ministr financí dnes posílá občanům složenky na statisícové částky,aby "uhradili,co projedli" a směje se jim do ksichtů,zatím co v na rotě v Trojmezí nikomu do smích nebylo.

Všechno prasklo při jedné kontrole účetnictví,kterou na rotě prováděl patřičný náčelník z chebské brigády. Zjistilo se,že v papírech je nejen hrozný bordel (slovo nepořádek plně nevystihuje onen tristní stav),ale co je nejhorší,hospodaření je silně v mínusu,zkráceně "provarek jak prase".
Už si samozřejmě nepamatuji,jaká byla celková mínusová částka,šlo snad o desetisíce. Což tenkrát byl docela balík peněz,uvědomíme-li si,že pivo tenkrát stálo 2,50 kč, průměrný plat byl cca 2.000,- Tak či onak velký průser se všemi následky.

Velitel praporu,chlap který budil respekt jen svým vzezřením a mohutným hlasem,řádil jak černá ruka. Velitel roty uvažoval o čestné sebevraždě kulkou ze svého služebního škorpiona Sa-61, výkonný praporčík byl menší a menší,až byl nejmenší na celém světě.  A provianťák? To byl takový tichý,nenápadný chlapec ze Slovenska,který po těch všech pojebech a verbálních výhružkách od nadřízených všech stupňu, si šel tiše a nenápadně odkroutit sedm dní ostrých v  útvarovém vězení chebské bPS přezdívané "Bandas Baden" (Bandasovy lázně) – a když se vrátil na rotu,byl degradován na prostého kuchaře.

Týlový náčelník nařídil veliteli roty,ať si to udělá jak chce,ale ať ten provarek stáhne během nějaké rozumné doby. Štěstím v neštěstí bylo,že v té době byl kuchařem jeden voják odněkud ze severních Čech,který v civilu dělal provozního v podniku RaJ,nebo nějaké hospodě,či kde.Tudíž,rozuměl nejen papírům,ale hlavně tomu,jak aplikovat do praxe úsporná opatření,když je zle.

Na příkaz velitele roty se stal v kuchyni neomezeným pánem. Co nařídil,to se také stalo. A byl úspěšný,pravidelné kontroly z velitelství radostně kvitovaly,že provarek se pomalu,ale jistě vytrácí. Onen voják si tímto vydobyl takový respekt,že kdyby na v kuchyni slídícího velitele houknul "Vypadni z té kuchyně", velitel by se ihned na jeho pokyn vypařil :-)
Pravdou je,že úspory se projevily i ve stravování. Ne,že by bylo jídlo špatné,ale dočasně skončilo vyvařování různých specialit a delikates, v noci už nebyly jako přídavky pro hlídky velkolepé štangle salámu,ale jen chleba a marmeláda a kostky másla vystřídalo sádlo a cibule z PZH. Všechny tyto opatření šikovného provozního vedly k tomu,že během necelého roku bylo po onom nešťastném provarku.


Ještě jedna záležitost se mě v souvislosti se stravováním na rotě vybavila.
Nevím,jak to bylo dříve,než jsem obléknul uniformu Pohraniční stráže já,ale za mé služby u PS,bylo přísně zakázáno dávat do bramborového salátu, podávaného vojákům, majonézu,lhostejno zda kupovanou či na rotě vyrobenou. Což platilo i o Vánocích. Samozřejmě,kdo chtěl,mohl si do porce salátu dát svoji majonézu či tatarku zakoupenou v obchodě,ale kuchaři směli dát do onoho salátu jen olej. Samozřejmě,že to nebylo pak ono a chutnalo to jako bramborový salát,který jsem znal z restauraci či hospod v bývalém východním Německu (NDR).

Pochopitelným se mě naopak jevil zákaz dělat a na rotě konzumovat jídla z hub,nasbíraných pohraničníky v úseku jednotky. Jak říkával nestor českých houbařů pan Smotlacha: "houbař se splete jen jednou". Ovšem,je třeba dodat,že tento zákaz byl na všech útvarech a jednotkách PS flagrantně porušován nejen vojáky základní služby,ale i důstojníky,jako jsem o tom už kdysi psal v tomto článku: http://pohranicnik.bloguje.cz/894971-dustojnikem-na-rote-ps-v-trojmezi-cast-5.php

Naopak,žádnou zkušenost nemám s "lesním pychem",mohu-li to tak nazvat. Občas se ve vzpomínkách pohraničníků dočtu,že v terénu sem tam bachnuli samopalem zajíce,nebo i něco většího,čímž si nedovoleně spestřili jídelníček :-)
S vojáky na rotě v Trojmezí jsem myslím vycházel velmi dobře,dozvěděl jsem se o "aktivitách" o nichž neměl VR,ZVP či kontráš od VKR ani potuchy (slečna průvodčí z linky ČSD Hranice-Cheb by mohla vyprávět nemravné zážitky,kterak měla techtle mechtle s jistým vojínem ve skladu ložního prádla na rotě)  a vždy jsem si dával pozor,abych důvěru vojáků nezklamal. Ale,nikdy jsem neslyšel,že by se v kuchyni připravoval třeba byť jen ten zajíc. Což ale úplně zase nemohu vyloučit,samozřejmě,že jsem také nevěděl o všem.

Článek uzavřu tím konstantováním,že vojenská menáž v kuchyních jednotek PS patrně byla dobrá,neboť většina pohraničníků se během služby v zeleném o pár kilo spravila :-)



© AUTOR ČLÁNKU:     Zdeněk  Pohranicnik@bloguje.cz
FOTOGRAFIE:   http://www.vojensko.cz/dobove-foto

PS OSH – FACEBOOK: http://www.facebook.com/group.php?gid=326442737125&v=wall

Komentáře

vojenská kuchyně (František Nahrabecký - Mail - WWW)
Vzpomínám na další zakázaná jídla: jaternice (údajné nebezpečí špatně vypraných střev) a cokoliv s krví (tmavá tlačenka a jelítkový prejt) Krev nesměla být ani z prasete PZH,střívka ani koupená.
Samozřejmě-obé se nerespektovalo.Když byla smaženice z hub,nebo pstruzi nachytaní při tahu v Odravě,na jídelním lístku byla k večeři krupičná kaše s máslem,sypaná kakaem.Ta byla i "vyfakturována",čímž vznikly značné úspory na přilepšení o svátcích.
Provianťák se nebál "šmelit." Do Masny se provezla basa piv,nebo lahvička Rumu,dostali jsme o několik kg párků či salámů víc,ty se v pekárně vyměnily za rohlíky navíc,v Zelenině za úzkoprofilové banány neb pomeranče...Papírově nikdy nic nechybělo a nepřebývalo a my si jedli,jak králové.
Re: František. (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Vidíš, Franto,to mě ani nenapadlo. Je pravdou,že se na rotě občas dělala zabíjačka (prase z PZH),ale pochoutky jako jitrnice či jelita se nedělala,stejně jako tlačenka apod.
Jenom si pamatuji na prejt,ten mě vždycky na rotě moc chutnal a chutná dodnes.

Když byla na rPS zabíjačka,tak si též vybavuji dvě věci: na páteční poradě velitelského sboru vždy kuchař servíroval nějakou dobrou minutku z vepř.masa a na to,že staršina - VPr si jako trofej vždy domů odnesl vepřovou panenku. Tenkrát jsem jako mladík ani nevěděl co to je,dnes už vím,že je to výborná (a patřičně drahá) delikatesa.

Vzpomínám si,že provianťák také vykládal cosi o čachrech s vedoucí z Potravin,kam se jezdilo pro zboží. Bylo to nějakého obdobného rázu,jak píšeš ty. A vojáci pak měli na svátečním stole i to,co jinak nebylo až tak běžně k sehnání.
Moje zkušenost (Karel Voráček - Mail - WWW)
Sloužil jsem základní službu (1963-65) v Táboře u spojařů. Koncem října 1964 jsme byli odveleni na týden do Prášil, kde jsme opravovali klasickou telefonní linku (dva dráty na sloupech) spojující tehdy plně provozovanou tankovou střelnici v Prášilech s kontrolním stanovištěm na vrcholu zvaném Poledník. Na týden jsme nafasovali chleba a konservovanou denní dávku, tedy tzv, KD (rouru). Byla v tom konzervička mizerného vepřového, rýže s něčím nepopsatelným, rajčato-paprikový protlak a paštika. Velice často jsme opravovali telefonní linky, tedy byli mimo kasárna a KD jsme fasovali velmi často. Čím častěji, tím odpornější to pro nás bylo. Tentokrát s námi byl velitel roty a já pořád dorážel, aby nám vyjednal stravování u místních vojáků. Ukázalo se, že tankisté tam stálou kuchyni nemají a že jediná stálá vojenská jedntka jsou PS, sídlící přímo v Prášilech. Do druhého či třetího dne to nešlo, velitel rity PS to nemohl vyúčtovat... Až po několika večerech v hospodě se ten náš velitel domluvil s místním staršinou (oba zjevně z mokré čtvrti), že těch našich 5 krků klidně na večeři uživí. Následující den jsme dřeli sloupy, kopaly do skály díry, do toho ledový déšť přecházející v padající ostré jehličky ledu, zkrátka "záhul". Po setmění jsme sjeli do Prášil a šli s obavou, zda se trefíme do času vydávání jídla, do místní jídelny. Bylo to ve vile, v patře místnost asi 5x4 metry, s jedním malým spojovacím okénkem velikosti asi 45x45cm s kuchyní. Byl jsem první, zaklepal jsem na sklo - vzápětí otevřel kuchař. Tak jsem mu řekl že jsme ti z Tábora, on něco že je mu to fuk, vzal talíř a začal na něj řadit BRAMBOROVÉ KNEDLÍKY, ty v Táboře za celé dva roky neudělali ani jednou. Naskládal je kolem dokola a začal dělat druhé patro. V polovině zahučel, jestli už nemám dost. Já vůbec nechápal, v Táboře se mě nikdy nikdo neptal, kolik chci, tam se fasovala dávka. (Mohl jsem si dojít pro nášup). Zde ovšem bylo zavedeno, že si každý řekne kolik chce. Navrch jsem dostal ohromný kus uzeného masa a hromadu zelí. To celé zalil škvarkovým sádlem a strčil mi to do okýnka. Podotýkám, že přese mě nebylo vidět a určitě ani rozumět, takže ti hladovci za mnou netušili, co uzří. Dodnes si pamatuji jejich výraz překvapení - když uzřeli. Fasovali samozřejmě také tak. Když dostal poslední, kuchař zařval do okénka, že kdyby chtěl někdo přidat, že je na cimře o patro výš, a zabouchl. Nepřidal si nikdo. Další večer v hospodě jsme se dověděli, že vepřové si produkují sami, že mají téměř dvojnásobné dávky jídla, než my. (Tábor spojaři 12,60 Kčs/den, PS snad 19 či 21 Kčs/den). Později se mi rozleželo, že ta kuchyň tam vydávala 24 hodin denně, že voják vrátivší se z hlídky prstě měl nárok. A ten týden s "podařeným" počasím ukázal, že ty dávky jídla odpovídali námaze těch kluků. Shrnuto: Za celou vojnu jsem nezpochybnitelně nejlépe jedl u PS v Prášilech.
Re: Karel (spojař ČSLA) (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Teda,Karle,musím vám poděkovat za moc hezký a SUGESTIVNĚ napsaný příspěvek,o vašem stravování u pohraničníků na rPS v Prášilech. Úplně před sebou vidím ten kopec knedlíků,zelí a flákotu uzeného. Ihned,jak dopíšu svůj komentář,jdu "vyluxovat" ledničku :-)
Ještě jednou díky za Váš příspěvek.
(Stanislav - Mail - WWW)
Když se řekne Holešov a jídlo, vždy se mně vybaví ty vysoké komíny rybiček v tomatové omáčce, které jsme pravidelně dostávali coby studenou nedělní večeří, které se postupně hromadily v našich skříních. Ze začátku jsem nejedl nic lepšího. S čerstvou cibulí s chlebem, vše zapíjené přerovskou desítkou. Ale čeho je moc, toho je příliš. Od té doby je nemusím. Vím, že jich několik odplachtilo z okna 7. patra internátu B ve směru na budovu VKR a možná i dál. Později na rotách 2. chebského praporu to byla jiná. Jako kontrolní chroust jsem si plánoval svou činnost s ohledem na plánované zabíjačky a s těmi souvisejícími vepřovými hody. Není bez zajímavosti, že při takovýchto "kontrolách" se nás sešlo na rotě vždy více. Samostatnou kapitolu určitě tvoří vojenské vánoce u Pohraniční stráže. Tolik jídla, exotického ovoce a dalších dobrot poznali někteří vojáci až na vojně. P.S. Ještě začátkem 70. let bylo běžně k mání v armách PS desetistupňové pivo. Oblíbenou nádobou při jeho konzumaci byly velké bílé krytky z lustrů s objemem cca 5 l tekutiny. Kolektiv se takto upevňoval předáváním této nádoby jako dýmky míru. Nikdy se prý nikdo neožral, vše probíhalo naprosto normálně. Normalizace toto vše změnila.
(Vojta - Mail - WWW)
To jsou stejný bláboly , jako v článku o EZOCHU. Ptáci za nohy , samá zvěř okolo drátů, trhání vlající kůry holýma rukama pod napětím 6000 V , to jako žebřík ze stromků opřený o stěnu . Těmito články nahráváte " milovníkům " býv. vojáků , kteří museli projít těžkou službou na státní hranici .
K. Voráček , popisuje jak to skutečně na rotách PS bylo se stravováním . Ještě na na okénku byl stále chléb , máslo , marmeláda a i škvařené sádlo z porážky vepřů , které si vojáci na rotě ve svém VPH vychovali. Kde měli krávu , bylo i mléko
Re: Vojta (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Vojto,protože tentokrát jsem autorem článku já,ptám se vás tedy obratem,jaké konkrétní bláboly jsem ve svém článku napsal.
Myslím,že jsem se držel reality,tak,jak jsem ji za těch cca 8 let ve službě na hranici zažil. Snažím se,pokud mě paměť a vzpomínky slouží,popsat věci,jak jsem je osobně zažil, bez přikrášlování,ale i bez dehonestace.
Děkuji.
Zdeněk.
stravování u 4.brigády ps znojmo (lizanec radek - Mail - WWW)
První den na vojně-výborný guláš,hodně knedlíku.Odvelení a odvoz do Jemnice.Vpřijimači,jídlo velmi špatné,dojídali jsme se chlebem z necek,které byli v jídelně.Šup s ním za mundur,neustálý hlad,jídlo v poklusu,po jídle kliky, kačáky,super léčba na zhubnutí.Nástup na škrábání brambor v 03.hod. ráno.Brambory,zhnilé, černé, tekoucí, smrad,miliony malých mušek.4.BRIGÁDA PS-Znojmo rtz.jídelna dole pro mužstvo,nahoře pro dustojníky ps.snídaně celé dva roky stejné-1.řepná marmeláda,kostka másla.3 rohlíky,čaj-černy.2.debrecínská pomazánka+3 rohlíky,3.vařený buřt hořcice+ chleba.4.vajecina se špekem+ chléb 5.tavený syr+chlb,nebo 3 rohlíky.6rybí pomazánka+chléb.Obědy-šunkofleky,francouzské brambory,perkelt,hrachová kaše.v neděli řízek,nebo kuře.Na vánoce o něco lepší jídlo.kadečka-vepřové,lunč, uzené maso s vejci,tvarohový desert.večeře v neděli jen studená-salám gothaj,tavený sýr,chleb,jablko.Protože jsem jezdil pul roku pro proviant,vím jak se stravovali dustojníci-obsluha číšniky v dust.jídelně,jídlo jako v hotelu.rozdíl-100 a 1.arma v provozu od po-pá 8-15.hod.velký výběr lahudek,ale my základáci jsme nato neměli peníze,já se dojídal hospodskýma syrovýma tučinkami za 1.50kčs.cigarety mars-5kčs,start-4kčs.Vánoce-pytlík s pomerančem,buráky,sušenky, jablko,žvýkačky-velim plátky,nebo Pedro.Jako řidič jsem jezdil někdy dlouhé trasy,znojmo- bratislava,znojmo-jihlava,při těchto jízdách jsem byl většinou hlady,nikdo vám nevydal kádečko,ani nezajistil stravu.Pracovka u 4.brigády znojmo fasovala-přídavky-svačiny,ale řidič jako já už nikoliv.Ale kluci se semnou vždy rozdělili.Brambory byli u nás na slušné urovni,měli jsme v šafově svuj sklep z roku 1765.Nepamatuji po čas své zvs-suchý salám, šunku,debrecíku,olejovky,tvrdý sýr,uzene,papriku,česnek,jen cibule bylo dost.Moje služné-bylo 95kčs-měsíc.Sloužil jsem 1983-85,tak at si dnešní mládenci udělají představu,ovšem jiné to bylo na pohraničních rotách,tam to jídlo bylo výrazně lepší.U nás na brigádě bylo kolem 300 základáku, a roty měly asi do 80 mužu,takže nebe a dudy.Ale vlasti nic nevičítám,byli jsme mladí kluci,tak nám to ani nijak nepřišlo.U čsla to bylo ještě horší.Jak říkám-služba vlasti se neplatí.zdraví-vojín 4.brigády ps znojmo Lizanec Radek
Re: Stanislav (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Přesně tak,Stando. Já si rovněž dodnes vybavuji sovětské rybí konzervy,mám dojem,že na nich byl název v azbuce - Stavryba, nebo tak nějak.
Já jsem tedy na rybičky nezanevřel,dodnes je mám rád,ale je fakt,že v Holešově bývaly v neděli jako studená strava až moc často :-)
Ale,jak byl hlad,tak se snědlo všechno i ten exportní zázrak rybolovného průmyslu Made in USSR. Chleba s máslem,cibule a už jsme to tlačily do hlavy ;-)

Zato třeba KDP, ta vševojsková varianta,co byla určená i pro PS,to byl žádaný sortiment. Z vepřovky a hovězí konzervy jsem dělal třeba omáčku na špagety (přidal se jen kečup a cibule a ohřálo se to), z paštiky jsem dělal pomazánku a lunchmeat se rozkrojil,osmažil a s bramborem a tatarkou to byla pochoutka.
Samože to bylo dobré i jen tak studené. Právě proto,že se to vyrábělo z masa a ne náhražek,jako ty sračky,co nám dneska nadnárodní obchodní řetězce předkládají k uvěření,že se jedná o potraviny.
Re: Radek (4.bPSZnojmo) (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Výcvikový prapor v Jemnici jsem také zažil,byli jsme tam v rámci stáže asi týden,nebo dva. Vybavuji si,že jídlo nám tam moc nechutnalo,určitě bylo horší než třeba v kasárnách v Holešově. Ale snědli jsme všechno,bo hlad je sviňa :-)

Za to,co popisuješ - stravování u RTZ, jako řidič,by zasloužil nakopat výkoňák a bezpochyby i VR. Nemám na mysli to,že kvalita jídla u bPS byla taková jak píšeš,ale to,že tě posílali někam mimo útvar a nedostal ani KDP,ani jsi neměl nijak zajištěnou stravu po cestě,třeba do té Bratislavy. Co na to velitel vozidla? Předpokládám,že na takovou štreku to byl voják z povolání.

Teď mě ještě napadlo: nedostával jsi místo KDP třeba finanční náhradu (tzv.reluty)? Na nákup oběda,svačiny a tak.
Vzpomínám si,že reluty místo stravy dostávali pohraničníci na rotě i při opušťáku. Jen první den dostali KDP místo peněz a jinak jsem jim to,jako velitel čety, proplácel na základě bumážky od staršiny,z hotovostní pokladny roty.
KDP (František Nahrabecký - Mail - WWW)
Ještě v r.1973 se "fasovala" KDP s vyznačeným r.výroby 1954.(byla vyrobena v roce našeho narození)Obsah,bez ironie,skutečně jedlý.konzerva č.1-rozpustné tablety šípkového čaje,kostky cukru,sirky.
Konz.č.2-paštika.Č.3-vepřové s rýží,č.4-ovocný chlebíček.(sladká,tuhá červená,kašovitá hmota),č.5-hovězí ve vl.šťávě.Mezi konzervami byly tablety pevného lihu a prolisovaný,plechový kruh.Vytlačením nožiček z onoho kruhu vznikl vařič.Jedna kostka lihu ohřála konzervu na jedlou teplotu.Vše neprodyšně uzavřeno v plastu barvy khaki.
(max - Mail - WWW)
Hezký článek, přečetl jsem ho jedním dechem. Díky
Pro Admina (František Nahrabecký - Mail - WWW)
Mohlo to být i podobně,jako u nás: Nejst.ročník odchází zítra do zálohy,někteří nemají vyplacené reluty za dva roky.Brblají cosi o tom,kam si má PS relutní lístky strčit,když v pokladně nejsou peníze.Já,chytrý svazáček,zavolal politruka praporu a požádal,ať se zasadí o zvýšený příděl hotovosti."Podívám se,co lze dělat." byla odpověď.Za půl hod přijel vyšetřovatel brigády,nástup roty,kontrola relutních lístků a podpisů na nich.Reluty doplaceny, důstojník,který je měl vyplácet, odvelen.Falšoval podpisy.Víc jsme ho neviděli.
Re: pro Admina (František). (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Tak to je neveselý příběh.
Jak říká klasik: Důstojník může brát Boží jméno nadarmo,může chlastat,karbanit, smilnit,ale - krást,krást nesmí.
PS (Julo - Mail - WWW)
Slúžil som na pohraničnej rote Šejby v rokoch1976-77ako provijanťak, alebo odborne povedané „Starší účetní“,preto mám k danej téme dosť blýsko.
Oproti vnútrozemiu sa na rotách jedlo viacej a kvalitnejšie.Je rozdiel variť pre 50 vojakov ako pre 500.Ďalej sme mali kvôli prevýšeniu terénu prídavok v hodnote 3 Kčs na vojaka a deň, čo vtedy bolo dosť. Tak isto aj zabíjačky konane na rote prispeli do rozpočtu.V jedálni bolo 24 hodín k dispozícii chlieb,cibula a domáce sádlo.Slovo hlad som za celú dobu na rote nepočul / tak v listoch od kamarátov mimo PS /
Bať, bať (Solitér - Mail - WWW)
Setkají-li se dva, a není-li nablízku nějaká ženská, před kterou by si čechrali peří- určitě přijde řeč na vojnu. Mohou se vidět poprvé v životě, ale jedna z prvních otázek zní: "Kdes sloužil?"
Přijde řeč i na jídlo- a zde to mají bývalí péesáci těžké-ze strany těch, co prošli armádou se jim nevěří. Pochybnosti vzbuzuje tvrzení- i zde v diskuzi zaznělo- o čtyřiadvacetihodinové dostupnosti stravy, tzv. přídavky. Várnice s čajem, chleba co nabereš, sádlo, máslo, marmeláda, hořčice- ta zvláště ke škvarkům- domácím, z PZH. /Většina rot PS měla "Pomocné zemědělské hospodářství"- své chlívky s vepříky, a po zabiječce se vyškvařilo sádlo, škvarky- to vše se poté dalo v hrncích do jídelny a bagruj, péesáku- až to sníš, doplní se... Někteří "měšťáci" poprvé zažili to blaho rozplývajícího se škvarku v ústech...
A tomu vojáci sloužící u armády těžko věří, ale skutečně, bylo to tak- nedejbože, aby v kteroukoli denní či noční hodinu nebyly k dispozici ony zmíněné "přídavky". To by provianťák nerozchodil.
Matně si vzpomínám- ale skutečně matně- tam, kde PZH u rPS nebylo z různých důvodů možné, tam se taková jednotka podílela na zásobování PZH roty sousední- převážely se tam zbytky z kuchyně za podíl na "pašících". Ale to bez záruky- možná někdo doplní.
(Marek - Mail - WWW)
Moc pěknej článek bez štěkotu psů,střílení světlic,pronásledování běženců a rachtání samopalu.Díky za něj.
pro admina (lizanec radek - Mail - WWW)
Ne nedostával jsem ani reduty,vozil jsem někdy majora Trojana s rodinkou na nákupy do Bratislavy,odjezd ze ZNOJMA-V 8.HOD ráno-příjezd v e 22.hod,bez stravy, bez vody a pití-viz dnes-pitný režim,vše je dnes usměvné,vím jen že jsem musel čekat ve vozidle, nikam se nevzdalovat, peněz málo,ale měl jsem 20 startek,staří frontáci mi potvrdí že hlad zaženeš kouřením.To samé, když jsi jel na opušták,měl jsi dostad kádečko,praxe byla ovšem jiná.O charakteru našeho výkonáka vypovídá i to ,že když šel náš ročník do civilu-85 rok, tak po nás sbíral i obnošené ponožky,tak bud měl manko,nebo s tím kšeftoval,muj názor jsou obě varianty,já zažil dustojníky z pohranicnich rot, ale ti měli ke klukum lepší vztah,muj osobní názor je že na brigádách byli zašití, karieristi,nebo pruseráří a nebo neschopní z řad dustojníku ps.Jinak nedám dopustit na jedinného dustojnika 4.brigády ZNOJMO-NADPRAP.Filáka,provianták-čestný chlap,přezdívka-táta Filák-ta o něčem svedčí.Dělal co mohl,a my to tak brali.Dodnes na něj vzpomínám.Jinak jak jsem již psal,jemnice byla fakt hrozná,to mě potvrdí, každy kdo jí prošel.Dnes když se bavík s klukama co slouýili na ps rotách, tak měli kuchyni jako u mamink,chovali se čuníci,a když byl dobrej provianták, tak na vánoce byly hody.Ale oproti žižkovým kasarnám ve Znojmě,kde stalo na jídlo s ešusem na 2000 vojáku,tak to jsme byli páni
pro admina (lizanec radek - Mail - WWW)
Pašici se u nás taky chovali,V Unanově u Znojma,část dostali základáci,větší zbytek dustojníci ps.Jezdil jsem pro zbytky jídla do škol i do Znojemské nemocnice,jak říkám jiné je vařit pro 80 lidí na ps rotách, a něco jiného pro brigádu, kde byla rota-velitelská,rtz,spojarská, štáb, veterina,sklady,ošetřovna,a hromada dustojníku
Re: Radek (reluty a KDP) (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Radku,co na to říct. Něco už jsi naznačil ve svém dalčím příspěvku a zbytek tady nalajnoval ve svém komentáři František.
Samotného mě to mrzí,že se něco takového mohlo dít. Jedinou útěchou mě je,že aspoň vojáci na pohraničních rotách toho byli ušetřeni.
ADMINE (lizanec radek - Mail - WWW)
Admine,nic si z toho nedělej,lidé jsou ruzní,jsou,byli a budou,muj příběh je už jen historie,tak já to zažil bez přikras,Ale jak jsem psal byli jsme mladí kluci,a v porovnání s našimi předky-sosaky,co zažli henlanovce, odstoupení pohraničí,boje s henleinovci,tak si velice memáme právo na nic stěžovat.Muj děda sloužil u hraničářu v 38 roce,u šumperka,bože co ti zažili.Tak ok.Jen jsem napsal jak to bylo u nás.s pozdravem vojín 4. brigády ps-znojmo Lizanec Radek
Re: ADMINE (Radek). (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Díky,že to tak bereš Radku. Je fakt,že minulost už nezměníme. Jasně,že s nějakými nespravedlnostmi vůči své osobě jsem se během služby v uniformě také setkal. Ale,beru to tak,že jsem se třeba někdy možná choval nespravedlivě vůči jinému a tak jsem to měl za to.
Naštěstí člověk na to špatné zapomíná,vytěsňuje to z hlavy a zůstavají vzpomínky jen na to dobré a veselé,co zažil.
Ale dosti filozofování,článek i diskuze je o něčem jiném.
S pozdravem - Zdeněk.
Stravování u PS (Jan - Mail - WWW)
Věřím, že úroveň stravování u PS, zejména na jednotlivých rotách, mohlo u vojáků jiných druhů vojsk vyvolávat celou řadu otazníků. Sloužil jsem v letech l967-69 a vzpomínám si, že jedné třeskuté zimní noci přijel na rotu GAZík od ČSLA s jedním důstojníkem, "absíkem" a samozřejmě řidičem a požadovali naší asistenci při hledání nějakého svého vojáčka, který se jim jaksi zapomněl vrátit z dovolené nebo opušťáku a bydlel v jedné vesnici nedaleko naší roty. Než to ten oficír všechno vyřídil u operačního důstojníka, tak jsme ty vojáky pozvali do naší kuchyně na "sváču" a pro ně to byl neuvěřitelný zážitek, že se mohli jen tak nadlábnout v 1 hodinu v noci a nikdo je za to "nesprdne".
Ještě bych chtěl říct, že každá rota si určitě asi vylepšovala jídelníček podle místních zdrojů. Nám kolem roty tekl potok, který byl tenkrát plný raků, takže je logické, že chytání těch raků byla naše dost častá zábava a byla jich kvanta. Nikdy v životě jsem pak již neměl možnost jíst tolik raků (vlastně už jsem pak už žádného raka nikdy nejedl). Kuchař to vařil v takovém velkém hrnci a jedli se z toho jen ty klepeta, pak už to nikdo ani nechtěl. Kuchař pak nadával, že "už taky nevíte co by jste do tý huby vzali".
Dalším zdrojem byly v létě a na podzim zahrady těch vystěhovaných a zrušených vesnic, kterých jsme tam měli asi 5. Domy byly samozřejmě zbořené, ale zahrady zůstaly zachovány i s těmi ovocnými stromy, které pořád plodily, ačkoli se o ně nikdo léta nestaral.Hlavně tam bylo neuvěřitelné množství třešní, jablek a hrušek, takže bublanina, různé koláče a štrůdl, nebyly žádná vzácnost. Samostatnou kapitolou pak byl borůvkový koláč a knedlíky, což byla specialita a chlouba našeho kuchaře, protože byl z civilu vyučený cukrář. Tady ale byl někdy problém, protože to nechtěl nikdo sbírat a málokdo to uměl. Protože já jsem to jako původem vesnický kluk uměl, kuchař mně vždycky jmenoval velitelem na sběr a opatřil i 3 košíky a od manželky VČ (bydleli na rotě )i tzv. " hřeben"
Sádlo (Péesák - Mail - WWW)
V roce 63 přijel důstojník ČSLA k nám na rotu odstřelit si jelena.Měl jsem DR.Jeho šofér měl hlad a požádal mě o chleba.Vzal jsem ho do jídelny kde byly bochníky chleba, marmeláda a sádlo.Ukrojil si krajíc přes celý bochník,namazal sédlem, ukrojil další, zase namazal a nato přilepil další.Zakousl se do toho a prohlásil: juj to dobrá masť.
(Zdeněk - Mail - WWW)
Když to tak čtu a vzpomínám, tak je pravda, že rybičky v tomatě jsem již neměl téměř 30 roků v ústech:-). Jinak za nás KD byla dost chutná, jak píše Admin, tak tam bylo vepřové, hovězí, paštika a lunch. Když jsme jezdili na výjezdy a kontroly spojení, tak jsme si je rádi brali. V Chebu na brigádě se za nás úplně špatně nevařilo, pro "furťáky" se ale vařilo totéž zvlášť a kvalitněji. Když jsme ale mohli na jídlo na rotu (oprava spojení, návoz materálu pro stavěče atd.), tak jsme se tam předem nahlásili. Tak jako na rotách se na brigádě tedy nevařilo. A ještě lépe se jedlo v Chebu na Rudé hvězdě u fotbalistů.
u ČSLA (Dan - Mail - WWW)
No, ono to s tim jídlem u ČSLA nebylo zas až tak všude hrozný, u nás to celkem šlo. Nisméně i tak se náčelníku proviantní služby přezdívalo Tricatel (ale to patřilo k věci).
Menáž (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
Tohle je zdařilý článek. Ovšemže-strava je pohonnou hmotou vojáka. Sám jsem na vojně dobře jedl pouze na rotě Polná v době stáží z péešky a potom od devátého měsíce služby po příchodu na Železnou. Jako provianťáka jsme měli Frantu T., v civilu číšníka z Mariánek. Ten chlap uměl rovněž kouzlit. Porce byly bohaté a masité, ale když jsme ho jednou požádali, zda by na jídelní lístek zařadil bramboráky, strašně se u toho kroutil-je to prý s nima jako se starým autem, mají obrovskou spotřebu oleje, který by musel vyšetřit jinde. No nic, za pár korun jsme koupili v konzumu ztužený pokrmový tuk IVA nebo ISA, či jak se ten produkt naší chemičky jmenoval a Frantovi jsme jej věnovali. Bramboráky byly, a dobré, se spoustou majoránky a česneku. Jinak jsme si stravu samozřejmě zpestřovali zvěřinou a v sezoně houbami, případně masem určeným pro psovodskou kuchyni. Masu nic mu nebylo. Byl to klasický nucený výsek. To samé maso jsem chodil nakupovat běžně ještě před vstupem do Unie, než se soudruzi ze Západu rozhodli tento druh prodeje zrušit a počastovat naše žaludky kvalitními produkty svých zemědělských koncernů. http://www.novinky.cz...kou-cr.html
Pytlačení u PS (Jan - Mail - WWW)
Obecně se traduje, že u PS, zamozřejmě hlavně na rotách, se dost pytlačilo a že byla k jídlu pořád zvěřina. Já si tady dovoluji vyslovit názore, že to tak asi nebylo tak hrozné. Mám osobní zkušenost, že za celé 2 roky mé služby na rotě PS se střílelo na zvěř pouze ve dvou případech. V prvním případě náš spojař při údržbě signálky zastřelil vzteklou lišku, která ho tam přišla obtěžovat a vypadalo to, že ho kousne. Ve druhém případě nám docela velká srna nějakým způsobem vlezla na KP mezi signálku a bývalý EZOH. Jak se ta chuděra zoufale pokoušela ty ploty, jak na jedné, tak na druhé straně proskočit , celá se potrhala, krev z ní tekla ze všech strana už sotva stála na nohách. Je třeba zdůraznit, že jsme se fakt snažili tu "holku" z toho nějak dostat, ale byla šíleně vystresovaná a bylo to ještě horší. Musím tady zdůraznit, že to tedy žádný příjemný zážitek rozhodně nebyl a na místě se nanašel nikdo, kdo by byl ochoten a schopen ji "složit" přesto, že VR k tomu sám dal souhlas (samozřejmě pokud bude mezi námi někdo, kdo bude ochoten to udělat). Udělal to až kynolog roty rtm. N, řádně po myslivecku a loveckou kulovnicí. On byl vášnivý nimrod, dokonce nějaký funkcionář toho mysliveckého sdružení, ale muselo se na něj čekat, protože tenkrát nebyl zrovna na rotě. Je jasné, že ta srna na zmar nepřišla a byl dobrý srnčí guláš.
Nevím tedy jak to vypadalo jinde a jindy, my jsme po žádné zvěři jinak nestříleli a dovolím si tvrdit, že by si to nikdo z nás ani nedovolil.
Re: Pytlačení (Jan) (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Stejný názor sdílím i já a také jsem se o tom zmínil ve svém článku.
Samozřejmě,že jiná situace byla třeba na počátku 50.-tých let,kdy jednak zásobováni v pohraničí,zejména v zimě,váznulo a tak bylo pochopitelné,pokud si vojáci "upytlačili" něco většího.
Jinak to bylo tak,jak popisují kluci výše: v potoce nějaký ten rak, ryba, možná se střelil vyjímečně zajíc. Ale,neumím si dost dobře představit,jak by to bylo se srnou,nebo divočákem.
Jednak by něco takového neuniklo myslivcům a ani bedlivému oku dozorujícího důstojníka VKR. Stejně tak když přijela kontrola z týlového odd.brigády,tak prošmejdili kde co.
A ten kus masa by za ten průser a zřejmě i vojenského prokurátora nestál.
Navíc,většina myslivců byla u PPS,takže se občas kus flákoty z divočiny dostal na rotu legálně,bez pytláctví :-)
slušný jídlo (Střelec - Mail - WWW)
Co se ČSLA týká, tak slušný jídlo bylo v kasárnách v Sušici (1989/90, sloužil jsem tam u pípalů)- důstojníci nemohli vždycky do divizní VéZetky ve městě, takže měli v jídelně pro mužstvo opticky oddělenou část (stoly s ubrusama) a jedli to samý, co vojáci. Tudíž nehrozily ošizený porce, ani prehistorický blafy. Jednou ročně (v létě) byl KáDéčkovej tejden - před jídelnou byla postavená polní kuchyně a vařila z konzerv na konci záruční lhůty, tou dobou probíhala velká údržba v kuchyni.
Stravování u ČSLA (Střelec MP) (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Je fajn,že se ozval někdo další s příspěvkem o vojenské menáži u jednotek ČSLA. Já sám jsem se do toho v článku pustit nemohl,neboť mé zkušenosti s vojenskou kuchyní rovnají se nule.
Takže díky Střelče i za tvůj komentář.
Tím se potvrzuje,že ne všude u armády se vařily blafy. Jak už tady bylo X krát řečeno,jinak se vaří pro malou pohraniční jednotku a jinak pro kasárenský komplex se stovkami vojáků.
Ostatně,mě vůbec udivuje,že lze uvařit pro tolik lidí najednou tak,aby se strava mohla vydávat v určitém čase.
stravování u ČSLA (petr x - Mail - WWW)
...měl jsem možnost poznat rozdíl stravování u útvarů ČSLA a u zabezpečení vysokých vojenských škol. Na útvarech to vypadalo stejně třeba se škrábáním brambor - ve tři ráno ve smradlavém sklepě hromada shnilé a zmrzlé hmoty přetvářená do použitelných kostek - nebo s režimem studené kuchyně, taky jsem za třicet let od ZVS pozřel minimum rybích konzerv. Ale dostal jsem se k zabezpečovacímu pluku Vysoké vojenské školy ve Vyškově, kde záklaďáci sloužili ve školní kuchyni a vařili tam fakt dobří kuchaři, to byla zcela jiná liga. Pak, po službě, šli s ešusem na barák do jídelny, kde se honily myši a potkani i za provozu. Většinou se taková služba vracela s proviantem, to už mladí mazali přes plot do vsi zadem do hospody a rozbíhal se nepravidelně pravidelný večírek. A extraligou bylo jídlo na Vojenské akademii v Brně, na zahraniční fakultě jsme učili Araby a dlabali v jejich jídelně, po luxusním obědě ze tří jídel ananas, cola, zmrzlina, ákusky,...jinak k Adminovu dotazu na vaření pro stovky lidí - málokterá tehdejší armádní vývařovna by vybavením neobstála v porovnání s těmi dnešními, pokud armáda ušetřila na kvalitě potravin, rozhodně nešetřila na špičkové technice, přece jen se vařilo pro spoustu oficírů v různém stupni vypasenosti...
stravování na Tokáništi (Gustav - Mail - WWW)
Článek přesbě vystihuje situaci na rotách PS. Jelikož v článku je zmínka o rotě Tokániště, musím přidat pár vzpomínek z let jaro 1973-podzim 1974.Kuchyň i jídelna byly budově,kde byla na jedné chodbě PVS,promítací kabina,bar,kanceláře funkcionářů a příruční sklad.Ve společné jídelně byly stoly určené pro vojáky ZS i z povolání.Jeden byl nepsaně vyhrazen pro mazáky (vzadu u okna),ale nijak se to nedodržovalo.Pro proviant a zásoby do baru se jezdilo na Rapšach Gazem,nebo povozem,do kterého byly zapřaženy kobyly Galina a Groza.Větší zásoby PV3S. Jestli tam autor článku jezdil dvoukolákem,tak přes les to bylo na Rapšach kousek a v přírodě. A v baru si pak voják koupit i kofolu za 5,-Kčs (kofola s rumem). Když byl šikovný provianťák,tak ten dovedl i sehnat i kuřata z drubežárny z nedaleké osady London.A když to dali dohromady s kuchařema,tak si nikdo nemohl stěžovat.Na vánoce přispěl i p.Homolka pivem z hospody na Františkově.Za mne tam vařil co si vzpomínám Stefan Kiss,převážně maďarská jídla,Rathovský,pak přišel Charvát z Prahy,který v civilu vařil v nějakém IH,Měli jsme štěstí.Provianťák Hruška po něm Balász. Nepsaný zákon,že každou neděli byl na oběd řízek.Podle toho se počítalo,kolik řízku chybí ještě do civilu.Na jídelně stále k dispozici sádlo,chleba,čaj.Nosilo se to na pikety a dělaly se topinky.Jestli-že přišla ze služby hlídka a nikdo v kuchyni nebyl,měl jídlo nachystano na výdejním okně,nebo mu jej vydal dozorčí.To samé včas ráno před službou.Nikdy se nestalo,že by jeden druhému jídlo snědl.V období hub,kdy je sice bylo zakázáno sbírat a konzumovat,tak se dělala smaženice.Kdo by tomu odolal,když ve službě o ně zakopával.
Jestli se podařilo ulovit nějakou zvěřinu,tak se tajně připravila a zkonzumovala.Jediné mínus bylo,když se rozdaly KDP,protože nikdo nemohl vařit,protože se poráželi čuníci,říkalo se tomu hospodářský den,ale pak zase bylo veselo.
Pytliačenie (Julo - Mail - WWW)
Stretnú sa dve hliadky na styku dvoch rôt a jeden sa pýta druheho:Robí Vám zver skraty na signálke?Odpoveď: Ano.Odpoveď prvého: Nám už nie,skončila v kotli.Tým chcem povedať, že nebola rota ako rota. Na Šejbach si za mojeho pôsobenia spomínam iba na jeden prípad.
Ešte pre SOLITERA:MAŠ RECHT.
stravování v armádním stylu (Jan - Mail - WWW)
Ten kdo prošel výcvikovým střediskem PS v tom barákovém táboře v Horažďovicích, jehož největší "sláva" byla zřejmě v průběhu 60. let (já měl tu čest v srpnu-září 1967), tak si jistě užil klasického vojenského stravování až nad hlavu. Bylo nás tam najednou asi tak 1200 vyděšených nováčků a to stravování, to teda byla síla. Nešlo ani tak o kvalitu, ale spíš o ten způsob, jak to probíhalo. Na menáž se chodilo po jednotlivých rotách a na zhltnutí jídla, které se tam samozřejmě servírovalo do těch hliníkových, nebo pocínovaných ešusů, byl přesně vymezený počet minut a na nějaké "nášupy" tedy nebylo ani pomyšlení. Stejně tak triskní bylo i mytí těch ešusů po jídle, protože i to bylo časově omezené a bylo tam na to takové koryto s tekoucí studenou vodou a poblíž hromada písku (nikoli písku na nádobí, ale písku do malty). Takže ty ušusy vždycky při každém dalším jídle nesly stopy toho jídla minulého a byly pořád mastné. Všechno se samozřejmě odehrávalo v poklusu a za vydatného pokřiku "podám, padám", v nejlepším případě "pohyb, pohyb, nemáme na to celej den". Když jsme pak po dvou měsících přišli na rotu, kde byly v jídelně "vixlajvantové" ubrusy, talíře , bílé porcelánové mísy a jiné vymoženosti, tak jsme měli dojem, že se nám to všechno jenom zdálo. Je škoda že na tyhle stránky moc dědků jako já už moc nechodí , určitě by to mohl někdo potvrdit, nebo se podělit o svou zkušenost se stravováním v tomhle zařízení.
Stravování nejen v ČSLA (karel Runkas - Mail - WWW)
Ruku na srdce . Nenarodil se člověk ten aby se zavděčil lidem všem. O stravě to platí dvojnásob. Znáte to i z rodiny. Většinou si každý pamatuje, jen jestli je to dobré nebo ne. Na vojně však byly určité zákonitosti, které výsledek ovlivňovaly. Především to byly výše stravní dávky. Ne každý voják ( útvar) měl stejno dávku. PS, výsadkáři a školy měly více peněz než vševojskové útvary. Dále zde byly sice jisté příplatky : na zimní cvičení, noční zaměstnání a pod. Záleželo na šikovnosti NPS, jak dovedl tyto příplatky zdůvodnit.Osobnost NPS byla rovněž důležitá. Jestli to bral jako povinnost nebo poslání. Oba typy jsem zažil a na kvalitě stravy se to poznalo. Dále byla tzv. doporučená skladba potravin. Její čerpání se hodnotilo a moc nedodržovat to nešlo. Kdo vařil na vojně ? U útvaru s 200 - 300 vojáky ( viz spojaři v Sušici) tak 4 - 5 kuchařů většinou od fochu, nebo alespoň řezníci či pekaři. U našeho tp, kde se vařilo pro 900 lidí bylo plánováno 15 kuchařů , z toho max 5 od fochu a ostatní 5-ti měsíční kuchařský kuz v Nalžovských Horách, kde se naučili vařit knedlíky, brambory a nejaké to UHO.V civilu zedníci, truhláři v lepším případě prodavači potravin.
Hodně se zde diskutovalo o KDP ( konzervovaná dávka potravin)Nebyla určena pro běžné stravovaní ale pro BoPo. Přesto, že měla dvouletou záruční dobu, tři měsíce před jejím uplynutím se musela zkonzumovat.Od doby co byla zavedena ( co si pamatuji) prošla značnými obměnami až se v posledních letech ustálila na vepřové a hovězí konzervě ( 250 g) a dvou pomazánkách.V počátcích se střídaly už zmiňovaná červená pomazánky AB ( prý výživná) ale nikdo ji nemusel, přes sýr ( velmi dobrý)lanchmeat, jeden čas i švestkový kompot, žvýkačka a dva lístky toaleťáku.
Zažil jsem i jednu příhodu .Měli jsme jet na spojenecké cvičení( žel. převozem) a tak jsme přesvědčili NPS aby sehnal KDP pro " paragány" když už jedeme na tak důležité cvičení. Vyhověl. Mělo to obal jak autolékárnička,prý se v tom dalo i vařit.Uvnitř balíček sucharů, sůl, kostka čaje s cukrem, suchý líh, drát na pytlácké oko, saturna s háčkem, kousek čokolády a toaleťák ( také jen dva lístky) To jsme si "šmákli". Tu krabici mám dodnes v autě na ND.Jednalo se totiž o NDP ( medotknutelnou dávku, na přežití)U jednotek vševojskových byla podobná, jen bez ok a sarurny.
Stravování je nevděčná záležitost, zvláště na vojně.Rčení :" Dej se ke kuchařům a budeš mít lážo vojnu" určitě neplatí. Nebo alespoň ne u vševojskových útvarů. Vařit v zimě na PK i když pod stanovým přístřeškem ( později nahrazeny POKA ( skříňák s kuchyní)pro údatné bojovníky, kteří bojují tak " tvrdě" že zaspí i snídani, nebyl žádný med. Druhá profese, kterým nebylo co závidět byli mechanici. Na porouchané technice se pracovalo do úplnného zprovoznění, pod šírákem.Ale to je už jiné téma. A hojnost rybiček v tomatě? Byly relativně levné, na trhu dostupné a doplňovaly ryby v doporučené skladbě.
Gastronomie u PS. (JIRKA - Mail - WWW)
Ahoj Zdeňku,hezky jsi to napsal a na to konto jsem si vzpomněl na moje zážitky.
Po nástupu na vojnu k PS do výcviku na Keller,na každého nováčka čekala" bezva jízda" zvaná směna v kuchyňském bloku.Nikdo nevěděl co to znamená tak do směny nastupoval bez obav,ale brzy zjistil že se spletl.Směna byla hrozná,zvlášť v době když se všecko vojsko nahrnulo na stravu.Člověk naprosto nic nestíhal a celý den lítal jako hadr na holi,a když večer na konci směny měl téměř vše hotovo,tak se tam vetřeli mazáci z vycházky a začali si vymýšlet co by si udělali dobrého na zub,takže se směna protáhla.
Po těchto zkušenostech,kdo měl jít do směny,tak šel na zdravotní prohlídku a každý dělal co mohl aby byl na rukách nějak poraněný(starší rány si znovu rozrýpal do krve,a ti co rány neměli tak třeba jezdili rukou o hrubou fasádu aby jim tekla krev),ale vždy to nevyšlo,měl jsem tam kamaráda který to po psychické stránce nesl opravdu špatně,něco si chtěl udělat,tak jsem do něj hučel a bylo to O.K.Jo směna byla supr,já byl snad jen třikrát,ale byli borci kteří šli i desetkrát-klobouk dolů.
Výcvik skončil a my se rozjeli na svá nová působiště kde to bylo vše úplně jinak.
Čas běžel já prošel několik míst (Svatý Kříž,Libějovice) a na konec jsem se dostal na naše nezapomenutelné Trojmezí.Tam jsem přijel do jiného světa služba byla poloprofesionální což jsem neznal,záklaďáků tam bylo pět ,a vojáci z povolání byli v přesile ,PS už byla něco jiného.Ale co hlavně,máme gastronomické téma ,tak kuchyně vzhledem k malému množství mužstva byla zamčená a mimo provoz,takže jsme se o sebe museli starat sami,na nákup jsme chodili do Hranic a v zimě v závějích do bylo opravdu krušné.
K dispozici jsme měli pouze malinkou místnůstku kde jsme měli dvouplotýnkový vařič a velkou lednici která neustále stávkovala.
Dostávali jsme měsíční výplatu a ta nám musela na vše stačit.
Když si tak projíždím v paměti,tak se divím že jsme tenkrát neumřeli hlady,a i tak by si toho asi nikdo nevšiml,stalo se že na nás i zapoměli s výplatou a to teprv bylo krušno.
Ale s čím jsem se chtěl s Vámi rozdělit tak to byl zážitek přímo GASTRONOMICKO-HOSPITALIZAČNÍ.
Ještě se vrátím k těm našim lednicím,měli jsme tam asi tři a všechny byli takříkajíc na heslo,takže se často stávalo že jsme byli bez lednice.
No a tím začíná můj zážitek na který dlouho nezapomenu.
Lednice opět nefungovala,a já měl proviant ve své skříňce,a mezi tím i máslo,což už vím že se to nedělá a máslo musí být v chladu.
Ten den jsem měl noční (18.00-02.00) a měli jsme sloužit ve třech byla to zesílená hlídka,nevím snad někdo měl něco pašovat nebo já nevím,do hlídky byli veleni důstojník,psovod (já) a člen hlídky a auto.
Já jsem se dopoledne naštval,a rozhodl jsem se že si udělám nudle s mákem které mám moc rád,a ono po tech konzervách a pytlíkovkách mi to přišlo jako dobrý nápad,tak jsem učinil.
Nudle uvařil,mák sehnal a máslo ze skříňky ohřál jako zálivku,velice jsem si pochutnal,leč do dnes vařit neumím.
Potom jsem se už jenom těšil do služby,no po dobré krmi je život lepší.
Nástup do služby a první část proběhla v pořádku,ale ta druhá část to bylo hrozné,mě se udělalo velice špatně,strašné křeče v žaludku.Každou chvilku jsem vyběhl z UAZu a zvracel,byla noc ,naprosté ticho a já do toho řval jako zvíře muselo to být slyšet až kdoví kde,no služba musela pro mne skončit a zalehl jsem do pelechu,s tím že ráno bude líp.
Ale ráno nebylo líp,bylo pořád hrozně tak jsem se rozjel do Aše do nemocnice.Pan doktor byl velice hodný a zeptal se mě,jestli si chci od vojny odpočinout a zůstat ve špitále,a já rád souhlasil,bylo mě opravdu špatně a chvíli být v civilu,to se neodmítá,tak jsem byl hospitalizován.A při přjímání mě vyšetřovala velmi mladá lékařka,a když mi prohmatávala břicho a jela stále níž no bylo to velice hezké.Na pokoj mě dali ke dvěma důchodcům tak to nebylo zrovna nejlepší,ale což.V nemocnici jsem strávil víkend,a v pondělí při vizitě jsem primáře prosil aby mě už pustil,už mě to nebavilo a těšil jsem se na svého čtyřnohého kamaráda.
Tak to je můj příspěvek k tématu gastronomie u PS.
JIRKA.
Re: ČSLA (Karel Run) (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Děkuji Karle,že jsi se tady ukázal a přidal zajímavý příspěvek. Vím,že jsi "starý veterán" od tankových vojsk a za ty roky odsloužené u ČSLA máš co říct i k tématu,jaký zde probíráme.
Využívám příležitosti a chci se zeptat,zda nemáš nějakou povědomost o druzích (typech) KDP ? Určitě to muselo být nějak rozděleno a každý druh měl jiný obsah. Tu základní verzi (vepřovka, hovězí, lunchmeat,paštika,á 250 g.) známe všichni,respektive my od PS ani jiné nepoznali.
Vím ale,že jiné měli paragáni, spoustu dalších bylo asi též podle druhu vojsk. Něco jsi zde naznačil ty, pár dalších informací lze získat z dalších příspěvků zde v komentářích, ale nic uceleného.
Pátral jsem i na internetu,ale nic jsem nenašel.
Zdůrazňuji,že mě zajímají KDP pro armádu - ČSLA v dobách ČSSR, ne současnost, kdy už je všechno jinak.
Děkuji.
Zdeněk.
historický průřez (Střelec - Mail - WWW)
Diskuse, která by se dala nazvat "historickým průřezem vojenským stravováním" je tady: http://www.vojna.net...&start=0
Co se KáDéček týká, muselo jich být spousta druhů. Osobně jsem potkal staré průzkumácké (výše zmíněná piksla se spoustou věcí, celá v plastovém pytlíku), klasickou tříplechovkovou "rouru", již zmíněnou čtyřplechovkovou "rouru" (tu jenom jednou), dvouplechovkové balení (placaté piksly jako od čínskýho lašmítu, obsah se nedal předem odhadnout) a dávku pro polní kuchyni, kde v lepenkový krabici byla plechovka jako od okurek, obsahující 25 hovězích plátků na houbách, pytlík předvařený rejže, cukr, sůl a odpovídající porce čaje.

Jinak mohu potvrdit panem Runkasem uvedené tvrzení, že kvalita jídla byla závislá na řadě faktorů, z nichž nejdůležitějším byla patrně velikost kuchyně. V Janovicích, Stříbře či Klimentově (velká kasárna, mnoho útvarů/lidí pohromadě) to odpovídalo té horší variantě.
Chleba (Střelec - Mail - WWW)
Specifickou kapitolou byl chleba - podle jakéhosi předpisu vojsko nesmělo dostávat čerstvý (údajně kvůli riziku nadýmání), ale několik dní odleželý. Ten býval v jídelně volně k dispozici, zatímco čerstvý se ukládal do skladu a občas se stával předmětem různých handlů....
Provianťák z 11.rPS (Tomáš - Mail - WWW)
Zdravím. Zdeňku, na 11.rPS Tokániště bol počas rokov 1983 - 1985 provianťák čat. Tomáš Lepcio, neviem presne v ktorom období si tam bol. Vtedy tam velil kpt. Tesař, po ňom prišiel mjr. Amort. Kpt. Tesař dal provianťákovi 21 dní basu, pretože sa pokazilo zariadenie, kde boli odložené zemiaky :-) Tak si to išiel pekne do basy odsedieť, kde bolo údajne fantastiky, pretože počas 21 dní ukladal knihy :-) Aj takéto výhody malo niekedy "pokazené" žrádlo :-)
Re: Střelec (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Díky za link na web Vojna.net , přečetl jsem si diskuzi,která tam je ke stravování vojska. A dozvěděl se něco zajímavého o KDP, používaných v ČSLA + nějaké další informace.
Velmi mě zaujalo vyprávění,jak se díky specialnímu (zřejmě jen testovacímu) balení,podařilo udržet poživatelným chleba po dobu až dvou let - a zcela běžně jeden měsíc.
Re: Proviantˇák 11.rPS (Tomáš) (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Nazdar Tome!
Je vidět,že se orientuješ :-)
Přesně tak,v době,kdy jsme byli na Tokáništi jako studenti vojenské školy na stáži a jezdili s provianťákem dvoukolákem pro proviant,byl VR právě kpt/mjr.Amort.
Jméno si dodnes pamatuji,včetně toho,že jsme ho nemohli ani cítit. Nějak jsme si nepadli do oka... Ale,to je vedlejší.
Kolektiv vojáků tam byl jinak v poho, vzpomínám,že jsme dobře vycházeli nejen s provianťákem,ale i třeba s rotním kynologem. Často jsme s ním chodili šlapat stopu pro služ.psi.
V paměti mě z Tokániště utkvělo i to,jak jsme dováželi ten proviant :-)
Ale, bylo to fajn, vždy jsme koupili nějaké pivko,nebo víno a cestou zpět ho vylemtali.
Také si vzpomínám,jak jsme se zhulákali v nějaké místní hospodě a pak nějak nemohli najít cestu na rotu,tak jsme to vzali po cestě kolem drátů a došli jsme beze ztrát.
Inu,život vojenský,život veselý.
Stravování u 11.brigády PS Bratislava (JIRKA - Mail - WWW)
Sloužil jsem v letech 1979-1981 a v přijímači v Malackách jsem zažil přesně to, co tu mnozí z vás už napsali. Shnilé brambory, atom kaši, že nešla vyklopit z ešusu. Mytí ešusů v ledové vodě. Chleba okoralý naházený v neckách. Po příchodu k 10.r.PS Bratislava-Petržalka nám strava v jídelně připadala jako od maminky. Po převelení k 8.r.PS Děvínská Nová Ves to vypadalo obdobně. Na stole bílé, plátěné ubrusy, vázičky s květinami, polévkové mísy a jídla vždy teplá a chutná. Opravdu jako v hotelu.Musím vzpomenout svobodníka Ptoška, kuchaře a taky Milana Kmetě, dobře nám vařili. Druhým rokem jsme si mohli vybrat ze dvou druhů jídel.Byla tu srovnávána služba PS a ČSLA. To jsou věci, které se těžko srovnávají.Často jsem sloužil dozorčího roty a ten měl dohlédnout na výdej stravy hlídkám vracejícím se ve dvě hodiny ráno ze služby a taky zodpovídal za pořádek v malé jídelně. Ano vždycky byl nachystán chléb, sádlo, čaj a mléko, pro ty jenž jim strava nestačila.Taky tam byla vždycky cibule a kysané zelí,to byl nějvětší zdroj vitamínů.Dovede si někdo představit, že by do jídelny ČSLA courali vojáci celou noc? Dejme tomu 1200 vojáků by se šlo dodlábnout?Jako záložák jsem prošel několika cvičeními, ať to byla Jaroměř, kam jsme chodili pro stravu k protivzdušné, nebo Jindřichův Hradec kam jsme chodili na stravu do záklaďácké jídelny a později do důstojnícké jídelny, to bylo nebe a dudy. V záklaďácké jídelně se válely ubytky jídla po zemi. Na podlaze stálo tak 5 centimetrů vody.Úplně jsem se divil, že někde v rohu na nás nekoukal nějaký ten potkan.Sedělo se na stoličkách u odrbaných stolů bez ubrusů. Jídlo páchlo neurčitým odérem. Ve Vimperku to vypadalo obdobně. Na dalších cvičení v Přáslavicích a v Hodoníně jsme chodili pouze do důstojnické jídelny, tak nemohu srovnávat. Kdyby se někdo divil, tak mám odslouženo na manévrech 73 dní a týden školení v Šumperku. Byl jsem u toho ;o)
kdp (lizanec radek - Mail - WWW)
kdp jsme měli aspon ve znojmě toto.roura v plastu-konzerva vepřove, konzerva lunč, uzené s vejci,paštika z uzeného masa,desert-tvaroh s něčím.Plastový obal barvy sedo-bílé, nebo nahnědlý.Při bopo,jednou ,jsme zkoušeli i uloženky -suchary,balení jako sušenky,obal celý bílý.V balení 8 sucharu,chut-jako slané pečené těsto.okořeněné kminem,strašně tvrdé.Taky jsme kdesi vyštrachali uloženky na bopo,oválné,konzervy lunče,konzervy byly ze silného plechu-otvírali jsme to štípačkami-pásek okolo konzervy,po otevření, vznikly dvě poloviny.Já si na kdp,nestěžuji, vepřové jsem dal na horky kotel,horké sádlo vylil,a měl jsem čisté maso.S chlebem super pochoutka.Chleba se dával na 3 dny,do skladu,ale za protislužbu kuchařum-dovoz gořalky,poslání balíku,jste měli čerstvý,někdy rybičky-které miluju do dneška,a česnek,tak se tak nějak tenkrát jedlo.
Jak se vařilo u ČSLA. (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Poměrně fundovaná diskuze na webu PALBA.
Link http://www.palba.cz...mp;highlight=
(Dan - Mail - WWW)
Právě teď koukám na televizi (čt24) a dávaj nějaký zprávy z roku 1986..... akorát tam čet tu zprávu o zastřelení toho německýho pplk. ve výslužbě..... jestli to někdo můžete vylovit z archívu, neváhejte.
Re: Aktuality 19.9.1986 (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Náhodou jsem to viděl na ČT24 a nahrál. Až budu mít čas,hodím to na Youtube, nebo Ulozto.cz a pak na weblog Pohraničník.
Admine (karel Runkas - Mail - WWW)
Možná, že se přesně netrefím do zadání ale začnu asi takto :U vševojskových útvarů se drželo pro BoPo 6 dávek potravin.
Voják KDP u sebe ( v míru u Vpr) u roty NDP, HV ( prapor)1 dávka čerstvý proviant, 1 dávka tzv. předpřipravených potravin, v PSP ( plukovní sklad proviantu) 1 čerstvá dávka, 1 KDP. Celkem tedy proviant na 7 dní. Že to nesedí? NDP se směla konzumovat až po dni hladovění, když nebyl výhled další stravy.( tady se omlouvám ale možná to rozložení bylo trochu jiné, ta hlava)
O KDP jsme se bavili, NDP tady už někdo popsal. Dvě oválné plechovky, jedna lanchmít, druhá suchary a dochucovadla.
Předpřipravené dávky byly baleny po 25 dávkách a obsahovaly jedno celodenní jídlo od snídaně po večeři pro 25 lidí. npř.hrachová polévka v prášku, námořnické maso s těstovinou, byly však i jiné vyřianty, už si ani nevzpomenu. Jeden čas " frčely tzv. REMA plátky ( v podstatě mleté maso znovu zcelené do plátků v omáčce podobné UHO ( jinak velmi chutné) Předpřipravené potraviny sloužily k náhradě čerstvých potravin v případě, že se nepodařilo zásobit HV čerstvým proviantem.( Pluk zásoboval denně) K těmto dávkách se vyvážel i chleba a to na 3 dny, to byla doba než začaly péct divizní pekárny. Proto ten třídenní chleba na jídelnách. Nešlo držet 3 dávky chleba třeba týden a voj. dávat čestvý, co se starým ? Žádné nadýmání. Na cvičeních, kdy se odebíral chleba denně, se čestvý shleba vojákům dávál.
Tyto vojenské " konzervy" vyráběly civilní podniky vedle svého výrobního programu ale každý měl vojenského zmocněnce, který dohlížel na kvalitu.
Nevím, že by různé ruhy vojsk měly jiné složení stravy ( snad již zmíněné NDP pro výsadkáře)
Pohraničník s modrou pusou. (Jarda Bl. - Mail - WWW)
Za mého krátkého působení na rotě v Českých Velenicích jsem s mladými vojáky vyrazil do hraničního pásma kde jsme nazbirali do helem borůvky.Kuchaři navařili kynutejch knedlíků a na rotě to vypadalo jak u Šmoulů,všeci modré pusy.Kdyby po tomto nášupu vyhlásili jakýkoliv poplach tak jsme nesplnili jak časově tak i pohybově,protože byl problém, přes plná břicha,boty vyzout natož nazout.
Re: Karel Runkas (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Děkuji Karle za vysvětlení.
Zase vím o něco více,jak to chodilo v této oblasti u ČSLA.
Pedro? (Vlada - Mail - WWW)
Mozna se mylim, ale nejak matne si vzpominam, ze pod kazdou konzervou v KDP byla zvykacka Pedro.
Pedro (Gustav - Mail - WWW)
Žvýkačka Pedro tam byla, a to jeden kus v KDP a ta žvýkačka měla takovou "plechovo-olejovou" chuť jak se to do ní natáhlo tou neurčitou dobu uskladnění mezi těmi plechy.
Rád vzpomínám. (Karel - Mail - WWW)
Nebudu dlouho kecat. Sloužil jsem u 19. bPS 1960-62. Ve výcvikovém středisku Lipová u Šluknova se o nás provianťáci starali vynikajícně a kuchaři jim to nijak nekazili. Náčelník mjr. Čurda osobně kontroloval jak jsou vojáci krmeni. Na rotě po výcviku jsme měli kuchaře 2. ročníku. Do dnes je to pro mě "Pepa", protože to jak vařil byla jedna báseň. Bylo dobré, že jeho nástupcem byl také Pepík, už proto, že šel v jeho šlépjejích. Moje matka po mém návratu z vojny prohlásila, že mě tam zmlsali. Provianťák roty rtn. Dragoun se o nás staral jako o svoje děti, jeho péčí jsme se mohli najíst slušně v každou denní i noční dobu. Z Hrádku z pekárny vozil chleba, na který po tom co vidím v Lídlu, vzpomínám. Jednou když jsem mu pomáhal nakládat v pekárně rohlíky a ten jak malovaný chléb, tak jsem od mistra pekaře slyšel jeho slova :"Kluci pro vás peču rád a dávám si na tom záležet víc jak jindy, tak doufám, že vám chutná." A chutnalo.
Nevěřil bych, že toto téma (karel Runkas - Mail - WWW)
vyvolá takový zájem. Inu " láska prochází žaludkem". Několik rozdílů ve stravování u PS a ČSLA.
Některé jsem už popsal. Tak třeba zabíjačky. Také se prováděly, každý útvar měl PZH ale u pluku se zabíjelo i 10 prasat najednou. Na to u útvaru nebyly podmínky. Prasata se vozila do masokombinátu a k útvaru jen půlky, které se u útvaru jen bouraly (porcovaly)Škvařilo se sádlo a pod. To všechno po večeři, když byl už v KB klid.Na nějaké výrobky a pod. nebyl čas.
Padla zde i zmínka o kultuře stolování. Útvar měl kolem 900 strávníků, kteří se museli vystřídat během hodiny v jídelně s kapacitou 300 míst.Na nějaké vysedávání tedy nebyl čas.Jedlo se však z porcelánu ( výdej do "ešusu" byl vyjimečný a ze strany nadřízených hrozil " průš..)To když netekla teplá voda na mytí nádobí a pod.
Zmínil jsem se dříve i o polních pekárnách. Divize měla pro BoPo vlastní pekárnu. Byla postavena ze samých tzv. předurčených záloh ( vyučení pekaři) a jednou za 4 roky při divizním cvičení byly mobilizovány. Měla 4 pece na jednoosém podvozku, ještě válečné sovětské KPB ? Topilo se v nich dřevem a chleba se vyráběl klasickým způsobem z pšenično žitné mouky tzv. vedením kvasu. Z pecí vyndávali úhledné komisárky o hm.1 kg, vonící a chutné pochutiny, která i za několik dní byla pochoutkou.Kapacita pekáren byla 10 000 těchto chlebů za den ( 24 hod pečení) Armádní a okruhové ( frontové) pekárny však už byly "moderní"( dva návěsy) propojené trubkami. Vyráběl se chleba dnešní metodou jen z pšeničné mouky a z kvasnic. Z jedné strany mouka a zdruhé strany chleba, třetí den už nestál za nic.
V neposlední řadě zde byla "vrchnost". Na divizi NPS se svým pomocníkem a dále veterinář, který měl v náplni kontrolu hygieny a záruční lhůty. Na armádě celé proviantní oddělení ( 5 funkcionářů) a u okruhu správa ( ani nevím kolik tam bylo lidí) Občas z nich i něco kloudného vypadlo a ale většinou se jen starali o dodržování předpisů. To potom moc prostoru na nějaké "improvizace" nebylo. U PS to bylo přece jenom volnější.
Přeji všem hezký den a " Dobrou chuť"
Re: Dan (Aktuality 19.9.1986) (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Plním,co jsem slíbil.
Tady je to VIDEO http://www.zkracovatko.cz/Hw1ae5

Článek o celém tragickém incidentu je tady: http://pohranicnik.bloguje.cz...php
první rota PS (MIREK Káďa - Mail - WWW)
Vážení přátelé a kamarádi,
sloužil jksem jako provianták na prní rotě PS V Trojmezí za staršiny Tondy Firýta v roce v1983-85 .Byl to fantastickej chlap ale muselo se to sním umět a já s ním vycházel.Jednou jsem na rotu přivez hrozny vína a kluky napadlo že si uděláme burčák.HRÚZA když si na to ještě teď zpomenu.Schodou okolností ten den co jsme začali konzumovat burčák měl jsem valitele poplachovky.
počkali jsme si až bude mít službu LÁSLO,kterej většinu služby prochrápal a potom to začalo. Celá rota blila a byla totálně vožralá a boje neschopná,ovšem vrchol byl když jsem musel vozit hlídky do služby a ze služby. HOŠI si porvé nosili do služby i láhve plné burčáku a cestou si zpívali no dneska se tomu zasmějem ale jen kdo sloužil u PS ví co to mohlo znamenat.No ale vše nakonec dobře dopadlo ale sabinov bych asi dostal.
díky že tyto stránky existujou Provijánťák M.K
18.9.1986 (Jan - Mail - WWW)
Tahle tragédie jen dokumentovala v jakém stavu již tehdy celá PS byla. Byl to výsledek působení velitelů a funkcionářů PS, kteří těm klukům neustále vtloukali do hlav ty otřepané nesmysly o třídním nepříteli, který na ně číhá na obou stranách hranic. Ti kluci samozřejmě všichni věděli, že se jim očividně lže a že se jim také moc nevěří.Tímhle způsobem byla celá služba u PS degradována skutečně jen na pouhou "pakárnu", ti chlapi to nebrali vážně a podle toho také vypadal výkon služby na hranicích. Umím si představit jak ti kluci pak byli v téhle situaci vyděšení, vystresovaní a nemohlo to jinak skončit, protože si v té chvíli nevzpomněli na nic jiného než na to, co jim vtloukali do hlavy.
Já jsem starý pohraničník, ale nedovedu si vůbec představit, že by taky mohla existovat Pohraniční stráž, aniž by její příslušníci vůbec nevěděli, kde ta hranice vlastně probíhá. To mi ta moje hlava taky moc nebere. Stejně tak mi nejde na rozum, že nikomu z těch kluků nezazvonilo v mozku, když před sebou viděli chlapa v červené čepici. Jen těžko si umím přestavit někoho, kdo chce tajně za bílého dne přejít nějaké hranice a narazí si při tom na hlavu červenou kšiltovku, aby v tom lese svítil jak mochomůrka červená. To jsou ale možná jen bezvýznamné detaily.
Divadlo pak muselo být na tom jednání té společné komise, kdy tam Němci servírovali ty důkazy jeden za druhým . Třešničkou na dortu pak určitě byl ten zásobník do pistole, co tam ztratil ten jeden náš vůl. Já si pamatuji, že již v roce 1967 nám vtloukali do hlavy, že pokud by nastala situace a museli jsme jít, nedej Bože, z jakéhokoli důvodu do Rakouska, všechno co by bylo možné ztratit, nebo z nás vypadnout, nechat u nás. Tohle tenkrát věděl každý záklaďák. Možná v roce 1986 se to už na důstojníky nevztahovalo.
Tohle všechno pak ve svém souhrnu ukazuje na to, jaká úroveň té naší PS v té době byla. Myslím, že ti Němci od té doby pak mohli být absolutně klidní.
Nicméně byla to tragédie a ostuda velkého kalibru. Všechny ty pozdější spekulace o tom, co tam ten Němec opravdu dělal, nebo co měl všechno u sebe , jsou myslím absolutně bezpředmětné.
Omlouvám se adminovi za to, že to tady rozpatlávám v úplně jiných souvislostech, ale já ten článek tenkrát nečet, ale přivedla mě na to ta reportáž ČST ze dne 19.9.1986.
Dick a KCP (jazykovedec - Mail - WWW)
Je znamo, ze se poradaji ruzna setkani a vzpominkove akce byvalych prislusniku PS vetsinou organizovane nechvalne znamym Klubem Ceskeho Pohranici. Navstivili take nekdy ucastnici techto "srazu" pomnik J. Dicka, ktery se nachazi nedaleko statni hranice? Predpokladam, ze odpovedi na muj dotaz bude velke mlceni...
Re: J.Dick a KČP (Jazykovedec) (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Jazykovedce,
uprimne: jak by to asi vypadalo?
KCP nema s timto tragickym incidentem nic spolecneho.
Jedinym vysledkem by bylo,ze by "pravicovi demokrate" vyrvavali cosi o provokaci.
A svym zpusobem by meli pravdu.

Klub cs.pohranici take ke svym pomnikum padlych ochrancu hranice nezve napr.Fan klub bratru Masinu.
Nejsem sice clenem KCP,ale rekl bych,ze nebudu daleko od pravdy.
Upresneni (jazykovedec - Mail - WWW)
Ja vim ADMINE asi jsem to presne nevystihnul. Moje pointa byla v tom, ze za incident se musel omluvit i JUDr. Gustav Husak ( vrchni velitel ozbrojenych sil ). Proto by me zajimal postoj jeho byvalych podrizenych ( dost jich je v KCP ).
Re: Upresneni (Jazykovedec). (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Pokud bude kdokoliv z KCP chtit,muze se samozrejme zde v diskuzi vyjadrit.
Co se tyka byvaleho velitele roty PS,v jejimz useku se onen incident odehral, mnohe naznacuje tento prispevek u clanku:
http://pohranicnik.bloguje.cz...php

Cituji: "..Po roce 1989 jsem byl na Broumově s majorem D. a kdosi z nás mu "podstrčil" snímek pomníku v NSR s doprovodným článkem z německých novin. Prožíval to velice těžce..."

Proste stavaji se veci,ktere by se stat nemely - a nikdo normalni na to neni hrdy.
To je jako incident kdy US.NAVY roku 1988 sestrelila v mezinarodnim vzdusnem prostoru civilni Boeing iranskych aerolinii.
VIZ http://technet.idnes.cz...hnika_pka

Proste americti vojaci byli ve stresu,prijali spatne rozhodnuti a tragedie byla na svete.
Tenkrat,toho 18.9.1986 na hranici CSSR-NSR to bylo obdobne. Tedy,podle meho subjektivniho nazoru. Nebyl jsem u toho a nemam pravo to posuzovat...
(MIREK Káďa - Mail - WWW)
Nejrozšířenější voj. stravou (karel Runkas - Mail - WWW)
je asi "guláš". Kam jsme se to dostali od stravování? Článek i diskuze k události J. Dicka už na blogu proběhla, nevím teda co má společného se stravováním u PS. Nejsem sice členem KČP ale k jeho významu a poslání jsem se už několikrát vyjadřoval. Nechápu tedy označení " nechvalně známý".
to K.Runkas (Dan - Mail - WWW)
Ono se to sem dostalo z důvodu aktuálnosti.... kdybych to napsal (že to šlo akorát v těch retro zprávách) k tomu příspěvku o J.Dickovi, tak nevim jestli by to tam někdo zaregistroval. Proto jsem to hodil sem (do aktuální diskuze). Admin mi vpodstatě ze stejnýho důvodu sem hned odpověděl a pak sem dal ten odkaz. Je jasný že diaskuze kolem toho sem moc nepatří, ale s tim těžko něco děat.
Re: Guláš (Karel Runkas). (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Karle,uhodil si hřebík na hlavičku :-)
A když tak zpětně vzpomínám,nepamatuji si,že bych někdy,u kteréhokoliv útvaru,kde jsem se měl možnost stravovat,uvařili špatný guláš. Vždycky byl dobrý.
Lhostejno,zda z hovězího masa,nebo takový ten "buřtguláš" co vyjde levněji,případně Segedín.
K tomu hafo knedlíků,nebo pár pořádných krajíců chleba a člověku hned bylo lépe po těle i po duši ;-)
Stejně tak mě třeba chutnal tzv.maďarský perkelt" ten se podával s těstovinama (kolínka či-li "sekané potrubí"),což bylo jídlo připomínající guláš a vařil se poměrně často.
Stravování u ČSLA (JaB. - Mail - WWW)
Stravování u ČSLA

Sloužil jsem jako záklaďák v letech 1963 – 1965 u útvaru takticko-operačních raket jako spojař u směrových stanic. Strava se nikterak nevymykala tomu,co například uvádí p.Runkas.
Hlad nikdo určitě neměl,část jídelny byla stále otevřená a byla stále k dispozici lorna nakrájeného chleba,10 kg kbelík marmelády a várnice s čajem.
Úroveň stravy byla poplatná tomu,kteří kuchaři měli zrovna službu.Měli jsme jednoho,který před vojnou vařil v IH a ten když vařil tak to bylo na chuti stravy okamžitě poznat.
Ale chtěl jsem doplnit pana Runkase ohledně KDP pro výsadkáře. V té době v našich kasárnách nebylo místo pro naší spojovací rotu,budovy se teprve začaly stavět.Byli jsme něco jako odloučená jednotka.V létě 1964 naši rotu přestěhovali do kasáren v Luštěnicích, kde v této době mimo jiné sídlil i útvar výsadkářů,kteří se stěhovali zase někam jinam. Zřejmě při stěhování útvarů vznikla nějaká dohoda (neumím to posoudit) a část proviantního skladu i z KDP dávkami přešli do majetku našeho provianťáka.
Proč tohle píši. Jelikož z důvodů bojové pohotovosti jsme museli mít neustálé spojení s mateřskými kasárnami a během podzimu došlo k přerušení vojenské telefonní linky ( byl to zemní kabel, budovaný zřejmě ještě za dob Wehrmachtu a armádní spoje tu závadu nemohly najít ),byl jsem poslán jako náčelník stanice se svou osádkou v počtu 2 mužů se směrovou stanicí umístěnou ve skříňové Tatře 805 na poměrně nepřístupnou vyšší kotu umístěnou ve vojenském prostoru Mladá vzdálenou asi 5km od kasáren v Luštěnicich z důvodů zajištění spojení s mateřským útvarem (směrové stanice musí mít mezi sebou přímou viditelnost).
Za tímto účelem jsme byli vybaveni KDP dávkami pro výsadkáře. Nikdo ale zřejmě nepočítal s tím, že se oprava telefonního kabelu protáhne a já jsem na té kótě pobyl skoro tři měsíce. Píši “ já“,protože z důvodů zkvalitnění výcviku mi každých 14 dní posílali jinou obsluhu. Mě už ty KDP za tu dobu lezli krkem. Ještě štěstí, že jsem tam měl k dispozici voj.motocykl, se kterým jsem si občas zajel na oběd nebo večeři do naší jídelny a ukecal dozorčího kuchyně.
Ještě k obsahu těchto KDP. Zřejmě byly rozdílné a lišily se obsahem.Ty naše obsahovaly:
Vynikající vepřová konzerva (taková se dnes už nevidí),bůčková pomazánka (s tou dnešní se to vůbec nedá srovnat),konzerva se sýrem. Potom, jak psal pan Runkas, plechová krabice s balíčkem sušenek Orange a „tankových“ sušenek, kostka čaje,kostka tradiční voj.černé kávy,4 čokolády s kofeinem (v podobě dnešních Kofil), 20 cigaret bez značky,asi 5 karamel,žvýkačka (asi Pedro),balíček suchého lihu,tablety na výrobu pitné vody, 2 kousky toal.papíru,pytlácké oko na zvěř a vlasec s háčkem na ryby. Vše zabaleno ve světlozeleném papíru bez jakéhokoliv potisku. V krabici leták s návodem a obrázky např. jak tuto dávku kaloricky využít až na 3 dny,jak upéct zvěřinu nebo rybu,jak uvařit čaj z jehličí stromu atd.
Celé KDP zabaleno v plochém světlemodrém silnějším igelitu připomínající dřívější pytlíky na mléko.Po rozbalení tento pytlík sloužil jako nádoba na donesení vody. Jako kuřák jsem ocenil krabičku cigaret a pokud obsluha „mladých“ byli nekuřáci,neměli na ně „nárok“.
Cigarety jsem ukládal do trezoru ve stanici, který tam byl za účelem úschovy voj.map. Při dalších cvičeních ke mně chodili kolegové jak do trafiky.
Měl jsem možnost se nějaký čas s výsadkáři stravovat a zúčastnil jsem se též jako divák jejich výcviku,ale tu stravu k jejich náročnosti výcviku jsem jim vůbec nezáviděl.Chci doplnit jen to,že pokud se ještě pamatuji,výše částky za stravu na den u ČSLA byla něco okolo 34 Kč a u výsadkářů kolem 70 Kč.
Strava (jazykovedec - Mail - WWW)
Vojnu jsem prozil na konci sedmdesatych let u spojaru Plzen Bory. Jednalo se o maly utvar umisteny u borskeho letiste. Stravovani bylo dobre az velmi dobre coz bylo zapricineno jednak vcelku malym poctem stravniku, ale hlavne tim, ze nase kuchyne a jidelna slouzila zaroven i pro vojaky ze sousedniho leteckeho utvaru. V te dobe byly vzdusne sily povazovany za neco lepsiho a to se odrazelo i na kvalite stravy s cimz se svezl i nas utvar. Pestre a kvalitni slozeni stravy, jidelna pro muzstvo vzdy cista, jedlo se z taliru ( ne esusy ) na umyti priboru vzdy tekla horka voda. Samozrejme omacka UHO byla casto i kdyz velmi chutna. ARMA ve stejne budove, dobre zasobena, bez alkoholu. Na druhou stranu smena v kuchyni bylo to nejhorsi kam se clovek mohl dostat. Stavalo se ve 4:oo. Nekteri nestastnici chodily obden, prujem byl beznym vysledkem smeny. Dalsi hruzny zazitek bylo skrabani brambor. Na ty se chodilo ve 2 nekdy ve 3 rano. Skrabka samozrejme nesla a skrabalo se rucne ve studenem sklepe a na lacno. Nastesti tyto dve speciality byly zalezitosti pouze prvniho rocniku. Jinak KDP bylo dobre, ta veprovka s chlebem take i pastika a lunchmeat, hovezi se dala pozrit ohrata. V proviantnim skladu viseli i cabajky a uherak (tyto byly urceny vyhrane pro piloty helikopter z letiste). Jenom sem si nekdy rikal, jak to vubec ten stat muze utahnout zivit tolik vojenskych krku na uzemi cele CSSR. A to nepocitam dalsi miliardove naklady.
Re: Stravování u ČSLA (jab). (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Ty jo... to teda čumím,jak tehdejší ČSLA měla všechno vykoumané do nejmenších podrobností.
Ten manuál v KDP,souprava na "pytlačení",nádoba na vodu atd.
Pro mě,jako bývalého důstojníka Pohraniční stráže je to něco nového a neznámého,neboť jsem se s tím během služby na čáře,ani ve voj.škole nesetkal.
Díky za zajímavý a mnohé objasňující příspěvek!
Re: Strava (jazykovedec) (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Diky za nahlednuti do "kuchyne" spojaru a letcu v Plzni koncem 70-tych let.
A k tvym poslednim vetam:
Mozna,ze armada (CSLA) byla relativne pocetna a patricne vybavena,coz stalo miliardy. Ale,byla studena valka...
A nekdy,kdyz slysim pacifisticke blouzneni nekterych chytraku (ted nehovorim o tobe,Jazykovedce),ze armada by se mela uplne zrusit,vzpominam ne jeden vyrok:
"Stat,ktery nechce zivit vlastni armadu,bude muset drive,ci pozdeji,zivit armadu cizi,okupacni".
ADMIN (jazykovedec - Mail - WWW)
Jo to je pravda, lepsi zivit vlastni armadu nez cizaky. Ja jsem jen divil, ze relativne mala zeme jako byla CSSR ekonomicky utahla takou masinerii. Uz jen ta prvni polozka. Kolik toho 1 vojak za 1 den projedl (kolik tech vojaku bylo). A dale s tim souvisejici naklady a desitky dalsich polozek na udrzovani ozbrojenych sil. Muze nekdo z Vas napsat jake asi byly pocetni stavy (lidi) nasich ozbrojenych sil pred r.89?
JaB (karel Runkas - Mail - WWW)
Souhlasím s Vámi a v podstatě doplňujete to, co jsem napsal. Jen v jednom Vás paměť zklamala. Výše stravní dávky jistě nebyla tak vysoká. V roce 1989 byla pro vševojkové útvary 19,50 ,- Kčs ( proplácená strava, reluty, 21,20 ,- Kčs ( V případě odjezdu na dovolenou a pod.) Někdy kolem roku 1970 činila 17,50 ,- to už ovšem bez záruky, mylím ty roky.
Vždyť guláš s knedlíkem ve IV. hodpodě stál 5,50, to by jsme si debužírovali jak v Alkronu.
PS : Admine, souhlasím s Tebou že vojenský a hospodský guláš nemá ( neměl) chybu, ale já to myslel obrazně, jaký "guláš" někteří zavařili k tématu o stravání.
Re: Jazykovedec (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Jazykovedce,
nesmis se na me zlobit,ale nechci opet odbihat od tematu,ktery je ponekud jiny (i kdyz nekdy to nejde a poste se musi reagovat treba na aktualni veci).
Tema ozbrojene sily CSSR pred rokem 1989 lze dozajista uspesne vyhledat pres Google.cz ,ale,jako pravidelneho ctenare weblogu Pohranicnik te nechci odbyt odkazem na Google a proto ti doporucuji treba tyhle vojenske web stranky.
*CSLA http://csla.cz/
*VOJENSTVI http://vojenstvi.cz/
*PALBA http://palba.cz/
*VALKA.CZ http://www.valka.cz...ek_12252.html
Re: Guláš podruhé (Karel Runkas) (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Já jsem Karle tvůj příspěvek "GULÁŠ" v diskuzi,s anglickou diskrétností použil k tomu,abychom se opět vrátili k původnímu tématu - a přestalo se chrastit zbraněma,neboť,jak tady bylo správně poukázáno,článek je o vojenské menáži a je škoda vlákno mírumilovné diskuze přerušovat něčím jiným :-)
Chleb (jazykovedec - Mail - WWW)
Jinak dekuji za vysvetleni proc nebyl vydavan cerstvy chleb protoze i ja si pamatuji, ze se rikalo, ze je to kvuli vetrum.
početní stavy ČSLA - pro Jazykovědec (Jan - Mail - WWW)
Početní stavy příslušníků ČSLA před rokem 1989 se v jednotlivých obdobích mohly dost lišit, ale je možné říci, že trvalý počet byl udržován v rozmezí 200 000 - 240 000 "mužů ve zbrani". Tedy jedná se o tzv. mírové stavy. Válečné stavy byly zhruba jednou tak vysoké. Pro dokreslení nutno také dodat, že ČSLA disponovala zhruba 4500 tanky a přibližně stejným počtem jiné obrněné techniky , zejména BVP a OT různých typů.
nedelné večere (michal - Mail - WWW)
U nás na rote sme mali kuchárov ktorí aj v civile pracovali v hoteloch a varili naozaj fantasticky.No v nedeľu sme mávali studenú stravu v podobe rôznych pomazánok, konzerv alebo obložených tanierov.Práve tam som si obľúbil salámovú pomazánku.Skúšal som ju spraviť aj doma,ale nikdy nemala tú správnu chuť.Ak niekto viete ako sa robí poraďte.
michal (jazykovedec - Mail - WWW)
Salamova pomazanka! Ta byla. Taky jsem ji zkousel v civilu vyrobit, ale nebylo to ono. Zna nekdo tajemny recept?
michal, jazykovedec (Folfran - Mail - WWW)
Salámová pomazánka
250 g měkkého salámu (Junior..), 5 natvrdo uvařených vajec, několik kyselých okurek, máslo, hořčice, sůl.
Salám a okurky nakrájíme na kostičky. Vejce oloupeme a posekáme. Vše smícháme a všleháme hořčici a máslo.
Osolíme a namažeme na rozkrojené housky.
Chlapi, nevím jestli je to ona, ale zkuste to.
salámová pomazánka- pro Folfran (Jan - Mail - WWW)
To složení asi odpovídá, ale jenom si myslím, že se všechno rozemlelo, nikoli krájelo.
Re: salámová pomazánka z voj.kuchyně.. (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Salámovou pomazánku také znám od nás z roty. Složení bohužel neznám,ale určitě byly ingredience rozemleté,neboť byla skoro tak jemná a "mazlavá" jako paštika.
Salámová pomazánka-junior (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
Je z rozemletých výše uvedených ingrediencí a navíc patřičně našlehaná (to při dnešním vybavení kuchyně není problém). http://www.zbozi.cz...%A1leha%C4%8DProvianťák Franta T. z naší roty ji uměl naprosto senzační. V hotelu v Mariánkách, kde v civilu pracoval, ji prodávali pod názvem "šunková pěna".
(Dan - Mail - WWW)
pomazánka..... boha jeho, to sem radši baštil tvrdej chleba.
Salámová pomazánka (Solitér - Mail - WWW)
Pánové- salámová pomázánka má své nezastupitelné místo ve vzpomínkách na vaření.
Ale- je tu malé ale- dnes ji již nevyrobíte. zejména ne ze salámu Junior či Gothaj, salámů to běžně dostupných v obchodní síti. Ten šmak to mít nebude, z dnešních salámů vyráběných bez použití masa se salámová pomazánka sice vyrobit dá, ale bude to fujtajbl.
Na druhou stranu- pokud bydlíte někde poblíž čáry, zajeďte si koupit suroviny pro tu mňamku k sousedům, vyjde vás to laciněji a budete mít jistotu, že salám je výrobkem z masa.
pomazánka z Junioru (jugendflajšvurstu) (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
Tak kurva. Co je? Jste všichni kuchaři teoretici? Myslel jsem, že se ozve někdo, kdo už tu pomazánku mezi tím, co se o ní plkalo vyzkoušel a podělí se o zážitky. Abyste věděli: Až budu organizovat další sraz PS, tu pomazánku tam přinesu. Z německýho Junioru, jak radil Soliter. Buď!
Re: Fleischwurst Junior :-) (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Zdenále,"kurwa" se neříká :-)
Ale vážně,myslím,že není třeba vozit německou obdobu salámu Junior z Reichu. Český salám Gothaj myslím bude postačující. Tedy,aspoň mě se zdá,že chuť má stále dobrou (samozřejmě mám na mysli ten kvalitní např.od Krahulíka,ne náhražku z Lidlu, Kauflandu či jiného koncentráku pro zaměstnance).
Nicméně,pokud budeš experimentovat s německými salámy, dej pak vědět,jaká ta pomazánka,kterou známe i z pohraničních rot PS, byla.
Tschuss bis dann!
Kóthaj und Salami Junior (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
Servus Zdenek. Ten "kóthaj", jak se říká salámu gothaj na severu a západě české kotliny, tam dávat nebudu. MUSÍ to být junior. Tak pravil des. Franta T. provianťák 6. rPS Domažlicé brigády (na fotu v příběhu Není žena jako...ten vpravo), v civilu mariánskolázeňský hotelový provozní. Poznámka pro Jazykovědce: nezaměňovat název Junior-die Jugendsalami (mládežnický salám nebo salám z mladého masa, v NDR salám FDJ) za Judensalami. Tož tak. Pěkný víkend.
pomazánka z Junioru (Urban - Mail - WWW)
Zdravím všechny kuchaře, ohledně junioru, nevím, osobně salámy moc nekonzumuji, ale ochutnal někdo tento junior naší výroby z Valašska, mělo by to být podle původní receptury, nevím, jen námět.
http://www.krasno.cz...p;produkt=28
Dobrou chuť.
Pomazanka (jazykovedec - Mail - WWW)
Pane Nagovsky dekuji za upozorneni, uz jsem se v tom chtel zacit stourat a udelat z toho skandal(Judensalami). Pomazanku jsem vyrobil z gothaje. Je dobra, ale neni to ono. Tak az to zbastim udelam ji z juniora kdyz to tedy pravil des. Franta T.
Jazykovědec (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
Přiznám se, že jak jsem včera rozebíral zmíněnou salámovou slovní hříčku, dostal jsem na pomazánku rovněž chuť. Poslal jsem tedy ženu pro 30dkg junioru (nevím od jakého výrobce byl) a výměnou za účast v nakupování jsem připravil večeři. Pomazánku jsme namazali na horké topinky, opepřili a byla jedním slovem vynikající. Ale! V každém případě to chce použít při výrobě změklé máslo a šlehač. Tak jak pravil Franta T.z Eisendorfu.
Pomazánky (karel Runkas - Mail - WWW)
se u vojsk ČSLA moc nenosily. Byly pracné a v tom množství ? Jeden recept však mám z domácí kuchyně. Je rychlá, chutná a hodí se jako základ na chlebíčky. Zvláště při větším množství. Základem je měkký salám, Junior a nakládná zelenina ( okurky, paprika)Asi tak 1:0,5 Vše umeleme na masovém strojku,Osolíme, opepříme a přidáme majonézu.Vše promíchat a namazat na veku. Potom stačí jen ozdobit třeba zelenou petrželkou a plátkem vařeného vajíčka. Mnohokrát vyzkoušené a chutné.
jídlo (Tondoslav - Mail - WWW)
já jsem byl na vojně už v samostatné Armádě ČR /NT 4/99/ a musím říct, že nám vařili dobře i v přijímači i ve Kbelích. Měl jsem strach, ale musím říct, že to bylo super, horší to bylo s KDP a "civilními" konzervami, ty nestály za nic. V Přerově nám npor. Trhlík říkal, že před listopadem KDP sice hrozně smrděly, ale narozdíl od porevolučních v nich bylo kvalitní maso, žádný tuk žádný sulc.